Coming out až po začátek HRT

2. prosince 2016 v 12:24 |  Články o životě a jak to vidím já
Už jsem něco malinko naznačila v závěru minulého článku "Od puberty až po coming out". Napsala jsem jak jsem šťastná, nemusím se přetvařovat, mohu volně dýchat a být sama sebou. Psala jsem, že prožívám nejšťastnější období svého života. Ano, opravdu to tak cítím.
Začátky nebyly jednoduché, měla jsem určité obavy z reakcí lidí které znám i obavy z reakcí lidí které budu denně potkávat na ulici, v obchodech, u lékařů či kdekoliv jinde. Říkala jsem si že je trochu bláznovství začínat s tak obrovskou životní změnou na stará kolena. Trvalo několik týdnů než jsem se uklidnila a odehnala stres, který byl ze začátku všudypřítomný. Zjistila jsem, že to nebylo až tak hrozivé a postupně jsem zjišťovala jak se mi lepší nálada, jsem uvolněnější a klidnější.
Ztratila jsem několik přátel a kamarádů či kamarádek, ale zase jsem poznala nové, takže se to tak nějak vyrovnalo. A říkala jsem si, že ti o které jsem přišla zase nejspíše nebyli tak dobří přátelé a kamarádi, jinak by nezabouchli dveře před osůbkou kterou léta znali a dobře s ní vycházeli. Takže se vlastně oddělilo zrno od plev a s těmi kteří přijali mou změnu, vycházím až na drobné výjimky velice dobře, někdy dokonce lépe než v minulosti.

Co ale všechny mé přátele a kamarády udivovalo a co nechápali, bylo to, co jsem kdysi nemohla pochopit ani já, a to jedna jediná zásadní otázka. Pokud se cítím být ženou v hlavě i ve svém srdci, tak jak je možné, že jsem tak zblázněná do žen a muži mne pranic nepřitahují ??? No ano, jenže vysvětlení je tak prosté a jednoduché. Jsem lesbického zaměření......a to je také uvedeno v mých lékařských zprávách. Hodně jsem toho musela vysvětlovat než to všichni pochopili, někteří méně, někteří více, ale už se pak dál moc nevyptávali.

Když jsem tedy odhalila světu své nitro a své pravé já, rozhodla jsem se pro první návštěvu na psychiatrickém oddělení. Byla stanovena diagnóza F64.0 a následovalo kolečko nezbytných vyšetření a potvrzení diagnózy druhým specialistou z oboru sexuologie-psychologie. Tedy endokrinologie, genetika, pletysmografie, urologie, atd. Jakmile jsem měla všechna povinná vyšetření za sebou, objednala jsem se opět ke své lékařce na psychiatrii a konečně přišla ta neskutečně krásná chvíle - "tak paní Nikolko, zajděte si na gynekologii pro recept na Estrimax, já vám napíši recept na Androcur a tady máte potvrzení pro matriku, kde si požádejte o změnu jména". Neviděla jsem se v zrcadle, ale musela jsem se tvářit tak spokojeně, jako bych se právě dozvěděla, že jsem vyhrála milión v loterii. Hned jsem pelášila na gynekologii a měla to štěstí, že si na mě doktorka udělala chvilku času a recept mi napsala. A protože byla středa, tedy úřední den, tak jsem ještě pelášila na matriku. Opět jsem měla štěstí, vše šlo hladce, jméno bylo schváleno a obě strany se vzdaly odvolání, takže jsem pak již čekala na svůj nový rodný list.

Tady bych ráda trochu zavzpomínala, jak jsem asi před 2 roky četla příběh jedné z nás, byla ve stejném bodu jako já, jak líčila svou radost, když s tím stejným potvrzením pro matriku jela hodinu vlakem z Olomouce od své lékařky na matriku v městečku kde bydlela, jak se už nemohla dočkat až dorazí na místo a jak byla šťastná. Tehdy jsem ji trochu záviděla i když jsem ještě úplně nechápala dosah takového kroku. Dnes už to naprosto chápu, také to pro mě hodně znamenalo. Byla jsem velice ráda že mohu jistým způsobem skoncovat se svým starým já a budu mít úplně novou identitu. Pro psychiku je to určitě velké plus, pokud se mohu na úřadech u lékařů nebo ve svém okolí představovat např. Nicol Matějů než např. Josef Nedorost.

Abych to tedy shrnula. Mám novou identitu, beru hormony a zaháním do kouta testosteron. Můj život se moc a moc změnil a jasně že k lepšímu. Jsem teď usměvavé, spokojené sluníčko které má radost ze života, těší se na každé nové ráno a více pláče. Ale Nikolka pláče štěstím, protože si uvědomuje jak se jí změnil život a jak může být skvělý. Také za to mohou ty estrogeny, ale já byla citlivá a uslzičkovaná ještě než jsem je začala brát.
Vzpomínám co se mi přihodilo pár měsíců od začátku HRT. Při jedné z mých návštěv u mé doktorky jsme něco probíraly a já se trochu rozbrečela a začala mávat tlapkou u obličeje ať mi zaschnou slzy - se slovy "jejda já budu rozmazaná" a ona mi hned podávala kapesníčky se slovy " tu máte paní Nikolko, nic si z toho nedělejte, to jsou ty hormony" a já na to " možná ano paní doktorko, ale já jsem stejně hodně brečela už dříve, takže mi to tak nepřijde, jenže dříve jsem se nelíčila, tak mi to tak nevadilo" - no vida jaké jsou mé nové starosti.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama