Jak jednoduché je přibrat 2kg



Jak jsem v minulém článku psala, že jsme nasbíraly asi 2,5kg hříbků a večer bude smaženice…tak doopravdy byla a moc jsme si obě pochutnaly. Přišlo i na pár skleniček vína, sýr, chipsíky, apod. Moc pěkný a pohodový večer…vlastně, tak jako všechny ostatní.
Já, která chodím spát se slepicemi, jsem chodila na kutě o půlnoci, v jednu, i ve dvě ráno. Já která baštím nejpozději odpoledne v 5 hodin, jsem si pochutnávala na něčem příšerně nezdravém i o půlnoci. Co na to říkal můj metabolismus, mé svědomí a mé nervové buňky, tak to je ve hvězdách. Tedy ve hvězdách ani tak moc ne, protože jsem přibrala příšerné 2kg! A to jsem si já bláhová myslela, že bych u Lucky mohla trochu zhubnout.

A protože ještě dost hříbků zbylo, tak Lucka připravila následující den naprosto skvělé houbovo-kuřecí rizoto (vysoce kalorické) a já mohu potvrdit, že je opravdu dobrá kuchařka. (Na mně zbylo umývání nádobí). Pokud jsem někdy četla na blozích nějaké narážky na její vaření, tak tomu se mohu jen smát.


Varování! Pozor na každou trans osůbku ve vaší blízkosti. Hrozí nebezpečí, že se s ní budete cítit dobře…že si budete rozumět…že si budete chtít ty společně strávené dny pořádně užít…a že se pak nevlezete do legín ani do strečových džínsů, které jste si pořídily na jaře. Že vám bude malá vaše oblíbená sukně a budete se divit proč se vám nějak zmenšily další kousky garderoby do kterých jste nedávno vklouzly tak lehce.

A ještě jsem se chtěla zmínit o sobotě a neděli, kdy bylo překrásné podzimní počasí. Modrá obloha bez mráčku, sluníčko pěkně hřálo a všechno kolem vonělo. Nevím jak je to u vás ostatních, ale já mám o 50% (možná o 186%) lepší náladu když je venku takhle. Už přece víte jak jsem do sluníčka zamilovaná.
Lucka si šla v sobotu po obědě zdřímnout (čivava Žakinka se uvelebila na jejím bříšku a spala taky) a já toho využila a šla jsem se zase projít po městě. (Když je hezké počasí jsem raději venku, až bude plískanice a nevlídno, tak budu zase raději doma). Zašla jsem i na náměstí, kde jsem se uvelebila na lavičce, vyhřívala se na sluníčku a pozorovala okolní dění. Cítila jsem se skvěle a zaplavil mě pocit neskutečné pohody. Takové chvíle já mám moc ráda a vychutnávám si je. Byla jsem jen já a přívětivý okolní svět.


V tu chvíli zapomínám na všechny starosti a intenzivně si uvědomuji jak miluji svůj nový život a jak jsem udělala dobře že jsem se před lety rozhodla poslechnout své srdíčko a jít za svým snem….být tou, kterou jsem se cítila být již od dětství. Kdybych ten krok neudělala, tak bych opustila tento svět s mužským jménem, nepoznajíc to neskutečné štěstí a tu nevídanou euforii.
Teď, i kdyby na mě spadl meteorit nebo mě omylem unesli agenti Mosadu, tak zemřu jako Niki, Nikolka nebo Nikča, která alespoň malou část života prožila tak, jak si vždy přála!

V tu chvíli mě nezajímá nějaké hašteření na blozích a malicherné spory o tom kdo je víc trans, kdo má lepší blog, kdo vyšší IQ…nezajímá mě, že někdo kdo má trans blog, se chce od trans holek distancovat a má pocit, že je cis…nepřemýšlím o tom jestli je účinná dosavadní HRT a jestli je SRS lepší v Motole, v Brně či v Ostravě.
Zajímá mě jen můj život a život osůbek které mám ráda…a pak, do jisté míry, mě zajímá i život ostatních lidiček, kterým přeji též spokojený a šťastný život. Je tady ale procento lidí, kterým nepřeji nic dobrého a doufám, že se budou smažit v pekle. Jsou to lidé zlí, arogantní, rádi ubližují druhým, bez kousku empatie, ale zato s ledovým srdcem.


A na závěr má malinká rada, doporučení…či jen můj postřeh.
Pokud to půjde, tak alespoň ze začátku si nedávejte nereálné cíle…buďte nohama na zemi a pak nebudete smutné že není vše jak jste si představovaly, ale naopak se budete radovat z každého zlepšení vizáže a z každého pokroku v průběhu tranzice.
A mějte se rády, nepodceňujte se a věřte si.


Všem (až na to malé %) přeji pohodový večer,

Niki
 

Štěstí vs smutek



Někdy dá dost přemýšlení ta první věta. Jak mám začít? V hlavě se mi honí všelijaké myšlenky, spoustu věcí mám na srdíčku, ale stejně tady v tomto článku napíšu jen něco málo....bude to krátký článek.

Za pár dní to budou dva roky, co jsem poprvé vstoupila do sexuologické a psychiatrické ambulance a odstartovala něco krásného...tak krásného, že jsem občas nevěděla jestli to není jen sen, jestli se mi to vše nezdá. O tom, a také o jiných pocitech, veselých i smutných, napíšu článek až se vrátím do Ostravy.

Ale bohužel jednu velice smutnou věc musím zmínit již teď...a proto také tento článek nebude nijak zvlášť veselý. Rozešla jsem se dnes po roce a třech měsících s Věrkou a musím přiznat, že to dost bolí. Možná že ty pocity znáte, že jste něco podobného v životě zažily. Bohužel život není vždy jen krásný. Takže zažívám zvláštní pocity....jsem šťastná i smutná zároveň. Říká se, že když něco končí, tak něco nového začíná...tak to jsem opravdu hodně zvědavá.
Určitě se tady najdou osoby které budou mít radost, že mé štěstí dostalo trhlinku, a to pořádnou, ale snad bude více těch, které tato zpráva nepotěší a dokonce některé zarmoutí...samy asi ví, jak jsou důležité takovéto osůbky, které mají místo v našem srdíčku. Snad se stane malinkatý zázrak a já budu brzy šťastná tak jako dříve.



Takže....nejsem v Ostravě, jsem v jiném městě...o mnoho menším, ale je to město hezké a dá se řící, že i klidné. Předevčírem a včera tady bylo celkem hezké počasí a já toho využila, abych se dopoledne po tom městě prošla, navštívila nějaké obchůdky a něco málo nakoupila. Po snídani jsem se vždy dala do pořádku (10 minut až 12 hodin v koupelně, abych nevypadala jako čarodejnice) a vyrazila "do ulic" nebo na nedaleký hrad.


Měla jsem dobrou náladu, usmívala jsem se na okolní svět a bylo mi moc hezky. Tu a tam jsem se s někým pozdravila, na někoho se usmála a s někým se dala do řeči. Když jsou lidé kolem v pohodě....milí, usměvaví a příjemní, je to nádhera, hned je na tom světě líp. Pro všechny jsem byla mladá paní, či "jen" paní a nemusela jsem řešit zda někdo tušil, či snad dokonce poznal, že jsem trans holka. Já se nikoho neptala a také k tomu není žádný důvod. Když se okolí chová ke mně slušně a projevuje mi úctu, tak je vše v pořádku a já jsem spokojena.
Nejsem nejmladší ani oslnivě krásná a nemám super postavu...v tranzici jsem přišla o dost lidí na kterých mi záleželo, ale i tak jsem šťastná a dovedu se radovat ze života....bohužel na rozdíl od některých trans holek, které ač mladší a krásnější, toto nedovedou a mohou se někdy i dostat do určitých stresů a depresí.

Mnohé z nás něco trápí, máme pocit že nejsme dost krásné....chtěly bychom toho tolik změnit a vylepšit. Chtěly bychom lepší vlasy, dlouhé a husté řasy, menší nosánek, pěknější nohy, větší ňadra, nádhernou tvářičku, dlouhé nehty....atd., atd., atd. Závistivě se díváme na krásné mladé holky ke kterým byla příroda tak štědrá. (Zrovna ve čtvrtek v čekárně u MUDr.Turčana v Olomouci jedna taková krásná princeznička byla a bylo to nádherné zpestření, protože tam byla nuda....některé osoby se předbíhaly a byl tam i jeden duševně nemocný člověk, který děsil nás všechny ostatní).
Takže jsem si v duchu říkala že bych s tou mladou kočičkou hned měnila, ale kolikrát už jsem psala že takový zázrak se nestane...žijeme v reálném světě. Ano, nemohu se srovnávat s takovými krásnými cis holkami...to nikam nevede, snad jen ke špatné náladě či depresím. Musím se radovat z toho že jsem zdravá, že vypadám jak vypadám a ve srovnání s mnohými průměrnými cis ženami si nevedu tak špatně, že mohu být tou kterou jsem vždy chtěla být, že mám povahu jakou mám a že mám kolem sebe pár lidí na kterých mi záleží a kterým záleží na mně.

A abych nezapomněla....dnes jsem se šla projít s jednou osůbkou do lesa a za hodinu jsme nasbíraly asi 2,5kg pěkných hříbků. Večer bude smaženice a pak sklenička dobrého vína (možná dvě či tři).


Tak se zlatíčka mějte hezky,

Niki

Kam dál

Reklama