100 otázek a jen málo odpovědí.

4. května 2017 v 11:40 |  Články o životě a jak to vidím já

Tak broučkové…je to tady.

Dnes jsem se rozhodla, že se jmenuji Nikola Janíčková. A basta. Že to nemám v občance? Pché…to přece nevadí, ne? Mám tam alespoň to jméno - Nikola. Někdo na tom může být i hůř. Že mi dole ještě něco přebývá? No a co…to přece nevadí, ne? Hlavně, že se cítím být žena. Na občance nezáleží, teď už to vím. Na tom, jaké mám genitálie, také nezáleží…jaká úleva. Věřím, že všichni respektují to, jak se cítím, i to, jaké si zvolím jméno. Možná se dostanu i na filmová plátna (Hollywood projevil zájem) a objeví se v závěrečných titulcích mé jméno. "Guest Star - Nikola Janíčková" A pokud nabídku odmítnu, tak zbývá ještě show Jana Krause.

Také jsem se dozvěděla, že existují krásné anglické výrazy, jako třeba deadnaming (oslovování původním jménem) nebo misgendering (zaměňování rodů v oslovování). Pořád se objevuje něco nového, musíme jít s dobou a neusnout na vavřínech.
A věřte nevěřte, teď jsem i smutná. Nejenže jsem se provinila proti jedné z nás, ale já husa pitomá jsem stejným způsobem ublížila i své nevlastní babičce, když jsem ji nevěřila, že se cítí být mužem a říkala ji:"Babičko Andělko, tys mě chtěla tou změnou své identity jen pozlobit, že?" No to jsem tomu dala. Způsobila jsem blízké osobě psychické trauma. Že má babča 82let, celý život chodila v sukni a ozdobami ve vlasech, ráda vařila, pekla, vyšívala pletla, háčkovala, miluje květiny a svou zahrádku…přece nic neznamená. Babča - tedy teď již dědeček, trpěl ve svém ženském těle a já nemám důvod o tom pochybovat. Budu ho tedy oslovovat Ferdinande Kantorku, tak jak si přeje…a mužský rod je samozřejmostí. Babička Andělka Kantorková je již minulostí.

Pokud si nejste jisti, tak chci říci, že předchozí odstavce jsem nepsala já, to mi našeptal sám Lucifer, a obsahují 6 kapek sarkasmu, 3 kapky zmijího jedu, polévkovou lžičku humoru, špetku pichlavosti, ždibec ironie a závan nových a krásných časů.


No ano…dnes žádný recept na maxi burger ani víkendové povídání…občas zařadit něco oddechového neuškodí, ale stejně…my chceme raději probírat ty naše záležitosti…číst a diskutovat o tom co nás zajímá (někdy třeba i nezajímá) a k čemu máme blízko.


Jak poznáme, že jsme jiné? Kdy si to uvědomujeme? A jak moc nad tím přemýšlíme? Víme kdo jsme, když se necítíme dobře v našem těle, které nám bylo dáno omylem přírody nebo z boží vůle? Víme naprosto jistě kdo jsme nebo trochu tápeme? Jsme hříčka přírody nebo je to záměr a příroda chtěla nějaké odlišnosti?
Vadí nám všem, co jsme duší a srdcem holky či ženy, naše genitálie nebo některým nevadí a třeba jim to i vyhovuje? Záleží nám na tom jak nás vnímá okolí nebo je nám to jedno? Chceme měnit i svůj zevnějšek nebo ne a záleží nám jen pocitech v hlavě a uvědomění si toho, kdo jsme?

Jsme my, trans holky "pár dnů na hormonech" něco méně než ty, které už zapomněly, že se tam, v tom bodě, také nacházely? A jsme my holky "pár dnů na hormonech" něco více než ty, které teprve váhají s návštěvou sexuologa? Kdyby o nás některá, již dokonalá žena (SRS je minulost a "F" v dokladech přítomnost) mluvila pohrdavě, bylo by vhodné se divit, že pak sama moralizuje?….A že by tady byla i nějaká hierarchie?
Záleží nám na tom abychom měly v OP napsáno "F" a měly ženské jméno nebo je nám to ukradené, hlavně že se uvnitř jako žena cítíme? Chtěly bychom aby se už setřely všechny rozdíly mezi muži a ženami (kromě pohlavních znaků)? Jsme rády že určitých rozdílů zřejmě ubylo? Nebo chceme ty rozdíly zachovat a jsme rády, že existují?

Jsou subjektivní pocity a názory nepovolené? Doktorka psychologie, která zkoumá a hodnotí trans osobu se také musí oprostit od subjektivních pocitů a vychází jen z objektivních údajů o dané osobě? A jestliže ty objektivní informace říkají, například, že daná osoba měla ráda mužské adrenalinové sporty…prostě tvrďák každým coulem co dovede rozdávat rány, že té osobě byly lhostejné holčičí spolky, holčičí zájmy, holčičí problémy a jejich svět …a že ta osoba třeba říká, že má koule na to, aby ustála vše co se kolem ní děje? Vypovídá to o něčem? Nebo je to jedno co jsme dělaly, jaké jsme byly, co jsme prožívaly a důležité je jen to, kým se dnes cítíme být? A tedy nestačilo by jen někde oznámit, že se cítím být žena, podepsat nějaké prohlášení a basta fidly? Nač takové martyrium?
Nebo to je všechno proto, aby v tom nebyl totální chaos a zmatek? Není to, kromě jiného, i snaha eliminovat případy, kdy někdo přijde o pindíka a pak fňuká co se mu stala za křivda? Není to i snaha eliminovat určité sexuální úchylky či jistá konkrétní psychická onemocnění?


Zaslechla jsem názor, že nelze specifikovat, co je to chovat se jako žena nebo chovat se jako muž. Takže, jestli tomu rozumím správně, je naprosto jedno jak se chovám, protože z mého chování by stejně nikdo neměl usuzovat co jsem zač. Aha…tak jo…je to názor, možná se mýlím já, když si myslím (i přes to určité prolínání mezi oběma pohlavími), že v chování mužů a žen pořád rozdíly jsou (extrémy se zabývat nebudu).
Já vždycky věděla, že toho chlapského ve mně moc není a také jsem slýchávala: Vždyť ty nejsi vůbec chlap…nechovej se jako ženská…buď chlap…tys měl být ženská…já z tebe tu holku vytluču…apod.

A víte co?
Já jsem moc ráda, že jsou (pořád ještě) rozdíly mezi muži a ženami.
Jsem moc ráda, že už mě nikdo nebude nutit, ať na sebe navléknu oblek a kravatu.
Jsem moc ráda, že se mohu oblékat jak chci a mohu si zvolit outfit dle nálady a okolností.
Jsem šťastná, že mohu mít nalakované nehty a nosit sukni, aniž bych se bála, že skončím v blázinci u Chocholouška (nebo jiného specialisty na elektrošoky a skotské střiky).
Jsem ráda, že nežiju v roce 1426…to už bych se asi houpala na větvi nebo skočila ze skály.
Jsem moc ráda, že mám na to přechodné období neutrální jméno …nemohla jsem se dočkat, až to na matrice vyřídím…mně osobně to hodně pomohlo (a stále pomáhá).
Jsem moc ráda, že jsem se úplně odřízla od svého starého jména, které mi připomínalo můj starý život.
Jsem ráda, že mám nový doklad totožnosti, pro mě to není cár papíru, je to součást mé identity.
Není mi jedno, zdali mám (budu mít) v dokladech "M" nebo "F" a těším se na oficiální příjmení s koncovkou "ová".
No a je mi líto, ale, až na výjimky, muže moc nemusím, daleko více si rozumím s holkami.

(A jsem moc ráda, že o víkendu budeme s Věrkou dělat kuřecí řízečky s bramborovým salátem).


Jasně…každý a každá to můžeme mít jinak a zřejmě i máme….ale to je pochopitelné a nikoho to nepřekvapí. Je to součást něčeho, čemu se říká život.

Od této chvíle již u nikoho nebudu pochybovat o zvolené identitě, je to každého jeho věc a jeho rozhodnutí kým se cítí být. Pokud si někdo bude myslet, že je tygr…v pořádku, budu mu říkat tygře a je to vyřešeno. Pokud se někdo chce jmenovat Geraldine Josephine Niedermayerová…prosím, jak je libo, budu to akceptovat….. na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí.

Jakákoli shoda či podobnost, týkající se osob nebo událostí, je čistě náhodná.

Tak pa broučkové…mějte se krásně

Niki

 


Komentáře

1 TS Ženská. TS Ženská. | 4. května 2017 v 12:13

jasně, je to každého věc a každá jsme jiná.
taky říkám že u přeměny jde o to aby se člověk potom cítil lépe a byl spokojený, a nejsou ani tak důležité důvody proč to podstupuje, co jeho či ji k tomu konkrétně vede či vedlo. hlavně když ten člověk bude štastnější.

ale, a je tu to ale.
pokud své důvody, pocity a potřeby které ani zdaleka necítí stejně většina menšiny a třeba s nimi ani nesouhlasí, šíří veřejně jako ty správné, jako ty většinové,jako příklad jak se cítí celá menšina, potom už do toho každá z menšiny má právo mluvit.

protože podávat veřejně zkreslené, neúplné, pokroucené a třeba i dost atypické,své představy, své potřeby, jako ty vzorové. může hodně ovlivnit to jak začne společnost vnímat tu konkrétní menšinu.
protože, menšina je menšina, ta se hází do jednoho pytle, v té se jednotlivci v očích veřejnosti ztrácí.

2 Niki Niki | 4. května 2017 v 12:52

[1]: Luci, já vím, že občas píšu trochu méně srozumitelně a kdo se pak v tom má vyznat. Chvilku píšu vážně...pak humor...pak sarkasmus, čert aby se v tom vyznal. O_O

Terezu ráda nemám, sere mě, dost mi toho na ní vadí(nejen názorové neshody) a netajím se s tím.

