Je krásné mít 20...ale čas nezastavíme

25. února 2017 v 20:27 |  Články o životě a jak to vidím já

Slíbila jsem, že napíšu článek o generačních rozdílech nebo něco v tom smyslu. Nebudu se zabývat většinovou společností (v mnoha ohledech je to stejné), ale zaměřím se hlavně na nás a naši problematiku.

Čas, ta potvůrka, se nezastaví a nebere žádné ohledy. Nedávno jsme si hrály na pískovišti, pak jsme najednou plnoleté a než se nadáme, je čtyřícítka na krku (nebo někdy i více). My dříve narozené se většinou shodujeme na tom, že čím jsme starší, tím ten život nějak běží rychleji…tedy alespoň pocitově. A tak stejně jak se v průběhu času mění společnost a její názory, tak se také mění (mimo jiné) obecná informovanost a úroveň zdravotnictví…..a podobně se v průběhu let měníme my, holky, které jsme v mládí (některé i později) zjistily, že něco s námi není v pořádku. Máme jiné názory, více životních zkušeností, jsme lépe informované…atd.

A aby toho nebylo málo, mění se naše životy i jinak (kariéra, manželství). Ve 20 letech máme střední školu či obdobný ústav za sebou a víceméně celý život před sebou. Nejsme ve svazku manželském (nechce se mi psát-nejsme vdané), nemáme děti a pokud nebudeme dále studovat, tak si práci hledáme nebo již i nějakou máme, ale pokud bychom o ni přišly, asi by se tak moc nedělo. Ve 40 a více letech už je situace jiná. Mohly a pravděpodobně jsme i vstoupily do svazku manželského, asi máme dítě či více dětí a zřejmě jsme si vybudovaly kariéru či máme dobrou práci o kterou nechceme přijít. Většinou také máme větší okruh známých, přátel, švagra, švagrovou, tchýni, tchána…atd., tedy více osob, kterým budeme nuceni říci něco co jim vyrazí dech, a to s vědomím, že to nemusí pochopit a můžeme o ně přijít.

Uvedu jeden současný příklad. Na Slovensku žije, někde na vesnici či malém městečku, Zuzana. Má rodinu, dobrou práci o kterou by nechtěla přijít a malé dítě. Moc touží změnit svůj život a stát se ženou, jenže je to začarovaný kruh a cesta z něj bude určitě bolestivá. Zuzka na tom psychicky není nejlépe, neví co si počít a má pocit že se zblázní nebo si něco udělá. Psychoterapeutka ji radí, aby to "nějak" vydržela, jenže to se dobře radí někomu, kdo něco podobného nikdy neprožil a neví jaké je to trápení. Jak Zuzčin příběh skončí je ve hvězdách…….

Takže vidíme naprosto rozdílnou situaci. Rozhodnout se pro tak obrovskou životní změnu v 18 letech nebo ve 40 a více letech je něco naprosto jiného. Takže se vlastně ani nemůžeme divit, že jsou mezi námi určité názorové rozdíly a občas jistá nevraživost nebo snad někdy i nevhodné poznámky. Myslím ale, že by stačilo trochu toho oboustranného respektu. Kterákoli z nás si může stát za svými názory, prosazovat je, argumentovat, ale slušně. Je dobré umět naslouchat a snažit se porozumět druhým…že by stará dobrá empatie? A my všechny bychom té empatie měly mít dostatek.

Tím ale nechci tvrdit, že bychom si my starší nemohly rozumět s mnohem mladšími a naopak. Jistě že můžeme, ale přesto tam vždy bude nějakým způsobem patrný ten věkový rozdíl.

Já jsem se před nějakou dobou sešla s mou jmenovkyní "bulatým kotětem". Vzhledem k tomu, že toto setkání bylo naše první, proběhlo v pohodě a já pak v článku "Jak odháním testosteron" kromě slov chvály napsala i pár slov kritiky. Pokud bych ale byla ve stejném věku jako kotě, určitě bych vše posuzovala jinak a tak kritická bych nebyla…jak se říká, dívala bych se na to jinýma očima. Byla jsem zamlada rebelka, řádila jsem někdy jako černá ruka a vnímala svět jinak než dnes…, takže bychom si asi rozuměly více.
Dnes jsem jaká jsem a ať se mi to líbí nebo ne, mám již podstatnou část života za sebou…ale…

  • Jaká bych byla a jak bych se s tím vyrovnala v 18 či 20 letech?
  • Jak bych vnímala realitu trans holky?
  • Jaké bych podnikala kroky v přeměně?
  • Jak bych reagovala na ztrátu některých blízkých osob a kamarádů?
  • Jak bych se vyrovnala s tlakem okolí a případným odmítáním?
  • Jak bych vnímala své tělo? Jaká by byla má sexuální orientace?
  • Jak by účinkovala HRT? Byla bych spokojená?
  • Jaký by byl můj další život? Co bych pak dělala?
  • Jaké bych podstoupila lékařské zákroky k celkové feminizaci?
  • Chtěla bych SRS nebo bych ji odkládala? …nevím, nevím, nevím.

Možná by byly další otázky na které vlastně nemám odpověď, protože nad tím vším uvažuji už jako dospělá žena o dvě generace starší, která už mnohé vnímá jinak.

A co bych řekla na závěr?

Nakonec i já, ve svém věku, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé, hlas vichřice podoba……jsem se svého snu dočkala a jsem proto pravděpodobně ve větší euforii než většina z vás, více to prožívám, jsem více nadšená, šťastná, spokojená a více bulím štěstím než ostatní. Znovu opakuji...prostě pro mě je to má vlastní pohádka a snad bude mít i šťastný konec.

Pa kočičky…a případně i kocouři.

Niki

 


Komentáře

1 Kristýna Kristýna | 25. února 2017 v 22:19 | Reagovat

Mít různé názory je normální. Co už není normální je pohrdat druhými nebo je napadat za to, že jsou mladí, staří, hubení, tlustí, chudí, bohatí, nějaké rasy, vyznání atd.
Žít a nechat žít a přej a bude ti přáno. To by jako základ bohatě stačilo. ;-)

2 Zuzana Zuzana | E-mail | 25. února 2017 v 22:58 | Reagovat

Veľmi si to vystihla Niki, je to naozaj rozdiel keď do tranzície ideš vo veku Tvojom či mojom, zo záväzkami a väzbami. A ďakujem že na  mňa myslíš, to mi pomáha, tá zmienka o mne ma potešila. To že medzi  ľudmi sú názorové rozdiely je predsa úplne normálne, len je treba vedieť si ich vydiskutovať, a tolerancia, trošku empatie, no ale nie každý je obdarený preto asi vždy budú ľudia ktorí budú svoje názory považovať za jedine správne a prípustné. Pre mňa je takýto postoj nepochopiteľný.
Prajem Ti všetko krásne, Zuzana :-P

3 Miriam Miriam | 25. února 2017 v 23:32 | Reagovat

Jedna moje známá medávno ma internetu napsala (bohužel) pravdivý komentář...
Nejde mi zkopírovat, tak ho budu jen parafrázovat...
"když děláte tranzici MTF ve dvaceti, bude to OK. Pokud ji děláte po 35ti, máte problém. Přijdete o rodinu, o práci... bez ohledu na to, co jste dokázali Vás nikdo nezaměstná"....

Tohle může být (a v mnoha případech je) smutná pravda...

Naše společnost (a ta česká je ještě o trochu horší...) na "veřejný příchod" trans*lidí ještě není moc připravena...

Zuzko, Tobě přeju, ať se Ti podaří nalézt klid... jakkoliv... a buď šťastná!

Niki, Tobě přeju hodně štěstí a tak... ;-)

4 Vlaďka Vlaďka | 25. února 2017 v 23:51 | Reagovat

Kdoví, Niki, jak bychom reagovaly ve dvaceti. To už nezjistíme. Na druhou stranu, jak jsme probíraly tu opožděnou pubertu, tak tím jsme se k tomu aspoň trochu přiblížily. Je ale jasné, že by to bylo úplně jinak s prací a rodinou.

Co se týče rozdílných názorů: Já kdysi dávno chodila na jedno filmové forum. Tam se kecalo o filmech. A byl tam jeden uživatel, se kterým jsem skoro na žádném filmu neshodla. Co se líbilo mně, byl pro něj "shit", co se mi nelíbilo vůbec, byla pro něj bomba. Kolikrát jsme se i hádali. Na foru nás bylo hodně a my se společně domluvili na srazu. Čekala jsem, že budu kecat se všema a s ním vůbec. No a nakonec jsem si nejlépe pokecala právě s ním! Nejde o názory, jde o lidi. ;-)

[2]: Zuzko, hodně štěstí, ať ti vše dobře dopadne.

5 TS Ženská. TS Ženská. | 26. února 2017 v 1:17 | Reagovat

[3]: a já ti zase řeknu že to není vůbec pravda, a tu pravdu budeme mít obě.
nedělej pravidlo z něčeho co pravidlem není.

já koukám jak ty se zcela úmyslně vším strašíš, jen nechápu v čem ti to pomáhá koukat na vše přes černé brýle, co tak začít koukat po tom pozitivním.

jde koukat dvěma pohledy na stejnou věc.

můžeš se podívat z okna a říct, tam je tak strašná zima, všude zmrzlo, všude je ten hnusný studený sníh a jistě to tam i klouže.

a nebo, jééé tam je krásně bílo, a jaké padají krásné velké vločky, zachumlám se do oblečení a bude mi fajn. ;-)

přesto jsou oba názory pravdivé, ale já radši volím ten druhý ;-) a neberu si příklad z toho prvního. 8-)

6 TS Ženská. TS Ženská. | 26. února 2017 v 2:08 | Reagovat

[3]: ale máš správný přístup, hezky od lesa.
letadla padají, nebudeme létat, auta bourají nebudeme jezdit, chodci jsou častými účastníky dopravních nehod, nebudeme chodit. budeme sedět doma, tam se nám nic nestane. ;-) :-!

7 Bulaté kotě Bulaté kotě | Web | 26. února 2017 v 11:33 | Reagovat

[4]: Taky mám podobnou příhodu, asi v sedmnácti jsem se nemohla vystát s člověkem který mě soudil snad za všechno a to dokonce i za transsexualitu. Nakonec jsem ho pozvala na kafe a ten člověk mi přišel naprosto okouzlující. Pár neděl jsme spolu něco měli a nakonec se spolu rozešli v dobrém. Díky tomuto člověku jsem si například ujasnila orientaci. A začala si vážit lidí s jiným názorem.

8 Niki Niki | 26. února 2017 v 12:34 | Reagovat

[2]:  Zuzko, hodně jsme o tobě mluvily s Věrkou, mou přítelkyní a shodly jsme se na tom, že jsi v nezáviděníhodné situaci. Ať se rozhodneš jakkoli, vždy to někomu ublíží.

Já jsem se rozvedla a čekala asi 12 let než můj syn bude plnoletý a dokončí školu, nechtěla jsem narušit jeho vývoj a bála jsem se abych ho neztratila. No a nakonec to stejně nepochopil a já o něj přišla.

Já sleduji příběhy všech holek o kterých vím, tedy i ten tvůj, a tak nějak prožívám radosti i trápení vás všech, není mi to lhostejné. Já držím pěstičky nejen sama sobě, ale i vám všem ostatním. :-) :-)

9 Miriam Miriam | 26. února 2017 v 12:43 | Reagovat

[8]: To s tím synem mě mrzí... :-(
Ale třeba se to časem urovná... na tohle nemusí být nikdy pozdě...

10 Niki Niki | 26. února 2017 v 12:45 | Reagovat

[3]:  Miri děkuji.

S tou situací u nás máš pravdu. Já se sice dívám na vše optimisticky a vesele, ale na vlastní kůži jsem poznala, že většinová společnost na nás ještě, jak říkáš, není připravena.

Jistě, ne všechny jsme na tom stejně a každá žije svůj příběh a vnímá to jinak.

11 Niki Niki | 26. února 2017 v 12:47 | Reagovat
12 Niki Niki | 26. února 2017 v 12:52 | Reagovat

[4]: Ano Vladi, to už bohužel nezjistíme. Ale, jak říkáš, ta opožděná puberta nám to malinko vynahrazuje. Také o tom neustále píšu, jak si to všechno teď užívám. :-)

13 Niki Niki | 26. února 2017 v 13:16 | Reagovat

[1]:  Ano...Žít a nechat žít a přej a bude ti přáno...to je základ.

Včera jsem četla jeden článek, kde bylo mimo jiné napsáno toto - Kdybychom se obyčejnými zásadami slušného chování řídili všichni, hned by bylo na světě lépe.
Bylo to v jiné souvislosti, ale je to pravda.

14 Kristýna Kristýna | 26. února 2017 v 13:32 | Reagovat

[3]:[10]:
Asi jak kde. V kariérním prostředí (korporát, některé úřady, atd.) to může být poznání těžší, protože narazit na mstivé, zakomplexované pako je vysoce pravděpodobné. A při pocitu ohrožení se hledá ve stádu domněle nejslabší kus, kde TG osoba je pochopitelně ideální terč.

15 TS Ženská. TS Ženská. | 26. února 2017 v 22:19 | Reagovat

[10]: asi je to opravdu hodně individuální, většinová společnost je většina lidí kolem nás, jenže tahle většina na mě nemusí být nijak připravena, jsem prostě jedna z mnoha, nebo naopak jsem někdo o koho někdo jeví zájem.
přeměna by neměla být o tom aby se na nás musel někdo připravovat, to je potom někde chyba.

16 TS Ženská. TS Ženská. | 26. února 2017 v 22:23 | Reagovat

[14]: myslím že když tohle hrozí, tak hlavně v začátku, kdy lidi neskousnou ten přechod. to je kritický bod.

17 Niki Niki | 27. února 2017 v 5:54 | Reagovat

[15]:  Ano Luci, chyba tady vážně je, a to v přístupu a informovanosti té společnosti, která je bohužel na nízké úrovni. Jestli se to někdy v budoucnu změní, je ve hvězdách.

Psala jsem, že je to individuální. Pokud je na tom některá tak dobře, že to (jak někdo napsal) nepozná ani gynekolog, tak není co řešit. (to neber doslova).

Jenže některé z nás nemají to štěstí a nikdy takového stavu nedosáhnou. :-(

18 Míša Míša | 27. února 2017 v 7:51 | Reagovat

Moc výstižně napsaný článek, ale přeci jenom bych tam trochu něco doplnila u těch starších i když to nemusí platit všeobecně. Takže moje zkušenost. Žila jsem v manželském svazku a snažila jsem zto zvládnout a chovat se tak jak se ode mně očekávalo, jenomže když člověk s někým žije vnímá určité rozdíly ve vzorcích chování, různé anomálie, které začne více sledovat a vnímat a ve výsledku se to soužití vyhrotí natolik, že nezbývá než jít s pravdou ven v domnění, že se zachrání co se zachránit dá. Jenomže opak je pravdou. Od toho okamžiku mohou jít věci naprosto mimo nás po dobrém zásahu partnerčiných příbuzných a kamarádek to všechno vezme takový obrat, že nám už v lepším případě nezbývá než práce a naše životní odlišnost a tím se to vlastně vyřeší a rozhodne v podstatě nezávisle na nás. ???  ???

19 Niki Niki | 27. února 2017 v 8:38 | Reagovat

Já vím...to téma by si zasloužilo větší rozsah, těch pár odstavců opravdu nemůže postihnout celou tu problematiku a popsat jisté rozdílnosti našich příběhů. :-(

20 Míša Míša | 27. února 2017 v 8:45 | Reagovat

[19]: No trochu to bylo myšleno na trable Zuzky, protože někdy nevíme jestli se s tím svěřit, jak to vyřešit, jak to celé dopadne a co bude dál........ A než se vzpamatujeme už jsme samotné a nezbývá nám než se rozhodnout jak dál.

21 Bulaté kotě Bulaté kotě | Web | 27. února 2017 v 11:13 | Reagovat

[20]: Jaku už již řekla vícekrát jedna nejmenovaná blogerka, člověk by v této situaci měl brát ohledy jenom sám na sebe. A za tím se klidě mohu podepsat, protože  v tom nejprimitivnějším měřítku tužeb, jde hlavně o to aby byl člověk spokojený a šťastný.

22 Míša Míša | 27. února 2017 v 11:36 | Reagovat

[21]:Nechci se pouštět do nějakých rozsáhlých diskusí, ale nejsem si tak jistá, že máš ty i blogerka úplně pravdu. Každá máme jiné hodnoty a jiné životní zkušenosti, takže já za sebe nemohu tvrdit že jsem v minulém životě nebyla úplně nespokojená a nešťastná a když s někým žiješ, tak to není úplně možné nebrat ohledy na toho druhého.

23 Bulaté kotě Bulaté kotě | Web | 27. února 2017 v 12:46 | Reagovat

[22]: Jo taky jsem měla pohodlný život cca do 13 než jsem doma, řekla že jsme transsexuál, matka mě vyhodila z baráku a taky mě to stalo hodně konfortu, ale když to vezmu zpětně, bylo to to nejlepší co se mohlo stát. Takhle stejně například dojde k rozvodu apod. Tyhle věci jsou prostě dány, změnit se nedají.

24 Míša Míša | 27. února 2017 v 13:35 | Reagovat

[23]:No vidíš a zase je tu rozdíl. Já to považuji za jednu z nejhorších věcí že jsem zůstala sama. Možná s odstupem let změním názor.

25 TS Ženská. TS Ženská. | 27. února 2017 v 21:11 | Reagovat

[21]:

[22]:

[23]:

[24]: holky tohle je individuální, zatím co kotě teprve vlastně ten svůj život začínala žít, jiné ho už mají hooodně rozžitý. ono nebrat ohledy na druhé a jít si za svým, je tak bezohledné a neženské, nbrýt ohledy na děti protože JÁ chci být štastná, jednou se na tu cestu ta TS dala, dala se na ni zcela dobrovolně a rodina je zodpovědnost i za cenu jistého sebeobětování, kdo to neví, nemá si zakládat rodinu.
zkuste se vžít jako ženy do ženy která x let žije s mužem má s ním děti a ten ji po letech poví že je vlastně žena a bude ženou. musí vám být jasné jak to asi dopadne, nehledě na to že ta žena má právo cítit se léta podváděna a obelhávána.

můžete mě za můj názor kamenovat, ale mám ho léta letoucí a jiný mít nebudu.

na druhou stranu chápu touhu TS po rodině.

26 TS Ženská. TS Ženská. | 27. února 2017 v 21:14 | Reagovat

prostě, pokud si udělám rodinu a potom se rozhodnu jít si za svým štěstím i přes mrtvoly, je to sobecké jednání, s prominutím.

27 Niki Niki | 28. února 2017 v 4:39 | Reagovat

[20]:  Je to tak, život přináší i těžká rozhodnutí a my nevíme jak se rozhodnout a nevíme, co nám to rozhodnutí přinese.

Já říkám, že v životě přijdeme na různé křižovatky, menší i ty velké a naprosto zásadní, kdy od toho na kterou stranu se vydáme, se odvíjí náš další život.

28 Niki Niki | 28. února 2017 v 4:51 | Reagovat

[25]:  Lucko, podařilo se ti přesně popsat mou exmanželku - nebrala ohledy a šla si za svým, nebrala ohled na naše dítě, po 8 letech manželství odešla za svým štěstím, s o 20let starším milionářem.

Život nám přináší různá překvapení. Já jsem si ji nechtěla brát, chtěla jsem jít za svým cílem, ale ona mi brečela v náručí a slibovala, že nám to spolu půjde a že mě bude milovat. Tak jsem já citlivka s ní zůstala a dopadla jsem jak jsem dopadla - tranzice o 20let později. Takže si říkám, tenkrát jsem měla být sobecká, myslet na sebe a pravděpodobně bych byla šťastnější. :-)

29 Míša Míša | 28. února 2017 v 18:00 | Reagovat

[25]:Nebudu tě kamenovat, naopak musím s tebou souhlasit a proto jsem byla ochotna toho sebeobětování abych rodinu zachránila. Že to nakonec dopadlo jinak už bohužel neovlivním.

30 Míša Míša | 28. února 2017 v 18:03 | Reagovat

[28]:To se dá těžko domýšlet, protože když se rozhodneš na tom rozcestí vydat se jednou cestu, tak už se nikdy nedozvíš jak by to dopadlo na té druhé.

31 Niki Niki | 28. února 2017 v 18:51 | Reagovat

[30]:  Ano, to je pravda, to se mohu jen domýšlet. Je těžké určit kterou cestu si na tom rozcestí vybrat, protože nikdy dopředu nevíme jak to dopadne. To můžeme jen tušit či předpokládat, ale nakonec může být všechno jinak. To je život, někdy přináší radosti, někdy smutek.

