SRS v Ostravě?..v Motole?..a z hlavy se nám kouří...

Opravdu jsem si myslela, že již žádný článek na tento blog nenapíšu, ale jak vidno....výjimky existují, rozhodnutí se přehodnocují a já si řekla, že je třeba ještě něco napsat. Takže napíšu a basta.
Usmívající se

Za prvé bych se ještě vrátila k určitému srovnání konverzí v Motole a Ostravě a podmínek s tím souvisejících....za druhé bych také chtěla napsat něco málo o tom, jaké to je ty první týdny po návratu z nemocnice...o tom se tady moc nepsalo, jestli vůbec někdy.


Jak již jsem psala, můj pobyt v nemocnici byl velmi pohodový a po propuštění jsem si byla schopna zajít do obchodu nakoupit, uvařit si a postarat se o sebe i v jiných ohledech. Brzy jsem se však unavila, tělíčko mi dalo najevo, že potřebuje odpočinek. To, že v nemocnici vše probíhalo nadmíru dobře, neznamená, že za týden ani nebudu vědět o tom, že jsem na nějaké operaci byla a budu schopna kácet stromy. Tak to opravdu není....přeci jen je SRS větším zásahem do organismu a následné hojení chce svůj čas.

Ty dva až čtyři týdny po propuštění opravdu nejsou na žádné velké běhání...rekonvalescence je velmi žádoucí a řekla bych, že nutná. Doma si můžeme, jsme li unaveny, kdykoli lehnout....máme v blízkosti WC, sprchu...takže dbát na hygienu nám nedělá problémy a také můžeme, kdykoli se nám to hodí, v klidu dilatovat.

Chce li některá 3 týdny po SRS jít do práce...je to její věc a její rozhodnutí, ale aby mi došlo, že to není rozumné a mohou nastat určité komplikace (tak či onak nějaké budou), na to nemusím být vystudovaná psychoanalytička či něco podobného, na to stačí zdravý selský rozum a průměrná inteligence.
No...třeba se dočkáme toho, že brzy některá napíše, že ji po 7 dnech po SRS v Motole dopoledne propustili a za pár hodin už šla na odpolední směnu do supermarketu.

Jistě že jsme každá trochu jiná a naše tělíčka reagují jinak, v závislosti na mnoha okolnostech, ale přeci jen nejsme stroje a neměly bychom být hrdinky a vrhat se do nějakých extrémů.
Řekla bych, že ty 2 až 3 měsíce klidu po operaci jsou pro naše tělíčko velice rozumná doba a pokud některá pracuje fyzicky, pak i o něco déle.

První týden po propuštění jsem většinu času strávila v posteli či na pohodlné židli u PC. Poprvé jsem dilatovala až doma, v klidu....použila jsem lubrikační gel "Ty a Já" s tea tree výtažkem a trošičku mesocain gelu, který slouží jako lokální anestetikum (20g tuba mi vydržela asi 5 týdnů) a je na lékařský předpis...tuba 20g stojí asi 100kč. ....(Je zajímavé, že Lucka nedostala po propuštění na mesocain gel recept, takže dilatovala jen za použití běžně dostupného lubrikantu "Ty a Já").
Pipinka ten první týden moc vábně nevoněla...krev sice na krytí (případně tenkých vložkách) nebyla žádná, ale všechno se vevnitř hojí a proto jsem asi 3x denně krytí vyměňovala. I doma jsem nosila síťované kalhotky, kterých jsem dostala pár kousků od sestřičky při propuštění. Po týdnu jsem začala na noc zasouvat (co druhý den) do pipinky vaginální tablety Intimo Help, které mají podporovat obnovení přirozené mikroflóry, udržovat potřebné pH a omezovat množení nežádoucích baktérií. To mi poradila Lucka....mluvila s gynekologem Turčanem i doktorem Vřeským a oba ji to schválili a říkali, že je to dobrý nápad.
Asi od 10 dne už nebylo po zápachu ani památky, krytí už nebylo zapotřebí a pipinka už příjemně voněla. Takže spokojenost.
Jen to čůrání pořád není ono...nejde to jedním směrem, ale jde to směry různými, až někam na prdelku, takže ta hygiena je pak potřebná.

Byly dny, kdy jsem si ani neuvědomovala, že jsem dole po operaci a o pipince jsem ani nevěděla, ale byly i dny, kdy mě pobolívala a trochu mě v ní občas poškubávalo. Také se mi několikrát stalo, že jsem měla pocit, jako by mě svědil pindík nebo kuličky, lehtalo mě to vevnitř....poškrábat se nejde a nic moc se s tím nedá dělat.
Sezení ty první týdny není žádná pohoda, je třeba si najít nějaké pozice, kdy to bude přijatelné a nepoškodíme si stehy.



A ještě jednou.....Ostrava (Fifejdy) vs Praha (Motol)

My, které to už máme za sebou a podstoupily jsme operaci v jednom z těchto zařízení, už žádné informace nepotřebujeme....čas nevrátíme a znovu se rozhodnout nemůžeme, ovšem jsou tady i holky které SRS mají před sebou a relevantní informace v tomto směru by se jim při rozhodování náramně hodily.
Některé co bydlí kolem Prahy, zvolí Motol....některé co bydlí v Ostravě a v okolí zvolí Fifejdy a ty první i ty druhé si říkají:"Nějak to dopadne...snad se operace povede".
No a pak jsou ty, jenž se snaží získat co nejvíce dostupných informací a pak se teprve rozhodnou, kde na SRS půjdou.
Já i Lucka jsme byly v Ostravě a obě jsme dopadly velice dobře. Zatím jsme bohužel (víceméně) jen dvě, které měly tak pohodovou SRS a které tak Ostravu a MUDr.Vřeského chválí...chtělo by to ještě tak dvě holky s dobrými zkušenostmi, aby to mělo ještě větší váhu, ale každopádně si dnes říkám:"Chválabohu, že jsem nebyla v Motole".
A na otázku "proč?", je jednoduchá odpověď.
Protože ať se s Luckou podíváme vlevo či vpravo...všude čteme a slyšíme o různých komplikacích, ať již přímo v nemocnici, či pak v následujících týdnech. A těch holek je dost a my víme o koho jde....necucáme si to z prstu. No a když k tomu připočtu ještě rozdílné podmínky v prvních pooperačních dnech, které vyznívají jasně ve prospěch Ostravy...tak není obtížné pochopit, proč jsem ráda, že jsem nebyla v Motole.

Já to celé nevnímám jako boj Ostravy proti Praze...pokud bych nabyla přesvědčení, že docent Jarolím (a spol.) v motolské nemocnici je větší zárukou úspěchu a pooperační léčba je tam pohodovější, pak bych moc neváhala a nechala se operovat v Praze, i když nemocnici Fifejdy mám vlastně za humny.
Prozatím reference jasně vyznívají pro MUDr.Vřeského a MUDr.Netočného v Ostravě...a nakonec...může mi někdo vysvětlit, proč docent Jarolím u konzultace kouká na prsa a ne na naše pohlavní orgány, které bude operovat?


A ještě něco od Lucky

Chtěla bych reagovat na některé nepravdy či bludy a smyšlenky o SRS, které často šíří právě ty, které samy SRS nemají, netvrdím že SRS je operace se stoprocentním výsledkem, na druhou stranu jsou jedna či dvě nespokojené, které píší pod mnoha různými jmény a potom to vypadá, kolik že vlastně těch nepovedených operací je.
Ale za ta léta už mohu říci že těch spokojených je převážná většina, ne li více a tvrzení některých, že ty nespokojené se jen bojí o tom mluvit, nebo píší o své spokojenosti nepravdu, prostě nemohu brát vážně, je to totiž tvrzení které je neprokazatelné a nezjistitelné, není důvod proč by se kdokoli bál mluvit o tom že se operace nepovedla a ze svojí vlastní zkušenosti rozhodně nemám jediný důvod nevěřit těm které trdí, že jsou spokojené a že se u nich operace povedla a mají vše plně funkční.
Pár osob a většina bez vlastní osobní zkušenosti, veřejně šíří, že žena s neovaginou má nefunkční orgán, není schopna sexu, a že ten původní orgán přetvořený v neovaginu už je vlastně k ničemu a pouze zmrzačený a bez citu. Nevím kde na tomhle byly, ale bez citu určitě není, bez problémů čůrá, rozměrově je taky zcela ok i podle cis měřítek a tvrzení že je potřeba třít cosi malého aby se dosáhlo něčeho co ani orgasmus nepřipomíná, no nevím, ale tohle zcela vyvrací mé pravidelné noční orgasmy, které mě vždy vzbudí. Takže z těchto hledisek to opravdu funkční je a zrovna tak plnohodnotně jako orgán přirozený, vlastně vás až překvapí jak dobře vše funguje a dokonce i poševní svaly které by tam být neměly, tam jsou. Ona se ta těla v základu opravdu tolik neliší.

Ano, děti mít opravdu nemůžeme, ale s tímto vědomím snad všechny do přeměny už jdeme.
A pokud má opravdu některá TG žena potřebu zplodit potomka, což sice nechápu ale nemusím chápat vše, tak ať po chemické či chirurgické kastraci, nebo po samotné SRS, je stejně jediná možnost si před přeměnou nechat zamrazit sperma, pokud tedy chcete plodit. Ale to je snad jasné i těm trollům.
Jasně, neovagina není dokonalý cis orgán, ale nefunkční, to tedy rozhodně není a zmrzačeně taky nevypadá.
Je ale třeba počítat s tím, že ať už jste měly operaci zcela pohodovou, nebo pohodová nebyla, pořád je to náročná operace a velký zásah do těla a hojení prostě trvá hlouho, a ještě po měsících se vám může stát, že vám něco připomene, že ještě ne, ještě to zcela zhojeno není. Tohle chce vážně čas.
Samozřejmě tvrzení, že ani gynekolog nic nepozná, je celkem přehnané a srovnatelné s tvrzením že ani kadeřnice nepozná že máte paruku, i když třeba vypadá velmi dobře a přirozeně.
 

Nový blog

28. března 2018 v 23:17 |  Články o životě a jak to vidím já

Jen jsme vám chtěly s Luckou oznámit, že chystáme společný blog.
O módě, o vaření, o ženských problémech....a vůbec o všem možném i nemožném.

Dáme vám pak vědět.


Já jsem ještě chtěla napsat, že dnes, tedy 5 týdnů po konverzi, jsem na tom velice dobře, mohu chodit po obchodech, do města...jen si sedám ještě opatrně a nepřeháním to s nějakou fyzickou námahou.

Zuzka už si ukončila nemocenskou a šla do práce...necelých 5 týdnů po operaci.
Z toho snad trochu vidíte, že operace není žádná hrůza a není třeba aby se někdo divil, že Lucka byla dva měsíce po operaci se mnou v lese sbírat hříbky.


A děkuji osobám které si říkají Anita a Šárka za krásné rozloučení.
Vy ani jedna (či jeden) nepoznáte tu pohodu a tu radost ze života...můžete si prskat jak chcete.

Kam dál

Reklama