Březen 2017

Pár šťastných dní

30. března 2017 v 11:25 Články o životě a jak to vidím já


Ahojte všichni,
jen jsem chtěla říci, že jsem pořád tady, myslím na vás a nechci emigrovat na Kubu, ani jsem neodletěla někam do Karibiku…to by ale nebyl zase tak špatný nápad. Počasí u nás se sice pomalu lepší, ale potápět se v korálovém útesu, trhat si mango přímo ze stromu nebo odpočívat v tomto tropickém ráji na písku pod palmami s Piňou Colada v ruce by byl balzám pro duši.


Původně jsem chtěla zveřejnit článek o Tereze (Tores) a Jenny Rinn, ale ten tak pohodový nebude, tak jsem ho nechala raději na sobotu nebo neděli a dnes zveřejním tento, který snad pohodový je.

Vzhledem k názvu článku by to mohlo vypadat, že jsem prožila jen těch pár šťastných dní a ostatní jsou jen obyčejné, kdy jsem nabručená a zamračená, ale tak to opravdu není. Já jsem svým způsobem šťastná stále už asi rok a půl, ale někdy jsou nějaké mimořádné události a více pozitivních emocí, takže pak to vnímám silněji a uvědomuji si, jak ten svůj nový život miluji!!!

Pondělí, úterý a středa. To byly ty dny, jež byly pro mě něčím výjimečné a navíc mi všechny ty tři dny už od rána svítilo sluníčko do oken. A sluníčko a teploučko já miluji, to už o mě určitě víte, psala jsem to mnohokrát. Snad znáte ten pocit kdy máme skvělou náladu již po probuzení a těšíme se na nové zážitky, těšíme se co nám ten den přinese. A tak jsem to cítila já. Vyskočila jsem z teplé postýlky, pustila si mé oblíbené písničky a tančila si. Tančila jsem si, usmívala jsem se na sluníčko, děkovala mu za to že je tady pro nás pro všechny a měla jsem slzičky na krajíčku. Říkáte si, že jsem bláznivá holka? Možná ano, možná ne, ale já jsem přesvědčena o tom, že radost, smích, pozitivní emoce a optimistický přístup k životu je nesmírně důležitý nejen pro naše duševní zdraví, ale hodně ovlivňuje i naše zdraví fyzické. A proto chci být veselá, radovat se i z maličkostí a pokud to lze, tak se vyhýbat negativním, nerudným a zlým lidem, kteří nám ubírají energii.

A čím tedy byly pro mě výjimečné ty tři dny? Uvedu to nejdůležitější.

V pondělí jsem si byla pro závěrečný posudek u svého psychologa, PhDr. Mayzlíkové, tedy další důležitý krůček na mé cestě. V posledním odstavci je napsáno:
"Kontrolní předoperační vyšetření. Bylo zjištěno, že výsledek real life testu je pozitivní. Klientka je dobře sociálně adaptovaná v ženské roli, spokojená v osobním i profesním životě a je dostatečně osobnostně, psychicky i sociálně stabilizovaná. Závěr: z psychologického hlediska změnu pohlaví doporučuji. (skvělé)
A odpoledne jsem měla to potěšení se sejít s někým z nás TS holek a jsem za to moc ráda.

V úterý jsem si šla koupit vyhlídnuté kožené lodičky. Jsou moc pěkné a už v nich doma ťapkám, abych je kapánek rozchodila, než v nich vyrazím ven. A ještě jsem si koupila v Orsay sluneční brýle…mě se moc líbí, vypadají tak nějak žensky, ale Věrka se mi směje, že v nich vypadám jakou moucha tse-tse (asi tady někoho budu muset uškrtit, podřezat kapesním nožíkem nebo utopit - C4 mi došla).

Ve středu jsem si koupila nádhernou červenou jarní bundičku, do které jsem se zamilovala a nejraději bych v ní i spala. A ještě jsem si v tento den zašla na vídeňskou kávu a zákuseček s Věrkou a pak jsme prošmejdily pár obchůdků. No a kafe se zákuskem jsme měly ještě jednou, protože jsem dostala z Ikea poukaz na kávu a ořechový dortík zdarma. Ikea určitě počítá s tím, že budu chtít nějak poděkovat a proto si u nich něco koupím. No uvidíme, ale asi ano, třeba lucerničku na balkón, ta se bude hodit.

A co měly všechny ty dny společné? To, že jsem, vzhledem k teplotám a sluníčku, mohla konečně provětrat některé své nové hadříky a nemusela jsem být navlečená do několika vrstev oblečení. No a ve vzduchu už bylo cítit to opravdové jaro s lehkým závanem léta, takže snad už zima odešla a nevycení na nás ještě zoubky v podobě přívalu sněhu nebo něčeho podobně děsivého.

No nedá se nic dělat, musím vyrazit za svými povinnostmi a jelikož dnes sluníčko nesvítí, tak si budu moci vzít svou novou červenou bundičku. Jupííí.

Pa zlatíčka, mějte se moc hezky…
vaše Niki


To se dějí věci - to bych nečekala

22. března 2017 v 22:21 Články o životě a jak to vidím já

Již několik dnů si říkám, že až budu mít klid a čas, tak bych mohla zase něco napsat o své tranzici, o tom co se děje kolem, co je nového, jak se mám…a tak všelijak podobně. Asi 10 dnů jsem měla dost hektických, věnovala jsem se mnoha jiným záležitostem a nedívala jsem se na ostatní blogy. No a dnes jsem konečně doma zasedla u monitoru, koukla sem, koukla támhle a nestačila se divit co nového se událo. Scházelo jen málo a vypila jsem na ex láhev fernetu abych se z toho vzpamatovala. To jsou věci, to jsou věci…no co se dá dělat, takový je život. Já také přece nevím jak dlouho budu psát články na svůj blog. Zatím mě to baví a ráda bych pokračovala i po SRS, ale jistě….může se stát cokoli.

