Jak to pak pokračovalo

22. listopadu 2016 v 6:07 |  Články o životě a jak to vidím já
Dalo by se říci, že do svých deseti let jsem měla život poměrně klidný, což se ale brzy změnilo. Do podrobností nechci zabíhat, to bych pak psala velice dlouho, ale pokusím se zmínit to podstatné. Musím ale připomenout, že to byla doba hluboké totality, nebylo jednoduché vybočovat z řady a nějak se lišit. To co je dnes běžné, to tehdy bylo kritizováno a postihováno a to co je dnes vnímáno s pochopením, to bylo bráno jako vzdor, jako útok na zavedené normy chování a bylo to vnímáno naprosto jinak nežli dnes.
  • začala jsem využívat kdejaké příležitosti, abych mohla mít oblečeno něco dívčího, případně korálky, prstýnky, apod.
  • od některých kamarádek se mi pod různými záminkami občas podařilo získat spodní prádlo, které jsem si pak oblékala, pokud byla příznivá situace.
  • využívala jsem různých příležitostí, kdy jsem se mohla trochu nalíčit nebo vyzkoušet nějakou sukni, apod.
  • jakmile začala puberta a s tím souvidející fyzické změny byla jsem nešťastná, protože jsem se začala více lišit od děvčat a tím se jim vzdalovat. Na své genitálie jsem se začala dívat s odporem a abych je nějak potrestala za to že je musím na svém těle snášet, vymýšlela jsem různé způsoby jak jim působit bolest a nepohodlí. Také jsem si začala vyholovat některá místa svého těla.
  • no a hlavně jsem neustále přemýšlela co se to se mnou vlastně děje. Nemohla jsem si to v hlavičce srovnat a najít nějaké rozumné vysvětlení, tak jsem si říkala, že jsem asi nějaká úchylná. Hlavně jsem nemohla pochopit to hlavní - když se tedy cítím jako holka a strašně si přeji jí být, proč mám ráda je a ne kluky. Proč tak toužím po jejich blízkosti, potřebuji se jich dotýkat, hladit je a líbat.
Nastínila jsem tady své pocity a svou situaci, ale nezmínila jsem, jaké to mé chování mělo dopady a následky.
Nedovedla jsem vše utajit, to se ani dost dobře nedalo a doma jsem měla peklo. Mamča se snažila celou situaci brát s nadhledem, ale otec despota byl jiného názoru. Řezat vším co je po ruce, řemenem, klepačem a třeba i rukou nebo nějaké ty kopance, však mi to z něj dostaneme. Otec byl o 40 roků starší, měl svalnatou postavu a jak se rozlítil, tak z něj měla strach i mamča, takže si dovedete představit jak jsem byla bita a jak jsem se pak vždy někde choulila v koutku a brečela nad svým osudem.

To, že jsem jiná než ostatní kluci a že bych chtěla být holka, jsem víceméně věděla už od základky, jenže v té době nejen že nebyly dostupné žádné informace a doba nepřála ani homosexuálům, natož transsexuálním osobám, takže se všechno drželo v tajnosti - jak se říkávalo, držela se huba a krok, případně přišel na řadu řemen nebo nějaké ty facky a kopance od otce. Však my to z něho vyženeme.

Došlo to až tak daleko, že mně chtěl otec odvézt na psychiatrii. K tomu, po konzultaci s příbuznými, naštěstí nedošlo, ale já již byla ze všeho tak nešťastná a vyděšená, že jsem slíbila téměř cokoli. Budu hodná, už se budu chovat tak jako ostatní, nebudu provokovat, atd. Schovala jsem se do své ulity a po čase se vše začalo uklidňovat. Ještě že jsem měla své myšlenky, své pocity a touhy...to mi nemohli vzít.
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama