Vydržet...nevydržet

20. ledna 2017 v 9:45 |  Články o životě a jak to vidím já
Takové něco.....

Přečetla jsem si tento zajímavý a podnětný článek od Radky na jejím blogu a zaujala mě hlavně tato slůvka:
přemýšlím o životě a tak vůbec o všem… proč si dál nežít ten svůj "jednoduchý" mužský život
a nebo také:
takže proč bych měla opustit pohodlný život chlapa a začít úplně od začátku a podle některých mých známých dost nesmyslně v ženské roli? Protože už prostě dál v tomto těle nemohu existovat, proto…prostě nejsem ráda v tomhle těle!!!

No a nedalo mi, abych také něco k tomu tématu nenapsala.

Asi jsme, snad až na výjimky, všechny hodně přemýšlely, než jsme se definitivně rozhodly a udělaly první kroky na cestě k vytouženému cíli - být konečně sama sebou, nepřetvařovat se, netrápit se… prostě být tím, kým jsme vždy chtěly být.…ženou. Také jsme určitě přemýšlely o tom co všechno se změní a jak to bude všecičko jiné a komplikovanější. Proč jsme se tedy rozhodly opustit pohodlný a jednodušší život chlapa??? Proč jsme se rozhodly pro tak obrovskou změnu našeho života, kterou asi málokdo z běžné populace pochopí??? Přesně jak to napsala Radka, už jsme dál v tomto těle naděleného nám omylem přírodou nechtěly a nemohly existovat, chtěly jsme začít žít svůj život a nechtěly jsme se dál trápit.

V dřívějších dobách byly (a v určité míře ještě stále jsou) určité tendence lékařů a psychologů odradit nás od přeměny a snažit se nás přesvědčit, že bychom to měly nějak vydržet a naučit se s tím žít. Nakonec zjistili, že to nefunguje a nepřináší žádné výsledky. Ale stejně, jak jsem byla na druhém sezení u mé psycholožky (obdoba Weisse v Praze), tak byl hovor dost cílen jedním směrem, zhruba asi takto: "paní Nikolo, víte kolik komplikací vám to vaše rozhodnutí přinese? Víte, že budete muset brát doživotně hormony? Víte, že operace je nákladná i náročná a nemusí dobře dopadnout? Víte jak je to všechno finančně nákladné - kompletní obměna šatníku, laserové epilace, nákup kosmetiky, větší starost o zevnějšek...atd.??? Takhle jako muž vedete klidný život a máte to mnohem jednodušší, nechcete to nějak vydržet, nějak se s tím smířit???

Ne, nechci!!! Opravdu nechci! Nechci to vydržet, nechci se s tím smířit, nechci se dál trápit! Je to můj život a já se rozhodla změnit ho. Smějící se

Vždyť my všechny, ještě dříve než jsme šly poprvé za Hankou Fifkovou, Pavlou Entnerovou nebo třeba Jitkou Svobodovou, jsme už měly dost informací, věděly jsme do čeho jdeme, co nás čeká a byly jsme už rozhodnuty (snad až na pár výjimek).

Takže, abych to ukončila...chtěla bych popřát Andrejce, Nikitě, Radušce, Miriam, Terezce, Vlasti i všem ostatním (a také sobě), na naší nelehké cestě jen to nejlepší, hodně lásky, pohodu v srdíčku a pořádnou porci štěstíčka…a nám, které jsme před SRS, tak přeji ať nám vše dobře dopadne a jsme pak spokojené a šťastné…..Niki
 


Komentáře

1 Miriam Miriam | 20. ledna 2017 v 11:07 | Reagovat

Děkuji za milá přání a Tobě (i ostatním) přeji též mnoho štěstí na "naší" cestě a ať vše vyjde na výbornou!

2 Radka Radka | Web | 20. ledna 2017 v 12:12 | Reagovat

Děkuji Niki za hezký článek i za přání všem :-)
Tobě ( a samozřejmě i ostatním ;-) ) také přeji pohodičku, štěstíčko a zdraví na té klikaté cestě životem ;-)

3 Niki Niki | 20. ledna 2017 v 13:49 | Reagovat

[1]: [2]:
Holky, moc děkuji.
Já jsem měla vždy velké srdíčko pro všechny milé a pohodové osůbky, ale ty hormony způsobily, že jsem ještě více citlivější a emoce dávám hodně najevo....a pořád bulím. Stačí když se koukám na nějaký romantický filmík a slzičky už nejdou zastavit.
Pa, Niki

4 Miriam Miriam | 20. ledna 2017 v 15:10 | Reagovat

[3]:  Nic si z toho nedělej... :-)
Já bulím teď taky skoro pořád... (a to mám jen svoji potravinovou HRT)
Třeba včera jsem bulela u hororu "v zajetí démonů 2". když tam jeden z hlavních hrdinů zpíval písničku od Elvise... přitom to ani nemá být dojemné... :-)

5 Niki Niki | 20. ledna 2017 v 18:11 | Reagovat

[4]: Tak u hororu jsem asi ještě nebulila. Myslela jsem si, že jsem nejubrečenější holka široko daleko, ale asi to tak nebude.
Každopádně díky za tip na film, ještě jsem to neviděla, takže se budu těšit...a snad i trošku bát.
Pa

6 Miriam Miriam | 20. ledna 2017 v 20:53 | Reagovat

[5]: To hodně záleží, jak moc daleko ode mě jsi... :-)
Ale ano.. bulela jsem i u filmu Warcraft.. (při scéně, kde otec ví, že jeho syn zemře a pokouší se za ním dostat... )

7 Niki Niki | 21. ledna 2017 v 9:33 | Reagovat

[6]: Miri, bohužel jsem z Ostravy a nejsem na to moc pyšná. Ale jestli bydlíš někde kolem Prahy, tak bych tou nejubrečenější holkou široko daleko mohla zůstat.
Jéé, tak u Warcraftu jsem bulila také.
Pa

8 Miriam Miriam | 21. ledna 2017 v 10:29 | Reagovat

[7]:  Já jsem od Prahy .... :-)
Každá budeme brečet na svém písečku.. :-)

U jaké scény z Warcraftu? (ještě jsou tam dvě brečící...)

9 Niki Niki | 21. ledna 2017 v 13:43 | Reagovat

[8]: Já brečela, když ta orkyně pouštěla to mimino na vodě pryč a pak, když ten velký ork zabil syna toho hlavního hrdiny...už si nevzpomenu, jak se jmenoval.
A co se týče těch mimin nebo dětí...já jsem neskutečně citlivá na to, pokud se jim děje nějaké příkoří, to nejsem schopná ustát. Buď moc a moc bulím nebo bych zabíjela...

10 Miriam Miriam | 21. ledna 2017 v 14:17 | Reagovat

[9]:  Ano... ta scéna, kdy ten ork zabil Kalana je to, o čem jsem mluvila... :-)
A pak na konci, když strážce brečí a zároveň je ještě zachraňuje...

To s těmi dětmi (citlivost na jejich příkoří) mají podle mě všichni dospělí... alespoň myslím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama