Bio dobroty z přírody

Včera v 17:40 | Niki |  Zdravá výživa a recepty



Mňamky kam se podíváš

Včerejší den a také ten dnešní, byly v něčem trochu jiné. A v čem jako? V tom, že jsme já i Lucka bohatě využily darů přírody a měly spoustu jídla téměř zadarmo....jak se říká, za hubičku.

Lucka si loni pořídila štěňátko čivavy a když počasí dovolilo, tak jsme s ní chodily do parku za městem a do nedalekého lesa, kde čivavka řádila jako černá ruka. Už jsem o ní na starém blogu psala článek, kde jsem popisovala její rošťárny a její neutuchající energii. Ona přímo miluje běhání a mnohdy je k neutahání. (Tu její energii bych opravdu chtěla mít).


A letos tomu nebylo jinak. Občas jsme ale procházku využily i na to, abychom si někde něco natrhaly a donesly si to domů...třeba maliny, pak zase švestky, třešně. apod.
No a včera a dnes jsme si donesly několik kilo jablíček a plnou tašku hříbků. Co ale teď s tím? Hned jsme měly jasno...bude kuře na hříbkách, pak smaženice, houbová polévka a jablíčka se použijí na buchtu a vyzkoušíme upéct i americký jablečný koláč, tedy Apple Pie. Bohužel ten americký Apple Pie se nám moc nepovedl, měl nějaký tvrdý korpus, příště raději zůstaneme u osvědčeného jablečného závinu....ten by nám amíci určitě záviděli.

No a jak jsme naplánovaly, tak se také stalo. Na oběd jsem měla pečené kuře na hříbkách s rýží a za hoďku jsme si uvařily kafíčko a k němu si dáme jablečnou buchtu. A protože toho jídla bylo fakt více než dost, tak jsem za ty dva dny přibrala asi dvě kila....přibírat na váze je fakt docela snadné.


Takže zase budu muset všelijaké dobroty omezit a přidat více zeleninky, aby ta kila šla dolů...jinak bych za chvíli nevlezla do sukně.

A jak jsem psala v úvodu článku, že jsmě měly jídlo vlastně za hubičku....tak opravdu ano. V nějakém příštím článku napíšu pár receptů jak si udělat levný oběd či večeři....občas se nějaká ušetřená koruna hodí a navíc dost lidí neví kolik levných dobrot se dá udělat. Když Láďa Hruška vydal kdysi knížku kde byly recepty na levná jídla, tak se jich prodaly statisíce a já tomu nechtěla uvěřit. To je tady tolik lidí kteří potřebují poradit jak levně uvařit? To nemají žádnou představivost, zkušenosti a selský rozum?

Niki
 

Jak se stát trans

Sobota v 13:18 | Niki a Lucka |  Transgender - transsexualita na talíři



S transsexualitou se člověk rodí, není rád, nechce to, bohužel nikdo mu nedá na výběr.
Je to docela velký problém, především na psychiku, když se cítíte jiným pohlavím než jak vás vidí okolí a než to, které vidíte v zrcadle.
A tak podstupujeme přeměnu, hormonální léčbu a operaci pohlaví, abychom to napravili a byli tím, kým se být cítíme.
Může se stát někdo trans dobrovolně a schválně? Kdo by tohle chtěl, možná nějaký masochista?
Ale zřejmě může, člověk zcela v pořádku a v souladu ducha s tělem si dobrovolně přivodí transsexualitu.Že je to nesmysl? Vypadá to tak, ale není. Zřejmě vidina pohodlnějšího života, kdy se muž stane ženou, stane se muži obletován a žádán jakožto atraktivní žena, kterou by muži finančně podporovali a starali se o ni.
A tak tedy hurá do přeměny.
Něco nalhat lékařům a podat o sobě zkreslené informace, potom hormony, nějaké ta plastika, operace pohlaví, a jsem atraktivní žena a jsem za vodou.
Jak se asi může cítit muž, který se mužem vždy cítil ale je náhle v ženském těle, jak, no jako trans osoba před přeměnou.
Muž který se cítí být mužem ale má ženské tělo, možná navíc není tak atraktivní jak si vysnil a muži ho zase tak neobletují a jsou z toho deprese a nespokojenost. Nespokojenost že přeměna nezměnila vše, ta mysl je pořád mužská, ale již v ženském těle, pohlavní orgán není takový bankomat jak se zdálo a navíc to vše stálo nějaké peníze a nemalé trápení a starosti.
Jak z toho ven? Normální trans člověk navštíví lékaře, podstoupí hormonální léčbu, nějakou plastiku, operaci pohlaví a může být vcelku spokojený.
Ale jak z toho ven když právě tímto postupem si tu transsexualitu vlastně dobrovolně přivodíte? Nijak. Možná podstoupit přeměnu FtM tedy z ženy na muže. Ouha.

Vysvětlivka.
Přeměna z muže na ženu MTF, nebo z ženy na muže FTM, není přeměna komplexní, je tím myšlena změna fyzického těla, ne ducha a vnímání sebe sama.
Upravuje se pouze tělo k vnímání sebe sama jako opačného pohlaví než se kterým jste se narodili.
Tedy muž cítící se jako muž, se i po přeměně na ženu bude cítit mužem a naopak.
Přeměna pomůže pouze transsexuálním osobám, je to léčba problému transsexuality.
A pokud přeměnu podstoupí nějaká osoba s jiným záměrem, má zaděláno na velké problémy, přivodí si dobrovolně transsexualitu.

Lucka


Lucka už to popsala myslím dost srozumitelně, tak já jen přidám nějakou tu svou myšlenku či názor na tuto problematiku.

Nevím zda bych měla požít slovo fenomén, ale za poslední rok jsem zaregistrovala celkem dost trans osůbek, které po operaci (SRS) nebyly spokojené, byly v depresích...či stále ještě jsou....a některé by se dokonce i rády vrátily do "původního stavu", tedy do mužského těla či do doby před tranzicí.
A teď se naskýtá otázka proč tomu tak je. RLT se míjí účinkem? Na co pak tedy je? Rok, a někdy i o něco více, je snad dostatečná doba k tomu, aby si ty osůbky, které v tom stále nemají jasno a nevyznají se v sobě, uvědomily kdo vlastně jsou a ověřily, jestli to je to pravé ořechové....tedy jestli to je ten život který chtějí, jestli to bude lepší než ten život minulý a přinese pozitivní změny a pohodu.
Po konverzi už je pozdě brečet. Změny jsou nezvratné.
Nebo že by stálo za pokus zajít za Vřeským či Jarolímem a požádat je, zdali by nebyli tak hodní a nepřišili zase to mužské nádobíčko zpátky? To původní skončilo ve spalovně a vylítlo komínem, ale snad by se našel nějaký dárce....Mrkající

A ještě větší průser je utratit třeba půl miliónku za operaci v Thajsku a pak brečet nad rozlitým mlíkem.
Být po SRS a pořád nevědět kdo vlastně jsem....chvíli jako šťastná, chvíli v depkách a vzpomínat jak bylo fajn v klučíčím těle....cítím se jako žena, ale vlastně necítím a nejsem žena, protože nejsem dokonalá....to je teda mazec!


TranZita měla štěstí...nebo dost rozumu a soudnosti...a ještě včas všeho nechala a vrátila se k původnímu životu. Před konverzí jsou ještě všechny změny víceméně vratné a za nějakou dobu se vše srovná i když tělíčko dostane trochu zabrat po stránce hormonálních změn.

No a dostávám se k zvláštní kategorii. Do přeměny jde z určitých důvodů muž, který se cítí být mužem, ale natolik se mu líbí představa že bude atraktivní holka a bude využívat výhod něžného pohlaví, že se mu to nějakým žonglérstvím povede dotáhnout až do konce. A po SRS zjišťuje že to není to co si představoval a viní z toho celý svět....jen sebe ne.

Tady vidíme ukázkový příklad toho, kdy se z osoby normální stane vlastním přičiněním trans osoba. Cítí se být pořád mužem, ale má pipinu, prsa a "F" v občance. Prostě průser. A za to mohou sexuologové, psychologové, chirurgové a potažmo celá lékařská obec...pak také hormony a bůhví co ještě....třeba celý svět.

Pro opravdové transgender osůbky je tranzice a následně konverze vysvobozením a změnou k lepšímu. Alespoň částečně se napraví to, co příroda zvorala nebo Bůh popletl.


Niki

Když už to začíná být k smíchu

Čtvrtek v 21:47 | Niki |  Transgender - transsexualita na talíři



Začala bych trošku od lesa.

Je čtvrtek 7:00 ráno a já už jsem po snídani...samozřejmě s dobrým kafíčkem. Chtěla jsem napsat článek už o pár dní dříve, ale bylo teď poslední dobou krásné podzimní počasí, modré nebe bez mráčku....a tak jsem spřádala plány na nejbližší dny a u toho jsem se věnovala všelijakým dalším aktivitám (mytí nádobí, utírání prachu, přepočítávání peněz v prasátku...).
Třeba v pátek jsme s Luckou vyrazily na výlet. Navštívily jsme Karlovu Studánku, prošly nějaké obchůdky, daly si kafe a zákuseček, no a pak jsme seděly u fontánky, vyhřívaly se na sluníčku a kochaly se okolní přírodou (o tom píšeme na jiném blogu).
V sobotu jsme byly nakupovat, pak delší procházka s pejskem a nějaká práce i zábava doma.
V neděli nějaké to lenošení a další příjemné aktivity v postýlce i mimo ní. Po obědě procházka v parku a útěk před rozzlobeným hafanem....pak do vinotéky pro Merlot a následně rozebírání žhavých novinek u konzumace tohoto dobrého vínečka + děkování Bohu za záchranu života před tou krvelačnou šelmou (rottweiler možná není šelma, ale na tom tak moc nezáleží).




A další dny probíhaly v podobném duchu...vaření, uklízení, výlety, procházky, kavárničky, obchůdky....prostě co nejvíce si užívat sluníčka a těšit se ze života.
Asi už dobře víte jak já mám ráda život, že se chci radovat z každého dne a být šťastná. Jsou i chvíle (naštěstí jich není moc), kdy se to tak úplně nedaří a dobrá nálada a pohoda dostane nějakou trhlinku, ale v drtivé převaze jsou chvile nebo spíše celé dny, kdy jsem nejen v pohodě, spokojená a šťastná, ale přímo si vrním blahem jako kočička Micka, uvědomuju si jaké zázraky se v mém životě staly a jak je na světě krásně. Je to něco, co se obtížně popisuje a přála bych všem pohodovým osůbkám, aby také zažívaly něco podobného.



A teď už bych se mohla dostat k hlavnímu tématu.

My si s Luckou hodně povídáme....hlavně o tom co nás zaujalo, co se přihodilo, a tak vůbec o všem možném. To my rády. Někdy jsme také potichu a děláme si každá své, ale většinou tu pusinu nezavřeme a pořád něco probíráme a probíráme.
No a tak jsme před pár dny narazily i na téma transgender osůbek a dění kolem.

Například...já se dočetla, že jedna holka si měří téměř dvacet všelijakých tělesných proporcí a různých částí těla a pak si srovnává své míry s různými biologickými (cis) holkami a je nadšená, že má některá víceméně totožné míry jako ona sama. Když něčemu podobnému někdo věnuje mnoho hodin i mnoho dní a týdnů, hledá po všech čertech a po všech zákoutích vhodné typy žen....jen aby pak měl dobrý pocit a mohl si říkat:"Tak teď už jsem opravdu žena."...hm, tak tomu moc nerozumím. Přece každá transgender holka by našla určitě stovky dalších žen, které budou mít podobné míry, váhu a kdoví co ještě.
Z toho se má něco usuzovat? Ach jóó. Já si nikdy nepotřebovala nic měřit a nemusela si tím něco dokazovat. Máme srdce, máme mozek (tedy doufám že většinou funkční)...takže bychom měli vědět co jsme zač a kam patříme.

No a dále...když se někdo ve 30, 35 či 40 ještě hledá a pořádně se v sobě nevyzná, tak to je také zvláštní a navíc rizikové, protože některá rozhodnutí mohou být ukvapená a bude pak pozdě jich litovat, když už to budou změny nevratné. Pak třeba musí ten někdo přesvědčovat sám sebe že se rozhodl správně a hledat si důkazy na podporu svých myšlenek, předpokladů a některých kroků co učinil.

Neukvapujte se....pokud se v sobě nevyznáte. Rozhodnete li se podstoupit operaci (SRS), protože si říkáte že potom to bude lepší....myslíte si, že pak budete mít ve všem jasno a život bude jedna báseň....a ouha...zjistíte, že je vše jinak, není to to pravé ořechové a utápíte se v depresích, tak to je moc špatné.
Nebo se to dá říci taky jinak - jestliže už v RLT nejste sami se sebou dostatečně spokojeni, jestliže si nejste jisti jaký chcete vést život či nejste v pohodě a trpíte depresemi.....tak SRS vám nepřinese vytouženou pohodu, spokojenost a štěstí....opravdu nečekejte zázraky, nečekejte že vám svět bude ležet u nohou.
Jistě...přijdou určité změny. MtF holky přijdou o mužské genitálie a budou mít svou vysněnou neovaginu....nové doklady s krásným "F" v kolonce pohlaví a ženské jméno dle vlastního uvážení. To je určitě skvělé, je to taková třešnička na dortu, ale hlavně pro ty, které byly v pohodě už před operací, těšily se na ni a neměly nereálné představy o životě po SRS.

Takže pořádně vše zvažte a buďte si jisté...vrhat se do toho po hlavě a říkat si, že to nějak dopadne....to je špatné, velice špatné.

Na druhou stranu....jsou i takové osůbky, které o sobě tvrdí jak hodně jsou ženy, ale se svým mužským nádobíčkem se nechtějí rozloučit a hledají výmluvy a používají nepřesvědčivé argumenty, aby to odůvodnily. No a ještě se třeba i vychloubají kolik měly v posteli žen a rády na to vzpomínají.
Mluvit v ženském rodě, oblékat se jako žena, tvrdit o sobě jaká jsem skvělá žena...používat ženské jméno....ale přitom mít v občance mužské jméno a ještě tvrdit že mi mužské nádobíčko mezi nohama nevadí...to je opravdu neuvěřitelné.

Ale dobře....ono je vlastně skoro jedno jakými cestičkami se dostanete k vysněnému cíli, ale hlavně jde o to, aby pak váš život byl pohodovější, radostnější a vy byly šťastné. O to tady jde v prvé řadě.

Nenamlouvejte něco sobě a nenamlouvejte něco ostatním. Nazývejte věci pravými jmény, nekličkujte a zbytečně nemlžte. Stejně pravda vyjde najevo. Buďte samy sebou.



Niki

 


Staronový blog

4. října 2018 v 10:11 | Niki |  Život kolem nás - vážně i nevážně

Ahoj lidičky...

Dlouho jsem váhala, přemýšlela a zvažovala...až se mi z hlavičky kouřilo....a nakonec jsem se tedy rozhodla....budu zase psát.

Články by měly být ve veselém duchu, ale občas budou i ostřejší, protkány sarkasmem, ironií a okořeněny zmijím jedem. Možná mi scházelo jisté vzrušení, možná je můj život příliš klidný a potřebuje více adrenalinu....možná je to jistý způsob seberealizace a možná mě baví psát....kdoví, ale na tom tak moc nezáleží, hlavně ať píšu ráda a ať se někomu to mé psaní líbí.

Všechny články budou určeny pohodovým osůbkám...pokud na můj blog zavítají povýšené, nenávistné kreatury se zlým srdcem, tak moc ráda nebudu....vlastně vůbec nebudu ráda. Zamračený Tyto osoby ať raději zamíří na jiné blogy a věnují se svému egu a jiným libovolným činnostem.

Tak to bychom měli...příště již to bude naostro.

Niki


Kam dál