A ještě jedna věc co mě překvapila. Včera se mi přihodilo něco o čem se musím zmínit. Viděla jsem na lavičce před obchodem Kaufland sedět jednu z nás. Za normálních okolností bych ji s největší pravděpodobností ráda oslovila a dala se s ní do řeči, ale nestalo se tak. Odradilo mě, že jsem před sebou viděla osobu na kterou nebyl moc příjemný pohled (kromě jiného hodně nepěkně roztažené nohy vzhledem k minisukni a punčocháčům) a navíc na ní byla patrná nějaká utrápenost a nepříliš dobrá nálada. Takže jsem se raději decentně vzdálila a nechala ji na pokoji, abych spíše něco nepokazila. Nevím proč, ale najednou se mi vybavila "Holka s mužským tělem", která stále píše o tom, jak je neúčinná HRT, jak je nespokojená se svým vzhledem, se svým životem, jak má ze všeho deprese, apod. Tak nějak bych si asi takovou osobu představovala.

Takže jsem se opět přesvědčila o tom, o čem sice vím, ale někdy na to zapomínám. Že ač jsme v některých ohledech stejné, stejně jsme každá jiná. Že každá z nás má svůj život, své radosti i trápení, své představy, své touhy a své cíle. Že některé z nás mohou být v pohodě, spokojené a šťastné a některé zase nespokojené, pesimistické a v depresích. Že každá jinak vnímá sebe sama, jinak vnímá svět okolo sebe, jinak vnímá reakce okolí a jinak reaguje na vnější podněty. Já bohudík patřím do té skupiny šťastných bytůstek a přála bych všem aby tam také patřily, ale vím že je to nereálné.

O tom jak se cítím, o svých pocitech a o změnách tělesných i psychických jsem již toho napsala dost, takže o tom bych ani nemusela psát a pokud přece jen něco napíšu, tak se budu trochu opakovat, ale tomu se asi nevyhnu. Hlavně mohu říci že jsem nikdy ani na malou chvilku nelitovala svého rozhodnutí změnit svůj život, bylo to možná nejlepší rozhodnutí co jsem kdy učinila, škoda jen, že přišlo tak pozdě. Ano, vím že za určitých okolností jsem mohla být už dávno sama sebou, nemusela jsem se tak dlouho trápit a někdy přijde chvilka kdy je mi to opravdu líto a zabolí to u srdíčka. To si třeba zapláču, ale pak si utřu poslední slzičku, opláchnu čumáček a rychle se na to snažím zapomenout. Stejně nemohu vrátit čas a jen bych se trápila…a to já opravdu nechci, už jsem několikrát psala, že nesnáším negativní emoce, ty nám ubližují.

A co jinak? A jak se mám?
No přece skvěle. Vnímám sice že pominula ta úplně největší euforie, to ano, teď se nacházím ve stavu menší euforie, která je ale trvalá a snad nikdy neskončí, protože ten život co teď mám je něco neuvěřitelného a naprosto úžasného. A pořád jsem v té opožděné pubertě, ale je to super a já doufám že mi to ještě také nějakou dobu vydrží. Někdy se oblékám výstředněji než bych měla, ale to já ráda a líbí se mi to. Beru to tak, že se snažím alespoň trochu dohnat ztracený čas. Jsem ráda mezi lidmi, ráda prolézám obchůdky a mám radost s každého nového kousku oblečení. A může být i ze sekáče, i tam se mnohdy najdou pěkné kousky za přijatelné ceny.
Zdokonalila jsem se v líčení, ty doby, kdy jsem si byla schopna řasenkou vypíchnout oko, jsou pryč, jen s tekutými očními linkami nejsem ještě velká kamarádka…ale to se časem poddá. Snažím se zlepšovat svou chůzi a dělat menší krůčky, Věruška mě napomíná když něco dělám špatně a já jsem za to ráda. No a také jsem zjistila že silný vítr může být pěkná potvora, to hlavně tehdy když mám sukni.

A ještě jedna věc která mě těší a o které jsem asi zapomněla napsat. Můj dlouholetý kamarád Péťa (ten co má rád zimu…už jsem o něm několikrát psala) měl výjimku a byl poslední kdo mě oslovoval původním jménem a používal stále mužský rod. Ale to už se změnilo, už začal používat rod ženský a jsem pro něj Niki. No sláva. Teď již je mé staré já opravdu minulostí a pro všechny existuje jen nová Niki nebo Nikola.

Já i veselí tučňáčci vám všem přejeme jen to nejlepší a konečně také více toho sluníčka. (Pro nás, ne pro tučňáky)


USA - let na Floridu

20. března 2017 v 11:53 Články o životě a jak to vidím já

V nějakém komentáři některá z nás napsala, že pokud se článek netýká HRT, SRS a jiné výbušné trans-tématiky, tak je to v pohodě a je klid, ale jakmile se jedná o výše zmíněná témata, je oheň na střeše. A je to pravda, tato témata rozdmýchávají vášně a emoce, na tomto poli nikdy nebude úplný klid zbraní. Takže je dobré psát občas i články neutrální, ze života a na chvíli zapomenout na vše kolem té naší TS problematiky…i když víme, že pro nás je důležitá.

Tak v neděli jsme chtěly s Věrkou strávit celý den v postýlce, myslely jsme že bude pršet, ale ráno svítilo sluníčko, tak jsme pozměnily plány a vyrazily do nákupního centra prošmejdit pár obchůdků, něco koupit a udělat si radost. Ale po obědě se již počasí pokazilo, takže jsme přece jen v té postýlce skončily a odpočívaly, koukaly na filmy a probíraly všechno možné. No a řeč se stočila i na naše zážitky z USA, protože v době kdy jsme se ještě neznaly, pobývala Věrka nějakou dobu u své sestry v L.A. na západním pobřeží a já zase byla postupně v některých státech na východním pobřeží. Říkala jsem, že o tom budu psát až zase zmoknu jako slepice, ale teď mám deštník neustále v kabelce a dešti se úspěšně vyhýbám…tak by to mohlo trvat dlouho. Navíc mě honí mlsná (jednou za čas mě ta potvůrka přepadne) a abych pořád nekroužila kolem dóziček kde má Věrka ukryté své sladkosti, tak se musím nějak zabavit. Takže se pouštím do psaní. Věrka mi ještě se smíchem řekla, abych nezapomněla napsat o tom co jsem tam vše natropila. Hlavně to, jak jsem se první den pobytu na Floridě vydala na výlet, málem si zlomila nohu a pak se ztratila.


Můj první cíl v USA byla tedy slunná Florida. Kamarád Péťa, který emigroval ještě před rokem 1989, mě pozval na 14 dní do Panama City. Tam sice s manželkou nebydlí, žijí nahoře na západním pobřeží u kanadských hranic, ale měli tam naplánovanou dovolenou a zaplacené ubytování, tak se to zrovna hodilo. Vízum jsem si naštěstí vyřídila rychle, koupila jsem si zpáteční letenku do New Yorku a pak, dle domluvy s Péťou, i jednosměrnou z New Yorku do Tampy na Floridě. Když se přiblížil den odletu, tak jsem jela v noci vlakem do Prahy a pak si to namířila na ruzyňské letiště, aby náhodou letadlo neodletělo beze mě. To by bylo mrzuté.
Evropu jsem už projezdila skoro celou, ale v USA jsem ještě nikdy nebyla a moc jsem se tam těšila. Ono je něco jiného dívat se na dokumenty v televizi nebo navštívit ta místa osobně.

Do New Yorku jsem neletěla přímo z Prahy, ale napřed do Milána a pak se společností Alitalia tím největším Boeingem 747 (10 sedadel v řadě - 4 tryskové motory). Samotný let (asi 8 hodin) proběhl bez zvláštních příhod či nějakých větších turbulencí, jídla a pití bylo dostatek, ale zmínila bych nádherný pohled když letadlo letí nad mraky a vše kolem je zalité sluncem. Moc pěkná podívaná.


Let nad mraky

No a pak byla fascinující závěrečná část letu, kdy již jsme byli nad New Yorkem, klesali a přistáli na letišti JFK…. to byl neopakovatelný zážitek. To jsem měla čumáček přilepený na okénku a nemohla jsem odtrhnout oči.


New York - pohled z letadla


New York - už z menší výšky

Když jsem přišla po odbavení do terminálu, tak jsem byla překvapena hlavně počtem černochů, tolik jsem jich viděla poprvé v životě. Odlet do Tampy byl až za tři hodiny, tak jsem se procházela letištními halami a zjišťovala jak to tam chodí. Na letišti JFK je asi 8 terminálů, 3 nebo 4 jsou vzájemně propojené, na ostatní jezdí kyvadlově malé autobusy. Všude spousta restaurací, bufetů a obchůdků se vším možným a velké množství lidí všech národností. Také jsem zjistila, že na určitých místech u WC byly sprchy. To jsem ocenila, ono někdy přijde vhod se po dlouhém letu osprchovat.


Tak už sedím v letadle společnosti Delta Airlines do Tampy. Letadlo je podstatně menší než ten obří Boeing, ale vzhledem k tomu kde se přistává, se není co divit. Poprvé jsem větším letadlem letěla na dovču na Mallorku, ale to už bylo před mnoha lety a bylo to něco jiného. Teď už se mi létání začíná líbit. Hlavně start a přistání, jednotvárný let 8-11km nad zemí je trochu nuda, zpestření je nějaké to jídlo a pití a pokud sedíme u okýnka, tak se můžeme bavit pozorováním motorů nebo křídel a modlit se ať nám neupadnou. Let do Tampy byl již relativně krátký vnitrostátní let (necelé 3 hodiny), takže se nepodávalo teplé jídlo, ale jen studená svačina a nealko. Ale i to se hodí. Další zážitek byl opět na konci letu. Jak jsme začali klesat, tak jsem nemohla pochopit, kde vlastně přistaneme. Jen oceán a nějaké ostrůvky, ono to z té výšky vypadá všechno tak mrňavé. Jasně že nakonec vše dopadlo dobře, ale taková malinká dušička ve mně přece jen byla.


Tampa - letiště


Tampa

Když už letadlo roluje po přistávací dráze nebo zastaví u terminálu, hned se lépe dýchá. V letištní hale na mě čekal Péťa, kterého jsem již nějaký ten rok neviděla, tak jsem se s ním musela pořádně přivítat. Když jsme pak vycházeli z haly ven a šli k autu, dost jsem byla překvapena místním klimatem - horko a vlhko. Nasedli jsme tedy do auta a jeli směr Panama City. Protože v Tampě jsme přistáli až k večeru, tak jsme pak jeli skoro celou noc a v ranních hodinách jsme dorazili na místo. Konečně! Už jsem se potřebovala osprchovat, lehnout si a prospat se. No jo, není nad pohodlnou postýlku.

Něco ze svých negativů a fotografií jsem si nechala naskenovat ve fotolabu, bude to až koncem měsíce, takže má fota ze států budou až v příštích článcích. Prozatím jsem pro ilustraci použila jiné dostupné fotografie, abyste si udělali obrázek.


Pokračování příště.

Nedobrovolná hladovka - kvalita potravin

16. března 2017 v 15:54 Články o životě a jak to vidím já


A mám to za sebou!

Tak konečně jsem se v úterý kolem poledne po téměř dvoudenní hladovce trochu najedla. Sotva jsem vyšla ze dveří ordinace, sedla jsem si v čekárně na židličku, vytáhla z kabelky banán a před zraky v čekárně sedících lidí jsem se na něj doslova vrhla. Asi na mě byl úsměvný pohled, jenže já už hlady omdlévala. A byla jsem ještě pod vlivem sedativ, takže mi bylo miloučko a nic mě netížilo. Kolonoskopie a hlavně obávaná gastroskopie byla nakonec úplně v pohodě, to jsem netušila že vyšetření lze takto šetrně provést.

Když jsem ležela na vyšetřovacím lůžku, tak jsem se ptala čím začneme. Doktorka řekla že napřed gastro, pak kolono a dle domluvy mi mezitím sestra píchla nějakou injekci. Pak si pamatuji, že jsem cítila jak mi doktorka vytahovala ze zadečku kolonoskopický přístroj a říká, že střevo je v pořádku. A já se, ještě taková omámená, ptala: "Vždyť jste paní doktorko říkala že začneme gastrem?" A doktorka na to:"Gastro už je hotové, skončili jsme, až se vám přestane motat hlava, tak se můžete jít obléci." Chvíli jsem nechápala jak může být gastro hotové když si ho vůbec nepamatuju a musela jsem vypadat hodně zmateně. Pak mi to došlo. Já to asi prospala! Jupííí!

Ta skvělá injekce mě stála 100kč, vyšetření v naprosté pohodě, jen ta hladovka a následné vyprazdňování před vyšetřením se mi moc nelíbilo.




Prozatím jsem tady neuveřejnila ani jeden svůj "tajný" recept a už píšu zase něco o potravinách. To jsem celá já.

Nedalo mi, abych ještě nezmínila něco málo o koupi potravin. Věřím, že všichni víme, že existují věci kvalitní, méně kvalitní i vyloženě špatné. A totéž platí o potravinách. Můžeme se setkat s výrobky špičkové kvality, běžné kvality a také podprůměrnými až po ty spíše na vyhození do kontejneru, tedy s prominutím naprostý hnus. A to se raději nebudu zmiňovat o rozdílných cenách naprosto stejných výrobků - někdy to jsou až desítky procent, prostě cenová džungle.

Poslední roky jsem hodně opatrná při nakupování a výběru všech potravin, ale hlavně si dávám pozor na ty původem z Polska. Nechci tím naznačit, že by Poláci neuměli udělat kvalitní potravinový výrobek, ale dost zboží které u nás prodávají, je nevalné kvality. O důvodech můžeme jen spekulovat, ale dva se přímo nabízejí. Snaha mít větší zisk, tak se hledají cestičky jak ušetřit a někde něco ošidit, či požadavky řetězců na levné zboží, děj se co děj.

Před pár měsíci jsem koupila Aljašské tresky, 1kg balení za cca 90kč. Byly v akci, tresky já mám ráda, tak jsem si koupila dvě balení, aniž bych se, já husa hloupá, podívala odkud pocházejí. A co se nakonec stalo? Já to vyhodila do koše, protože to nechtěl žrát ani pes mé kamarádky a to už je co říci. A to je u mě opravdu výjimečná situace, protože já velice nerada plýtvám jídlem a něco vyhazuji. Ale ty tresky byly fakt hnusné…samá chemie, s rybou to snad nemělo nic společného, ale další předchozí šok ještě byl, že po rozmražení zbylo jen 430g nějaké hmoty - tedy 570g byla voda….hóóódně předražená "ryba".
Nedávno jsem dvakrát koupila brambory z Polska, cena byla rozumná - 12kč/kg. Jenže pokud polovinu brambor při zpracování vyhodíte, už se cena vyhoupne na 24kč/kg. A tak bych mohla pokračovat.


A ještě se na chvíli vrátím k plýtvání s jídlem. Měla jsem kamarádku, ke které jsem občas na pár dní přijela. Ona ráda nakupovala a chtěla mít doma větší zásoby jídla. Jenže i přesto, že velice ráda jedla, nestačila vše zkonzumovat nebo i na něco pozapomněla a pak mívala ve spižírně či lednici dost prošlého a zkaženého jídla, které se pak vyhazovalo. A není sama, takových lidí není zrovna málo. Je smutným faktem, že část obyvatel naší planety trpí hlady a jiná část lidí čtvrtinu potravin vyhazuje.

Ale abych byla spravedlivá, nejde jen o polské výrobky, kvalita potravin je mnohdy opravdu na nízké úrovni a klamání spotřebitele jede na plné obrátky. A nevím proč se říká dost mírně - klamání spotřebitele? Já bych řekla spíše podvod. Pokud někdo vědomě vyrábí či prodává extra panenský olivový olej a on to je jen obyčejný olej (a to třeba ještě obsahuje DDT), nebo sýr, který není sýrem, ale výrobkem z rostlinných tuků….nebo si koupím meruňkovou marmeládu s 45% podílem ovoce, ale nakonec se zjistí, že tam je jen 25% ovoce a z toho je meruněk 10% a zbytek jsou jablka nebo si koupím šunkovou pizzu a nakonec zjistím, že jsou tam jen 3g šunky (tedy kousíček 5x5mm) a zbytek je jen obyčejný salám junior…tak je to jasný podvod. A to vidíme na každém kroku. Málokdy ale máme my spotřebitelé šanci tyto podvody zjistit, výrobci jsou vynalézaví a dost sofistikovaní, nejlepší je (pokud je ta možnost) co nejvíce jídla si připravovat doma ze základních surovin nebo alespoň chodit do prověřených restaurací a vyhýbat se průmyslově zpracovaným výrobkům co nejvíce to jde.

Salámy nevalné chuti a kvality, samá náhražka, dusičnany a spousta soli. Salát a´la treska, kde není po tresce ani památky, zato tam najdeme 24 éček. Majonézy neobsahující ani kousek žloutku, tedy jen škrob, vodu a chemické látky a paštiky zase obsahující kdeco, raději nevědět. V obarvených limonádách zbytečně moc cukru nebo umělá chemická sladidla, oplatky plné transmastných tuků…

Jestli si někdo myslí že to našemu tělíčku nevadí, je buďto bezbřehý idealista a důvěřuje potravinovému průmyslu nebo to neřeší, nepřemýšlí o tom a říká si, ono to nějak dopadne (to byl můj případ), možné je i to, že mu nezáleží na životě a rád by ho ukončil tímto příjemným způsobem, či má rád prostředí nemocnic.

Niki


Hormony a prázdná lednička.

10. března 2017 v 14:15 Články o životě a jak to vidím já

O hormonech….ode mě již naposledy.

Jak jsem již naznačila minule, za to, že tento článek vznikl, může osoba vystupující pod pseudonymem Ezechiel 2517. A proč zrovna Ezechiel 2517?? Vysvětlení by tady bylo.

Ezechiel 25:17 (kniha kazatele Ezechiela, kapitola 25, verš 17) - upraveno pro film Pulp Fiction
Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty. Neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je BŮH!

Prorok - Ezechiel vystupuje především jako "pastýř", který se snaží povzbuzovat vyhnance a posilovat je jako společenství. Svá většinou chmurná, hrozivá vidění líčí Ezechiel velmi barvitě, v překvapivých a často obtížně srozumitelných obrazech.

Ach tak, už to trochu chápu.

Ačkoli jsem v článku "HRT - pocity a postřehy", jasně uvedla, že nehodlám řešit žádné teorie ohledně hormonů a pouštět se do nějakých debat, tak to Ezechiel 2517 nepochopil a naplácal tam několik komentářů s množstvím chyb a to bohužel nejen pravopisných. Jeho komentáře měly autorce článku naznačit, že je hloupá husa a on, sám velký Ezechiel 2517, je ten, kdo všemu rozumí a nám nechápavým a zaostalým se může jen smát - viz jeho oblíbené ROFL.

Nejdříve jsem si říkala, že to nechám být, dle přísloví: "Psi štěkají, karavana jde dál". Opravdu bych mohla být nad věcí a na kecy Ezechiela 2517 se vykašlat, ale nakonec mi to nedalo a řekla jsem si, že se celé té věci podívám více na zoubek. Prošla jsem různé grafy, četla články některých holek které se touto problematikou zabývaly, zjišťovala referenční hodnoty, hledala dostupné informace, byla jsem na kontrolních odběrech krve, komunikovala jsem se zástupci farmaceutické firmy Gedeon Richter, osobně jsem mluvila o související problematice s několika lékaři (endokrinologie, kardiologie, gynekologie, praktický lékař), hledala možné souvislosti, atd., atd.

Tento článek nemá ani v nejmenším za úkol přesvědčit Ezechiela 2517 či kohokoliv jiného, že já jediná mám pravdu a ten správný názor. To určitě ne. Pravda bývá relativní a názor má určitě každý svůj. Stejně nikdy nebudeme přesně vědět jak to vlastně vše je - co se skutečně děje v našem těle, co negativního i pozitivního nám přinese v delším časovém horizontu mírná či intenzivnější HRT a jaké zdravotní komplikace nám může způsobit, či být jednou z příčin které se podílejí na jejich vzniku.…působí tam příliš mnoho faktorů, je tam mnoho proměnných a každá jsme také jiná. Co jedna snáší bez problémů, to může druhé přivodit i nečekané a vážné zdravotní komplikace.

Hodně také záleží na úhlu pohledu a každý má svůj rozum a získané informace si vyhodnotí jak nejlépe umí. Měla by nám stačit schopnost logicky uvažovat, přiměřené IQ a zdravý selský rozum. Takže co jsem zjistila.

· odpověď lékařky fy Gedeon Richter ( zastoupení v ČR) na sublinguální používání: Různé tkáně v těle jsou schopné vstřebávat účinné látky a posílat je dále do těla k cílovým tkáním. O estrogenu je známo, že se vstřebává z trávicího traktu, přes kůži, z nosní sliznice i ústní sliznice. Výhoda parenterálního podání (tzn. jiné podání léčivé látky než tak, že ji polknete) je výhodné z několika důvodů, ale ten hlavní důvod je, že se vyhnete tzv. first-pass efektu, tj. efektu prvního průchodu játry. Játra jsou totiž takový policajt organismu a vše, co se vstřebá z trávicího traktu, jde prvně přes játra, která zjistí, zda to není škodlivina a mohou danou látku poslat dál do krevního oběhu. A při tomto prvním průchodu játry se část podané látky v játrech rovnou spotřebuje, takže nejde dále do organismu a nemůže v organismu fungovat. A polknutý estrogen se při prvním průchodu játry spotřebuje v poměrně velkém množství. Dle všeho se sublinguálním podáním dosahuje vyšší koncentrace estradiolu v krvi. Samozřejmě by to mohlo mít i nějaké nežádoucí účinky (bolesti hlavy, bolesti břicha, pocit na zvracení, apod.)

· odpověď zástupce fy Gedeon Richter v Budapešti (Maďarsko) na stejnou otázku: Po perorálním podání estradiolu v mikronizované formě obsažené v tabletkách Estrimax, dochází k rychlé absorpci z gastrointestinálního traktu. Maximální plazmatické koncentrace přibližně 44 pg / ml (rozmezí 30 až 53 pg / ml) je dosaženo během 4-6 hodin po podání 2 mg.

Sublinguální použití tablet Estrimax nebylo zkoumáno, takže účinnost a bezpečnost výrobku nemůže být zaručena a naše společnost
nemůže převzít odpovědnost za tento druh podání. Podle vědecké literatury bylo nicméně zjištěno, že maximální koncentrace v plazmě je vyšší po sublinguálním použití než po perorálním podání a bude dosažena dříve.

· odpověď lékařky fy Gedeon Richter ( zastoupení v ČR) - ptala jsem se, zda bylo nějak testováno a ověřováno jaká je maximální možná denní dávka, která pro náš organismus není nadměrně riziková či nebezpečná:Oficiální stanovisko není. Jediná indikace, kterou Estrimax má, je hormonální substituce u žen po menopauze. V této indikaci byl Estrimax testován a byla prokázána účinnost a bezpečnost při dávce 1tbl denně p.o. Vím, že lékaři používají Estrimax i u žen v IVF centrech, pokud potřebují podpořit růst děložní sliznice před otěhotněním, tam se obvykle podávají 2-3tbl denně p.o., ale pouze po krátkou dobu.Ve vaši indikaci (TS osoba) s tím nemám vůbec žádné zkušenosti, ale tím, že užíváte 2 tbl denně a ještě sublinguálně, tak dosahujete zřejmě dost vysokých hladin estrogenu. Dalšího zvyšování dávky bych se obávala, jednak to není vyzkoušené, jednak estrogen může mít také negativní vliv na váš organismus. Takže pokud vám vyhovuje a má na vás pozitivní vliv dávka 2 tbl, asi bych jí z bezpečnostních důvodů nezvyšovala.

· odpověď jedné, dost známé PharmDr. na SL užívání: Dobrý den Nikolo, sublinguální podání především znamená podstatně rychlejší přechod do krve a účinek.

A co ještě řekli lékaři k užívání hormonů, oficiálně i mimo záznam, ve zkratce.
  • Vliv ženských hormonů na mužský genotyp není ještě dostatečně zmapován, je třeba opatrnosti a sledovat tělesné i psychické změny a svůj zdravotní stav.
  • Hormony jsou dost svinstvo, já je nerad předepisuji, i když v určitých případech svá opodstatnění mají.
  • Větší dávky hormonů (a někdy i menší dávky) u HRT mohou být příčinou vzniku karcinomu prsu a je tady podstatně větší riziko tromboembolických příhod.
  • Nevím paní Nikolo, v této problematice se moc neorientuji, ale každý lék mívá i vedlejší účinky a je svým způsobem zátěž pro organismus.
  • Život nebývá vždy spravedlivý, vy sice žijete zdravě, ale vedlejší účinky některých léků na váš organismus mohou být horší než pro jiného, který na svůj životní styl tak nehledí. Žádná záruka dlouhého života neexistuje.
A dále.

Již zde několikrát použitý graf jsem upravila, zjednodušila a zanesla do něj hodnoty z mých odběrů. Sice šlo jen o dva odběry, zhruba 0,5 hod a 4 hod po sublinguálním užití 2mg Estrimaxu, ale zjištěné hodnoty se celkem shodují s hodnotami v tabulce. Krátce po SL užití dosahují mé hodnoty estradiolu 440pg/ml = 1,615nmol/l a 4hodiny po SL užití je to 117pg/ml = 0,429nmol/l.
Jak vidno, maximální hladina při mém SL užití ještě zdaleka nedosahuje maximálních hodnot u žen (platí i pro ovulaci) - horní referenční mez je 1,93nmol/l. Takže nevím kde přišel smějící se Ezechiel ke svým údajům, když tvrdí: Nejlepší je strašit tím že vysoké dávky E mohou být nebezpečné a mít ve špičce 5ti násobek toho co má průměrná žena v ovulaci. ROFL. Ty už sis Ezechieli 2157 prováděl nějaká svá vlastní měření?
A pokud se ti Ezechieli 2157 zdá, že jsem strašila, když jsem napsala, že užívání 20mg Estrimaxu denně může mít špatný dopad na zdravotní stav, tak můžeš být první kdo takovýto experiment podstoupí. Pokud budeš po dvou letech užívání zdravotně naprosto v pořádku (stačí per os), tak si před tebe kleknu a kajícně se ti omluvím. Někoho by to mohlo zdravotně odrovnat, ale jak již jsem psala, každá jsme jiná, takže ty budeš třeba zdravý jako rybička, i to se může stát.
A ještě bych tě upozornila na jedno. Napsals, cituji: "Pořád jsem nemám vysvětlení ve kterém by nebyla kočka, krabice a Shrodinger". Pominu chybku na začátku, ale nejde mi do hlavy, jak můžeš komolit jméno Schrödinger, svého oblíbence, kterého tak často zmiňuješ.

Stačí říci, že někdy něco nejde určit jednoznačně a nemusíš se tady ohánět kočkou v krabici. Pak bych se mohla ptát jak velká je ta krabice, jak stará je ta kočka, zda nemá nějakou kočičí chorobu a jakou náladu má Schrödinger….
Takže milý Ezechieli, pokud nechceš být persona non grata, tak si své ROFL nechej doma a piš umírněněji. A pokud se nestydíš za své křestní jméno, můžeš ho taky zmínit.

Já se picnu, dnes mě honí nějaká mlsná, mám hrozitánskou chuť na něco nezdravého. Už jsem byla asi 15x nakouknout do ledničky. Přijdu, otevřu dvířka, koukám chvilku dovnitř (stejně tam nic nezdravého k snědku není a lednička víceméně zeje prázdnotou), pak zavřu dvířka a smutná odcházím. To je život, co já si nebohá počnu…nepošle mi někdo poštou balíček s Tortilla chips, pečeným bůčkem a ementálem? Pozn: Pohanky a mrkve mám dostatek.

Mějte se všichni co nejlépe,
Niki



8.březen - máme svátek

7. března 2017 v 20:44 Články o životě a jak to vidím já

Tak zítra je Mezinárodní den žen - náš svátek!


Loni jsem to ještě tak neprožívala, užívala jsem si svého nového jména a těšila se na začátek HRT…ale kdeže ty loňské sněhy jsou. Hodně se toho změnilo za ten rok. Teď již to vnímám jinak a těším se, zdali dostanu nějakou tu kytičku růží nebo něco sladkého na mlsání…určitě by mě to velice potěšilo, to přiznávám bez mučení.

Já jsem domluvená s Věruškou, že to půjdeme oslavit do Ollies, ale obávám se že bude beznadějně obsazeno. To by v tom byl ale čert, abychom na něco nepřišly.

Kočičky, vám všem přeji nejen pohodový 8.březen, ale také nějakou krásnou kytičku a sladké Raffaello od osůbek které vás mají rády a na kterých vám záleží.

Mějte se všechny krásně, Niki



Hormony - Florida - Zimnice

6. března 2017 v 9:22 Články o životě a jak to vidím já

Mám takový neurčitý pocit, že teď nastalo nějaké klidové období, nic moc se neděje…asi všichni čekáme na příchod jara. Dokonce i komentáře mají určitou pauzu, některé osoby které nás zásobovaly stovkami komentářů jsou asi nemocné nebo vzdaly svůj marný boj - boj s větrnými mlýny.

Já se opravdu těším až nám jaro zaklepe na dveře, ta letošní zima se mi zdá nějak dlouhá…nevím, možná to je jen můj pocit. Ale vím, že když je venku sluníčko, modré nebe a příjemná teplota (tím nemyslím -10ºC), tak mám hned o poznání lepší náladu, pravděpodobně stejně jako většina lidí. Před pár dny tady u nás v Ostravě bylo po poledni asi 15ºC, tak jsem toho využila a ven vyrazila hodně nalehko a byla to paráda! Už se moc těším až provětrám všechny mé nové hadříky.

Já ale využila těch zamračených a chladnějších dnů k tomu, abych si zjišťovala a ověřovala některá fakta, protože chystám článek o hormonech. Za to, že jsem se ten článek rozhodla napsat, může sám veliký Ezechiel 2517, náš spasitel, který se doma válí po zemi a dusí se smíchem…jak je vidno z jeho komentářů, nejchytřejší osoba široko daleko.

Slíbila jsem, že jak příště doma zapomenu deštník a zmoknu, tak napíšu článek o Floridě a okolních státech. Prozatím jsem ještě nezmokla, ale jak se znám nebude to dlouho trvat, takže již vybírám nějaké ty fotografie a vzpomínám na ty pěkné chvíle (i ty strašidelnější) a co vše jsem tam zažila. Vzpomínala jsem i na to, jak mě v New Yorku okradli, jak jsme měli v kuchyni v Americusu (Georgia) stovky ohavných příšerek (švábů) nebo jak jsme s kamarády černochy soutěžili kdo vypije víc piva a kdo sní více hovězích steaků.

A ještě jsem chtěla říci, že včera jsem měla po delší době zase tu nepříjemnou zimnici, jak již jsem v nějakém článku zmiňovala, je to asi následek užívání hormonů. Mění se nám, nebo se již změnila hormonální rovnováha v našem tělíčku a to bude zřejmě jeden s příznaků který toto provází. Byla jsem navlečena jako bych chtěla vyrazit na severní pól, na sobě jsem měla dvě teplé přikrývky, ale stejně mi byla zima a já se ještě nějakou dobu klepala jako ratlík. Ráno jsem se probudila propocená jak myš…no, všechno letělo do pračky a už se to pere. Můj kamarád jednoho Pražského krysaříka má a on se opravdu venku pořád klepe zimou, tedy pokud není opravdu horko, takže bychom si mohli podat tlapky.

Takže to by bylo pro dnešek vše. Koukám, že venku začíná svítit sluníčko a je modrá obloha, takže za chvíli vyrazím do města, mám dnes dost práce i nějaká vyřizování, tak si to budu více užívat.


Mějte se všichni báječně a pokud u vás také svítí sluníčko, tak si ho užívejte.

Niki


Tři oříšky pro popelku Niki

2. března 2017 v 16:14 Články o životě a jak to vidím já

Kdybych byla v pohádce místo Libušky Šafránkové a měla její tři kouzelné oříšky, tak bych diváky asi moc nepotěšila, ale spíše je zklamala či některé i pobouřila. Měla bych úplně jiná přání než Libuška, to ano, jenže ona byla mladá holka a nebyla na tom jako já, tak se není co divit.
No to by byl asi konec světa, kdyby se za komunistického režimu v roce 1973 natočila filmová pohádka, kde hlavní představitel by byl transsexuál.

Takže - já bych si přála, abych už ležela na ženském pokoji po úspěšné operaci, která proběhla bez komplikací, a také, abych se ve zdraví dožila přiměřeného věku. Stačí tak do 130let. A to poslední přání by bylo, abych mohla zbytek života prožít s osůbkou, kterou mám moc ráda. Někdo se bude divit proč si nepřeji spíše 15m dlouhou jachtu, zámek ve Francii a tučné konto. To vypadá hezky, jenže co kdyby na mě spadl za týden meteorit? To bych si té jachty a toho konta moc neužila. Já budu raději zdravá a šťastná holka, to mi bude stačit.

Mám dnes na srdíčku 3 věci o kterých bych ráda napsala a uvažuji, čím začít.

Začnu tedy tím, že jsem byla v úterý u své psycholožky na posledním pohovoru, aby mi napsala doporučení pro komisi MZČR, která bude zasedat 7.června (termín ještě není úplně jistý, může se změnit). Vy co chodíte nebo jste chodily k Weissovi, tak jste u něj zřejmě byly jen dvakrát, poprvé potvrdit diagnózu a podruhé ohledně posudku pro komisi. Já ale byla u své psycholožky 6x…má jiný přístup, chce si být jistá a nechce udělat chybu.

Ta má poslední návštěva ale byla nejlepší ze všech, byla jsem dobře naladěna, usměvavá a o hodně jiná než před rokem, a to nemyslím jen vzhledově. Určitě na mě bylo vidět jak zářím štěstím. Doktorka si toho nemohla nevšimnout a řekla že je očividné jak mi ta přeměna svědčí. Pak se za chvíli zeptala:"Tak co Nikolo, budeme řezat?" Já hned věděla kam otázka míří a bez přemýšlení jsem odpověděla:"Ano, určitě budeme, já to chci ještě více než na začátku."

Pak jsme si ještě asi 45 minut v pohodové atmosférce povídaly o všem možném, já odpověděla na nějaké otázky a byl konec. Doktorka mi ještě pochválila nohy a hladkou tvářičku, načež mi podala ruku a popřála vše nejlepší do nového života. Paráda.


A druhá věc - navštívila jsem, asi hodinu po odchodu od psycholožky, mého dávného kamaráda, či spíše přítele Péťu. Tedy toho co miluje zimu a v létě trpí a nadává na nesnesitelné horko. Já měla výbornou náladu, Péťa také, takže opět perfektní atmosféra. Napsala bych, že jsme se opili jak zákon káže, ale to byste mi stejně nevěřili. Pravdou ale je, že jsme si dali griotku (já jen 0,1dl, Péťa podstatně více) a připili si na zdraví a na můj další krok k vysněnému cíli. Mimochodem, já jsem jediná žena která může být s Péťou sama doma, aniž by to vadilo jeho manželce. Nevím ale, jestli se to po operaci nezmění…to už budu tak nějak více žena a manželka by mohla mít obavy…jeden nikdy neví.

Pak jsme chroupali krekry a jiné dobroty, bavili se o všem možném a čas krásně plynul. Protože jsme se neviděli přes dva měsíce, tak Péťa zaregistroval mé větší poprsí a musel si mě vyfotit - samozřejmě oblečenou. Byl ale čas odejít, protože jsem se měla setkat s někým na koho jsem byla dost zvědavá, viz níže.


A nakonec - mé první setkání s Dominikem, osůbkou FtM pár let po operaci, tedy vlastně již s mužem. Na to setkání jsem se těšila, protože jsem chtěla poznat někoho, kdo byl dříve ženou a tedy i zjistit jak to vnímá druhá strana. Já i Dominik jsme se sešli na určeném místě, podali si ruce, navzájem se představili a pak zamířili do nedaleké útulné nekuřácké kavárny. Příjemná hudba, pohodlná křesílka (až moc, já měla kratší sukni a musela si dávat velký pozor) a vzorná obsluha…co více si přát.
Dvě hodiny, kdy jsme se bavili nejen o hudbě, filmech a zážitcích z let minulých, ale také o mnoha věcech z našeho trans života, uběhly velice rychle. Je pravda, že když se cítíme dobře a je pohodová atmosféra, čas utíká jako splašený. Nechci tady zabíhat do podrobností našeho rozhovoru, ale jednu věc bych přeci jen zmínila. Dominik se mi svěřil, že ještě nemá faloplastiku, takže je nucen si sedat, nemůže si ulevit ve stoje a to ho dost trápí. Já mu na to s úsměvem řekla, že kdyby to šlo, ráda bych mu přenechala své nádobíčko, stejně mi tam zavází a chci se ho zbavit. A on na to, že to by se mu moc líbilo. Tak jsme se tomu srdečně zasmáli a došli jsme k závěru, že by to bylo fajn, kdybychom si my holky MtF mohly vyměnit svá těla s FtM kluky. Zajímavá představa.

A nakonec něco, co jsem si dost užívala, protože mě to potkalo poprvé v životě. Dominik nejenže zaplatil účet (na tom trval), ale podržel mi i bundu, abych se mohla obléci a pak šel přede mnou a otevíral mi dveře.

Domů jsem dorazila až večer, hladová jak vlčice, ale byla jsem spokojená, protože úterní den se opravdu vydařil.

Mějte se krásně,

Niki