Mám ráda život i když nejsem Megan Fox

24. února 2017 v 10:49 |  Články o životě a jak to vidím já

Dnes jsem si zase něco uvědomila. A to, že nejsme všichni stejní a já na to někdy trochu zapomínám. Asi mám někdy pocit, že ostatní jsou jako já, mají podobnou povahu, stejně přemýšlí, stejně reagují na určité podněty, jsou veselí, mají rádi humor a jsou stále dobře naladěni. Ale není tomu tak.
Nejen že každý má svůj způsob myšlení, který ovlivňuje jeho jednání, ale také tady hraje roli rozdílné vnímání a chápání určitých situací, hraje tady roli momentální psychický stav v jakém se nacházíme, apod.

A proč o tom vlastně píšu? Včera jsem dostala mail od nějaké Helenky, která reagovala na komentáře pod minulým článkem "Operace hlasivek", kde jsem uváděla, v reakci na jiný komentář, že se otrávím, utopím nebo skočím pod vlak. A Helenka mě v textu svého mejlíku uklidňovala a říkala mi, ať si to tak neberu a neničím si život. Helenka je zlatá a myslela to moc dobře, za to ji děkuji…jen nepochopila jak byl text myšlen a za to mohu do jisté míry i já samotná.

U všech svatých panen, já si vůbec nepřipouštěla možnost, že by to někdo mohl brát vážně…tedy myslím nejen některé humorné texty v komentářích, ale případně i v některých článcích. Jsem to ale trdlo, budu muset být opatrnější a dávat více najevo, jak je co myšleno. Nerada bych, aby si někdo myslel, že mám černé myšlenky a vyhlížím si místo na nedalekém hřbitově. Já bych tady na tomto světě, mezi vámi ostatními, chtěla být ještě hodně, hodně, hodně dlouho! A nejlépe ještě pár týdnů navíc.

Už jsem to na svém blogu psala několikrát, ale raději to napíši pro jistotu znovu.
Jsem veselá, pohodová a nekonfliktní holka, která má moc ráda svůj život, je šťastná, spokojená a dokonce poprvé v životě zamilovaná (jako žena). Jsem rošťanda se smyslem pro humor a někdy hrozně ukecaná. Jsem romantička s velkým srdíčkem, emocemi a možná také nejubrečenější holka na Moravě. (V Čechách mám bohužel silnou konkurenci).
Miluji sluníčko, moře, přírodu a ráda poznávám nová místa. Jsem blázen do hudby která mě uklidní nebo rozveselí a dostane se mi do srdíčka. Také ráda koukám na filmíky (nejen romantické). Ráda vařím, jsem čistotná, takže pořád peru a rochním se ve sprše…baštím zdravě, nekouřím a nepiju alko. Stačí to takhle ve zkratce?

Takže:

  • Pokud někde napíšu, že se chci oběsit, otrávit, utopit nebo skočit z mostu, pod vlak či z letícího Boeingu 737, tak tomu nevěřte ani za mák. Ani nehodlám skočit do bazénu plného žraloků nebo mlátit tlapkou do sršního hnízda. Jestliže bych se někdy rozhodla ukončit svůj život, tak bych odletěla na Hawaii, tam bych se uvelebila na té nejkrásnější pláži se spoustou jídla a pití (chtěla jsem ještě napsat s tuctem krásných domorodých tanečnic, ale to bych dostala od přítelkyně Věrky na zadek)…a jedla a pila bych tak dlouho, až by ze mě byla přežraná mrtvolka s 20 promilemi v krvi.
  • A také kdybych napsala, že si dám 2dl whisky, či se snad, nedej bože, opiju…tak tomu také nevěřte, to bych skončila na JIPce nebo v márnici.
  • Kdybych na sebe práskla, že jsem byla nervózní a vykouřila 3 krabičky cigaret, tak je to výmysl - jsem nekuřačka
  • Kdybych psala, že se z něčeho zblázním, tak nemusíte mít strach…zbláznila bych se, ale radostí, jedině z výhry 2 miliard kaček v nějaké loterii. Pak bych byla v Bohnicích u Chocholouška a výhry bych si neužila. Hrozná představa!
  • No a pokud budu tvrdit že hlavou rozbíjím zeď, protože nemám prsa jako Pam Anderson, vlasy jako Jennifer Aniston a ksichtík jako Megan Fox, tak tomu už nevěřte vůbec. Jsem vděčná i za tu realitu, také to mohlo být horší….daleko horší...


A ještě pár vět k tomu poslednímu bodu. Jasně, mnohokrát v životě jsem si představovala že jsem krásná mladá holka a někdy jsem usínala s představou, že ráno bude všechno jinak, že se probudím a budu taková jak se cítím být ve svém srdci. Pohádky mám ráda, většinou mají šťastný konec a všechno dobře dopadne.
Takový zázrak, abych šla spát jako zakletý princ a probudila se jako krásná princezna, se sice nestal, jenže pro mě je má vlastní pohádka už to, co v současnosti prožívám. Myslím si, že poslední rok a půl je tím nejkrásnějším obdobím mého života a užívám si to jak jen to jde. Ano, neměla jsem špatný život jako kluk, byly tam krásné chvíle, mnoho pěkných zážitků a nikdy na ten život nezapomenu…..ale s tím současným životem se to nedá srovnávat, je to jiný život, můj nový život a krásný život…a jak jsem již psala, nikdy se ho nevzdám, není cesta zpět.

A abych nezapomněla. Ta má pohádka by mohla mít šťastný konec, snad tušíte jaký.

Mějte se všichni a všechny krásně,

Niki
 


Komentáře

1 Miriam Miriam | 24. února 2017 v 11:20 | Reagovat

Budu Tvé pohádce přát ten nejšťastnější konec! ;-)

2 Niki Niki | 24. února 2017 v 11:38 | Reagovat

[1]:  Miri, moc děkuji! :-)

Já bych ale přála ten šťastný konec i tobě a ostatním. Čím více spokojených a šťastných osůbek, tím lépe. :-)

3 Lenka Lenka | 24. února 2017 v 16:40 | Reagovat

Niki, ta myšlenka odejít do nebe na Havaji s plným žaludkem, v dobré náladě a ve společnosti domorodých tanečnic, se mi moc líbí. ;-)

4 Niki Niki | 24. února 2017 v 18:22 | Reagovat

[3]: No, když už odejít, tak s plnou parádou a plným bříškem. :-)

5 Vlaďka Vlaďka | 24. února 2017 v 19:24 | Reagovat

Ano, Niki, máš pravdu, vlastně je to taková pohádka, co žijeme. Občas sice narazíme na nějaké draky nebo černokněžníky, ale doufám, že to vše spěje k dobrému konci, to Ti moc přeju. ;-)

6 Niki Niki | 24. února 2017 v 19:52 | Reagovat

[5]:  Moc děkuji. Já ten šťastný konec pohádky přeji nejen sobě, ale Vladi také tobě a pak i všem dalším holkám, které se na tu cestu vydaly nebo teprve vydají! :-)

7 Miriam Miriam | 24. února 2017 v 22:49 | Reagovat

[4]: No... taky mám určité představy o odchodu... :-D

Třeba vyskočit z letadla na žralokovi, který je připoután k bombě... :-D

8 TS Ženská. TS Ženská. | 24. února 2017 v 23:02 | Reagovat

začínám si připadat divně, protože čím dál víc mám pocit že žiju úplně normální život jako každý jiný / pro rejpalky přesněji jako každá jiná/ a je prostě zcela běžný, obyčejný.

na druhou stranu, myslím že právě o to mi vlastně šlo. :-)

Holky, hlavně ne plyn, stejně se neotrávíte a jak to bouchna, sousedi vás už moc rádi mít nebudou. :-D  :-D  :-D

nebo jak jsem viděla nedávno v jednom filmu, v podnapilé stavu strčit hlavu do trouby a zapnout plyn a usnout, bohužel trouba s automatickou jiskrou,
A potom, Žije, jojo žije ale už nám začíná vonět :D  :D

9 Niki Niki | 25. února 2017 v 5:20 | Reagovat

[7]:  Miri, koukám, že ty si chceš být naprosto jistá. Ještě by to chtělo mít v ústech tabletku s prudkým jedem...kdyby náhodou žralok ztratil při pádu vědomí, bomba se porouchala a skok z letadla bys přežila. :-) :-) :-)

10 Niki Niki | 25. února 2017 v 5:28 | Reagovat

[8]:  Luci, ty si vůbec nemusíš připadat divně. Jsi v pohodě a tak je to dobře. :-)

U mě je to něco jiného, já jsem trochu v jiné situaci a vnímám to daleko intenzivněji a jsem více ze všeho nadšená než ostatní, protože jsem v něco takového už nedoufala.

Oni se někteří chytrolíni mohou chtít otrávit i v elektrické troubě. O_O

11 Bulaté kotě Bulaté kotě | Web | 25. února 2017 v 10:34 | Reagovat

[7]: Ještě že mám s tebou vyšší plány :-). Však se můžeš těšit princezno.

12 Miriam Miriam | 25. února 2017 v 11:55 | Reagovat

[9]: Pravda, pravda... to jsem nedomyslela... možná ještě pro jistotu za letu rozkousnu ampuli kyanidu a zároveň si probodnu srdce... :-)

13 Miriam Miriam | 25. února 2017 v 11:55 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama