Niki skončila s oslavami


Tak…a už mám to "řádění" za sebou. V pondělí jsem měla poslední naplánovanou akci a ode dneška budu zase hodná holka a budu se chovat vzorně (doufám). Tedy, je otázka co si kdo pod tím slovem představí. Takže, abych to upřesnila, pořád budu veselá rošťanda a puberťačka…jen už se nebudu cpát sladkým, chipsy, smaženými řízky a dalšími dobrotami, které běžně nejím. Své tělíčko a svou trávicí soustavu jsem pořádně potrápila a následky na sebe nenechaly dlouho čekat…ale za to si mohu sama a bylo to mé svobodné rozhodnutí.

Původně jsem chtěla napsat podrobněji, co vše jsem zažívala, co jsem podnikala za akce, a co vše se událo poslední 3 týdny před 26.červnem, ale nakonec od toho upustím, protože to bych se celý článek stejně jen rozplývala. Prostě a jednoduše - byly to krásné tři týdny mého života (možná svým způsobem nejkrásnější) a já si je opravdu užila.
Jak již jsem psala v úvodu, předevčírem byla poslední červnová akce, kdy jsme se (já a Věrka) sešly s Vladěnkou a strávily velice příjemné odpoledne. Věrka Vlaďku už dlouho chtěla poznat (protože jsem o ní hodně mluvila), tak byla ráda, že se to konečně povedlo. Věrce se naše malá dámská jízda líbila (mně samozřejmě také) a když jsme zůstaly samy, tak Vlaďku chválila, že je to moc příjemná a úplně normální pohodová holka. Já jsem dostala od Vlaďky pěkný dáreček, a také její slova, kterými mi přála k narozeninám, mě potěšily….co dodat. Skvělý závěr mých, tři týdny trvajících, oslav a radovánek.
(Vladi, ne abys teď chodila s nosánkem nahoru…).


A ještě pár slov.

Dnes jsem jaká jsem, jsem nad věcí, jsem sebevědomá holka (či žena), cítím se skvěle a žiju svůj krásný nový život. A jak říká má myšička, jsem trochu exhibicionistka (ve smyslu, že se ráda předvádím) a prožívám svou druhou pubertu…teď ale trochu jinou. Už neřeším věci, které jsem řešila na začátku a které mi dělaly starosti. Už se mi nehoní hlavou tisíce otázek a již dlouho spím jako mimino. Ztracené roky již nevrátím, ale trochu se snažím dohnat to, co jsem zmeškala - proto se občas nechovám čítankově nebo podle nějakých brožur a užívám si to jak jen to jde. Jak říkám - jsem rošťanda a jiná už asi nebudu.

Ale abych byla taková jako jsem dnes, tak jsem si musela ujít kus cesty a překonat nějaké překážky. Změny nebyly ze dne na den. Před dvěma (či třemi) roky jsem taková nebyla. Když jsem se po dlouhém váhání a rozhodování konečně rozhodla jít za svým snem, tak jsem ještě mluvila v mužském rodě, používala uni oblečení, byla jsem ze všeho trochu vyplašená, nejistá a nevěděla jaké budou reakce okolí a lidí které budu potkávat. Nedovedla jsem odhadnout kolik ztratím přátel, nevěděla jsem jak budou účinkovat hormony, nevěděla jsem jestli si najdu (již jako žena) přítelkyni či se ještě v životě zamiluju.
Také má vizáž nebyla nic moc…spíše jsem se mnohým jevila jako gay, mimozemšťan , nebo osoba která utekla z Bohnic.
Sečteno a podtrženo. Ohromný posun ve všech směrech. Dnešní Niki je úplně jiná osoba než Péťa před lety. Sice svou minulost nemohu úplně pohřbít, ale už mi nepřekáží. Tady jsem sice ještě použila své staré mužské jméno, ale dnes by mi již dost (hodně) vadilo, pokud by mě někdo chtěl takto oslovovat. Jsem Nikola či Niki a s tím jménem půjdu do hrobu. Pokud by to někdo nechtěl akceptovat…tak sbohem, skončili jsme.


A co HRT?
Dnes to již neřeším a již se tím nechci zabývat. Ustálila jsem si dávku na 3mg denně (ráno v 8hodin) a vyhovuje mi to. Výsledky stejně asi předčily mé očekávání, takže z mé strany spokojenost. A že si stěžuju na malé kozičky? No jasně, brblat budu stále, to bych nebyla já, ale neviním z toho hormony a blbou HRT, spousta cis holek má menší kozičky než já.

A co SRS?
Hlavně pro některé méně chápavé a pořád rýpající - rozhodla jsem se naprosto svobodně, nikdo mě do toho netlačil a nenutil, neměla jsem pistoli u hlavy. Moc se na operaci těším…i když je jasné, že se trochu bojím, aby vše dobře dopadlo.
A…u všech všudy…děsím se nemocničního jídla co budou chtít do mě nacpat. Asi si tam budu muset vzít dva prádelní koše svého jídla z domu.

A co passing?
Jak bych se k této otázce stavěla před 30 či 40 lety je věc jiná, ale dnes si z toho chválabohu hlavu nedělám. Je velice pravděpodobné, že většina z nás chce procházet….a také vypadat co nejlépe…to chci i já….ale ne všem se to podaří tak, jak by chtěly, nemáme stejné fyzické předpoklady, nemluvě o mnoha dalších rozdílech. Buď to tedy přijmeme jako fakt a vyrovnáme se s tím stavem, či budeme nešťastné, v depresích a nadávající na celý svět.
Já si naštěstí vybrala tu první možnost. Vím jaká jsem, vím kdo jsem, nestydím se za to že jsem TS, ani nemám žádný pocit méněcennosti. Proč taky? To spíše já bych se mohla pošklebovat jiným za to jak vypadají či jak se chovají…a tak vůbec. Někdo pozná kdo jsem, někdo ne, někdo si s tím láme hlavu a neví co si má myslet…varianty jsou různé, čert to vem.
Co k tomu dodat. Je to můj život a já ho chci žít tak, abych byla spokojená a šťastná, nebudu se ohlížet na nějakého Ferdu či Frantu, kteří jsou mi stejně lhostejní a pokud se jim něco nelíbí, tak mi mohou políbit

Pa broučkové,

Niki

 

USA - Savannah



S Věrkou si velice rozumíme, ale jedna věc v které se neshodneme, je vnímání tepla. Zatímco já si ráda dávám teplou sprchu, moje myšička studenou. Já jsem v noci přikrytá až po bradu, Věrka by nejraději ležela nahá a měla celou noc otevřené okno.
Dříve jsem taková nebyla, ale když jsem začala brát Estrimax a Estrofem, tak se změnila má hormonální rovnováha a od té doby jsem hodně citlivá na chlad. Výhoda je, že v těchto dnech, kdy teploty stoupají nad 30ºC, se tetelím blahem a teploučka si užívám, zatímco někteří se potí a dávají si jednu zmrzku za druhou.


Teď, když tedy vládnou v Česku příjemné teploty až vedra, tak by bylo snad lépe psát o Anchorage na Aljašce, ale tam jsem nebyla (asi bych tam zmrzla), takže to bude článeček o krásném městu Savannah ve státě Georgia.


Z města i dnes dýchá historie, neboť v období války Severu proti Jihu generál Sherman město Savannah ušetřil, takže původní architektura a domy zůstaly dodnes. Městem protéká stejnojmenná řeka, po níž se plaví výletní parník, kde je v ceně lístku i oběd a nápoje. Ve městě je krásný park Forsyth, moc se mi líbil a nechtělo se mi odtamtud odejít. Za horkých letních dní je tam navíc příjemně a lze se svlažit nebo usadit u nějaké fontánky a relaxovat.
Pak je ještě, podél řeky, známá ulice River Street, kde jezdí stará tramvaj, je tam spousta obchůdků a všude jsou ochutnávky všelijakých dobrot. Než jsem celou ulicí prošla, tak už jsem byla vlastně najezena, protože jsem všude něco uždibovala a ochutnávala. Lidé jsou tam milí, většinou usměvaví a dobře naladěni…žádný shon…kdokoli se s vámi pustí do řeči, poradí a tak. Údajně se tam také natáčely nějaké scény filmu Forrest Gump.

Niki



Kdo chce a zaplatí nějaký ten dolar, tak se může projet po městě takto.


A nebo takto


Také plují po řece různé lodičky




Jeden z mnoha krásných domů ve městě.


Všechny obchůdky na River Street dýchají stářím a historií


River Street


U této fotky jsme zastavili dopravu, Péťa při focení stál na kolejích a mi to přišlo k smíchu.


Přejede se přes most a jsme v jiném státě - v Jižní Karolíně


Park Forsyth


Další zajímavá stavba


A ještě jednou River Street.

Kam dál

Reklama