32 TS Ženská. TS Ženská. | 28. února 2017 v 20:24 | Reagovat

holky, já nemůžu odsuzovat kohokoli, do duší lidí nevidím a jejich život nežiju.

i když to bylo jakoby směřováno na TS, jsme na TS blogu, platí to úplně stejně i o cis.

tedy, s některým jednáním nemusím souhlasit a nepodporuju ho, ale nemůžu ho odsuzovat, nebyla jsem v kůži těch lidí.

33 Míša Míša | 28. února 2017 v 20:36 | Reagovat

[32]:Neomlouvej se, opravdu není za co. Kdo chce tak to pochopil o čem jsme psaly a jak jsme to myslely a kdo ne........ stejně to nezměníme. :-)

34 TS Ženská. TS Ženská. | 28. února 2017 v 21:27 | Reagovat

[33]: to není omluva, ten názor mám dlouho a stojím si za ním, spíš je to jen vysvětlení že to není odsuzování, spíš jen můj nesouhlas s některým jednáním.

35 Niki Niki | 1. března 2017 v 2:08 | Reagovat

Holky, tyhle výměny názorů jsou naprosto v pohodě. Je pochopitelné že naše pohledy na to co probíráme, se mohou lišit, v zásadě ale souhlasíme s tím, že je třeba brát ohledy na osůbky jenž máme rády a nechceme nikomu ubližovat

Já jsem třeba na tom případu s manželkou chtěla demonstrovat, že my se můžeme zachovat správně, ale bodnout do zad nás může ten druhý.

Také Zuzka (ze Slovenska) se snaží nerozbít rodinu, kterou má tak ráda. Nechce jim ublížit a dělá snad vše pro to, aby to tak zůstalo...trpí a snaží se to překonat. Jak to dopadne a jaká bude situace za 2 roky či 5 let, ví jen Bůh... :-(

36 Míša Míša | 1. března 2017 v 4:24 | Reagovat

[35]: Nebo partnerka.............U mně to trvalo skoro dvanáct let než bylo řečeno a DOST.
A dělat můžeme co chceme, nikdy to nebude ono. Vždy tam bude nějaké ale, které časem přestane být akceptovatelné.

37 Vlaďka Vlaďka | 1. března 2017 v 13:07 | Reagovat

Asi opravdu jen výjimečně dochází v takovýchto situacích ke šťastným koncům. Já znám jednu dvojici, které se to povedlo. Cis žena a TS MtF. Žili spolu jako muž a žena, po dlouhém čase se muž přiznal, že je ve skutečnosti TS a chce procházet přeměnou. Dopadlo to tak, že se rozvedli. Ale jenom proto, aby se znovu jako ženy vzaly. A žijí spolu stejně šťastně jako předtím. No není to krása? ;-)

38 Niki Niki | 1. března 2017 v 16:31 | Reagovat

[37]:  Tak to je, Vladi, naprosto skvělé. Asi si ho manželka vážila jako přítele i člověka a mohla ho mít ráda nejen jako muže, ale i jako ženu. Takové šťastné konce mám ráda. :-)

39 TS Ženská. TS Ženská. | 2. března 2017 v 0:17 | Reagovat

[38]: určitě jsou vztahy kde se dva lidé mají rádi jako lidé, jako dvě spřízněné duše, bez ohledu na pohlaví či jiné věci.
ale asi to nebude tak časté jak by mělo.

[35]: nejde žít a nebrat ohledy na druhé, tak fungovat nejde, jít si za svým a neohlížet se na druhé na to co jim můžu způsobit v jejich srdcích a duších jen proto že JÁ chci být štastná udělám neštastnými druhé, jak bych potom mohla být štastná.

nejde být sobecká a chtít po druhých toleranci, pochopení, podporu, lásku a při tom se sama na tohle neohlížet.

ano, jsou takové co jdou do přeměna a nekoukají co tím druhým můžou způsobit či způsobí protože ONY chtějí být štastné, ale, je to takto správně že JÁ chci a hotovo.

40 TS Ženská. TS Ženská. | 2. března 2017 v 0:24 | Reagovat

prostě, Že by měl člověk v naší situaci  brát ohledy jen sám na sebe, s tím já souhlasit nemůžu a nebudu. jak by si potom mohl člověk vážit sám sebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama