Sbohem mrazu, sněhu a vánicím.



Tento krátký článeček bude v lednu poslední, další pak bude nejdříve až po 10. únoru.

A dobrá zpráva je, že nakonec neletím sama, ale letíme společně s Luckou. Když se dozvěděla, že mě na letišti v Thajsku bude čekat krásná průvodkyně, tak mě již samotnou nechtěla pustit. Ale já jsem ráda že to tak nakonec dopadlo, samotná bych se tam mohla někde ztratit, ale my dvě už si poradíme. A navíc bude mít Lucka možnost poprvé vyzkoušet ty krásné dvoudílné plavky, které jí moc sluší. Já bych si takové plavky (i vzhledem k něčemu dole přebývajícímu) nemohla dovolit. Jsou sice mezi námi i takové, kterým se to líbí, ale já k nim naštěstí nepatřím.

Ve středu si jde Lucka vyzvednout pas a v pátek večer po 21 hodině odlétáme z Vídně na Phuket. Bude to organizačně trochu náročnější, ale snad to všechno nějak stihneme a zvládneme. Původně jsem měla letět sama, a to z Prahy, ale udělaly se nějaké změny, abychom mohly letět obě.
Let trvá kolem 14 hodin, což je docela mazec, ale přes noc se snad trochu prospíme. A zapomněla jsem se zeptat, jestli dostaneme na palubě teplé jídlo…ale doufám, že při tak dlouhém letu asi ano, jinak by musela Lucka smažit na cestu 3kg kuřecích řízků, aby nám nekručelo v bříšku.


Já si pamatuju, jak jsem kdysi s rodiči jezdila na dovču do Jugoslávie, Rumunska nebo Bulharska…to se braly zásoby jídla na cestu (chleba, luncheon meat, lovecký salám, smažené řízky, játrové paštiky, apod.). Někde na cestě se zastavilo na nějakém odpočívadle, vytáhl se skládací stůl a skládací židličky, vařič na propan-butan, uvařil se čaj nebo kafe…ujedlo se něco ze zásob, pak vyčůrat a frčelo se dál. No jo, tenkrát to bylo jiné než je to teď. Ale je zase pravda, že tam ještě nebylo tak narváno jako dnes a celkový dojem z přírody, pláží i moře byl mnohem lepší…to všechno ještě nebylo tak poznamenané cestovním ruchem.

Kousek od hlavních pláží bylo ještě dost mušlí, mořských ježků, hvězdic…a dokonce i nějaký ten mořský koník se občas objevil v nějaké mělčině. To už se dnes vidí jen velice sporadicky, kolem větších letovisek prakticky vůbec. Doba se mění, my se měníme, svět se mění.

Tak zatím si to tady užívejte, jsem utahaná a mažu na kutě

Niki
 

Výlet do Thajska



► 1 ◄

Tak…za pár dní mě čeká cesta do Thajska. V Bangkoku ani na Phuketu jsem ještě nikdy nebyla, tak jsem zvědavá jaké to tam bude a také se těším na trochu sluníčka a nějaké to koupání. 8 dní budu v jednom pěkném resortu na ostrově, pak se přemístím na 2 dny do Bangkoku. Už jsem hezkých pár let nikam neletěla, možná se budu trošičku při startu bát…ale opravdu jen trošičku. Hlavně si nesmím doma před odletem pustit žádný film, kdy se z nějakých důvodů letadlo zřítí k zemi nebo má díru v trupu a sem tam nějaký cestující, který se pořádně nedržel, vyletí ven (takové filmy doma bohužel mám). To bych do Bangkoku musela pěšky.

Tak snad už mám vše důležité zabaleno…ještě jednou projdu celý seznam, protože já jsem holka roztržitá a mohla bych na něco zapomenout. Kdysi jsem občas od někoho zaslechla, že si jednou zapomenu doma i hlavu. No, bez hlavy by se mi cestovalo dost obtížně, nevím jak by se tvářili kolemjdoucí a také u letištních kontrol bych mohla mít jisté potíže. Sice se všude píše o tom, že nesmíte mít v příručním zavazadle zbraně, nože, výbušniny, žiletky, pletací jehlice, toxické látky, nůžky, pepřový spray…ale že nesmíte být bez hlavy se nikde nepíše. Hm. Ale nebudu provokovat a raději na svou hlavu nezapomenu.
Některým asi došlo, že nejedu jen za zábavou a opalováním, ale chci si přímo na místě ujasnit některé věci a....asi tušíte. Říkala jsem si, že bych měla trochu oprášit angličtinu…ale myslím si že to je zbytečné, pokud hovořím plynně 26 jazyky, včetně thajštiny…že?

Až budu zlatíčka někde ležet na pláži a vyhřívat se na sluníčku, tak na vás budu myslet. Vy všechny mi na oplátku budete držet pěstičky, ať pak ty dva dny v Bangkoku přežiju bez úhony…to víte různá lákadla a jiná nebezpečí číhají na každém kroku. Lucka říkala ať si vezmu dostatečnou zásobu Androcuru a omezené množství peněz na útratu…ty dvě věci jsou prý důležité pro klidný návrat. Asi chce ať se jí vrátím celá a nepoškozená.

► 2 ◄

V sobotu vykouklo na obzoru sluníčko a já si říkala, že bych toho mohla využít a mohla bych se projít po městě, potom prošmejdit obchůdky v obchodním centru, zajít si na oběd a následně do kavárničky na mé oblíbené vídeňské kafíčko.
Bezva nápad, ne? Pokud mne paměť neklame, tak letos jsem si ještě nic pěkného nekoupila (nové Ferrari nepočítám), tak to musím dohnat…měly by tam být slevky, tak co kdybych na něco hezkého narazila. (A taky že jo, jak jinak).

Asi jsem to už někdy psala…a to, že já nakupuju moc ráda a prolézat obchůdky mě baví (a vím že nejsem sama). Doby, kdy jsem jakožto holka neměla co na sebe, jsou dávno pryč, teď se potýkám s opačným problémem…kam to všechno dát…spíše bych řekla nacpat (a zase vím, že nejsem sama). Ale přesto, i když mám už dostatečné množství všeho oblečení, tak není lehké odolat, pokud se mi něco líbí a navíc je to za přijatelnou cenu.


Takže, teď jsem si koupila čtvery legíny (ano, opravdu čtvery), úpletový rolák, duopack kalhotek, punčocháče a nakonec bílý jarní kožíšek (polyester - žádné zvířátko nebylo obětováno)…moc pěkný, bratru za 300kč, no kdo by odolal.
Je zajímavé, že když takhle nakupuju, nikdy mě nenapadne ta varovná myšlenka: "Kam já to vlastně dám?"
A ještě něco.
Boty, boty a ještě jednou, boty - to je dost bída…skoro bych řekla katastrofa. Já bych ty ženské uškrtila…mají na výběr ze stovek a stovek botů a někdy mám pocit, že si toho neváží. Je mi z toho někdy až k pláči, že já jsem odkázána na obchody s nadměrnou obuví, kde je příšerně malý výběr ( a to dost drahé obuvi)…a když už se mi náhodou něco líbí, tak to není v mém čísle nebo mi boty nesedí na noze.
Tak tady se přiznám, že tahle situace mě hrozitánsky sere, ale nemohu s tím nic dělat a jen trpím. Co já bych dala za nožku vel č.40…..


► 3 ◄

Dnes jsem si říkala, že bych mohla být doma a trošičku si zalenošit, válet se v postýlce a kouknout na pár filmů. Už jsem pár dní nebulila a mám nějaký absťák, tak jsem si pustila dva romantické a hóódně zamilované filmy. Ten první film už jsem viděla mnohokrát, ale to mi vůbec nevadí…některé filmy se mi neomrzí a mám je ráda. No a o tom, že jsem si zase pobrečela, snad ani nemusím mluvit. Jsem nejubrečenější holka na Moravě, tak se to tak nějak předpokládá.

Druhý z filmů jsem viděla poprvé, sice nebyl tak moc zamilovaný, ale byla tam spousta skvělého humoru a moc se mi ten film líbil (Láska po anglicku). V hlavních rolích Pierce Brosnan, Salma Hayek a Jessica Alba. (Kolikrát už jsem si, při pohledu na Salmu či Jessicu říkala, že nevím co bych dělala a jaká bych asi byla…kdybych takhle vypadala).
Film nebudu rozpitvávat ani popisovat děj, bude lepší pokud se něj kouknete když bude venku psí počasí…ale ráda bych z toho filmu něco vypíchla. A to KARPE DIEM…slova ve filmu mnohokrát zmiňovaná v určitých souvislostech.


Takže, jak říkal Pierce Brosnan:
Život je tak krátký - Karpe Diem. Tedy...užívej si života, žij a bav se!

A ještě bych, pro zamyšlení, připomněla slova z jiného filmu.
Někdy máš přímo vedle sebe to, co celý život hledáš - a ani to nevíš.


Mějte se skvěle a užívejte si života.

Niki

Kam dál

Reklama