A je to jak píšeš. Pokud by své názory šířila na blogu mezi námi (30 či 50osobami) je to něco jiného, než šířit své názory mezi např.100 000lidmi či více...tam už je to mazec a měla by se vážit slova. ???

Používám její pseudonym Tereza, to je tak všechno, co ode mě může ta osoba očekávat.

3 TS Ženská. TS Ženská. | 4. května 2017 v 13:01

[2]: já myslím že jsem se v tom vyznala.

jak už jsem ti nejednou psala,
ne vše co se píše na tvém blogu musí být o tobě nebo na tebe.

jmenovat nebudu, stejně každá ví. ;-)

4 Niki Niki | 4. května 2017 v 13:19

[3]: Jo, komentář je v poho, chápu...já jen myslela, žes nečetla mezi řádky. :-)

5 TS Ženská. TS Ženská. | 4. května 2017 v 13:32

[4]: kdybych nečetla tak bych nepsala ;-)

6 Vlaďka Vlaďka | 4. května 2017 v 14:15

[1]:

[2]: Ano, přesně tak. Co je na tom však dost nebezpečné, je i to, (a slečna dokonalá se může třeba postavit na hlavu, jestli to čte) že ten člověk je prostě a jednoduše hloupý. Vynechám to, že je mu 30 a výstup má jak puberťačka, zdrobněliny používám i já, i když je něco jiného takhle psát v diskuzi nebo v článku mezi kamarádkami a rozdíl takhle mluvit na neznámé lidi ve videu. Ale jde o to, že ten člověk neumí argumentovat a diskutovat. Nejedenkrát jsem viděla jeho reakce s oponentem v diskuzích - jde většinou o prskání a odsekávání jako malé děcko. Za vše hovoří jeho reakce pod posledním videem ve stylu - Je to můj channel, můžu si říkat, co chci". Prostě jednoduchý člověk. :-!

7 Lenka Lenka | 4. května 2017 v 15:25

Teda Niki, nestačím zírat. Dva týdny tady nejsem a tolik nového se událo. To je moc prima.

Já bych se tady do těch vašich diskuzí neměla moc míchat, jsem teprve na úplném začátku, ale s tou Terezou mě to taky štve. Myslí si, že mluví za všechny a to je problém. Navíc dává rady o které já třeba nestojím.A raději už mlčím, pa.

8 TS Ženská. TS Ženská. | 4. května 2017 v 15:38

[6]: mě by byla ta osoba asi celkem fuk.
kdyby neprezentovala že ten život trans člověka v původním těle je pohodička parádička plná užívání si jako muž, až přijde rozhodnutí že už mě to neba a budu pro změnu žena.

navíc ten člověk se tím že je trans veřejně chlubí, a dělá z toho že ty které se nechtějí vyoutovávat a chtějí žít jako normální cis, jsou vlastně divné a mají problémy které nejsou.

k čemu potom přeměna, když stejně chci aby lidi věděli že jsem vlastně biologicky muž a s mužským já evidentně problém nemám a rozkřikuju to kolem sebe aby to všichni věděli.

9 TS Ženská. TS Ženská. | 4. května 2017 v 15:44

[7]: kdepak, když jsi TS tak jsi TS a je jedno jak daleko v přeměně jsi.
navíc, s tím člověkem nesouhlasí i cis lidé kteří jen o TS ví trochu víc než běžná většina. ;-)

navíc, spíš to kazí vám které jste teprve na začátku.

10 TS Ženská. TS Ženská. | 4. května 2017 v 16:49

nejspíš mi dokonalá leze na blog. ;-)

11 TS Ženská. TS Ženská. | 4. května 2017 v 18:39

a Niki, víš co se mi na článku líbí.
Čeština je přece tak krásný a hlavně bohatý jazyk, jednu věc můžeš často pojmenovat mnoha slovy, máme skoro pro všechno zdrobnělinky atd.

že někteří lidé musí používat Angličtinu i tam kde není nutná, že by se cítili víc světově, nebo učeně. ;-)

12 Vlaďka Vlaďka | 4. května 2017 v 19:13

[11]: Tak na tohle mám úplnou alergii. Třeba tripleT. :-!

13 Niki Niki | 4. května 2017 v 19:29

[11]: Na to mám Lucko naprosto stejný názor. Čeština je holt čeština. :-)

Angličtinu mám sice ráda, je to pěkný jazyk...ale hrozně mě nasírá, že se musí cpát všude, i tam kde to není potřeba. :-(

Já tam do toho článku ještě chtěla něco napsat ohledně těch angl.výrazů, ale nakonec jsem si to rozmyslela.

14 Vlaďka Vlaďka | 4. května 2017 v 19:46

[13]: Niki, na tohle téma kdysi psala článek nějaká cis bloggerka a nutno dodat, že to co někteří psali v komentářích, z toho se vážně zvedal žaludek.

15 anita anita | 5. května 2017 v 18:57

jeeej janickova niki
..to verca musi byt
marenko(va);)) a kde
se pak nachazi vlk??
v bohnicich??;)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama