Rok HRT

9. května 2017 v 10:54 |  Články o životě a jak to vidím já


To je takový určitý bod, kdy se některé zamyslíme nad tím, co vše se za ten rok událo a říkáme si: "Tak konečně je to tady." To si říkáme proto, protože máme pocit (tedy já určitě), že se ten čas poslední dobou nějak vlekl. Jenže on se vlastně nevlekl, ten život už je skoro v těch normálních kolejích. Pocit, že se to vleče, mám jen proto, že se blíží SRS, tedy pro mě událost mimořádného významu a obrovský životní krok. Až bude vše za mnou, tak už si nebudu myslet, že to neutíká…pravděpodobně budu vnímat život jinak…den za dnem s jeho starostmi i radostmi.

Já už se cítím jako žena, chovám se jako žena, oblékám se jako žena (velmi nenápadně) a život se trochu zklidnil a začal být, no, jak bych to vyjádřila…prostě takový normálnější a klidnější. Už pominula ta největší euforie a ty největší změny (kromě SRS) mám asi za sebou. Teď již se nacházím v takovém setrvalém stavu menší euforie, ale moc pěkné….a puberťačka jsem svým způsobem stále….toho nového života jsem se ještě nenabažila a snad ani nikdy úplně nenabažím.

Já jsem již dost o mých pocitech a tělesných a psychických změnách napsala v článku "HRT pocity a postřehy", kdy jsem měla za sebou 9 měsíců polykání hormonů, takže už bych toho moc psát nemusela a mohla bych se odvolat na ten článek. Ale přeci jen několik vět napíšu a něco málo doplním, protože čas se nezastavil a pár věcí se přihodilo.

Pravděpodobně největší změny se udály v prvních 6 měsících, pak se to nějak ustálilo a nevnímala jsem nic mimořádného. Asi tak do 8 měsíců HRT jsem zažila několik nepříjemných stavů (zimnice), kdy jsem se klepala jako ratlík a musela na sebe navlíknout několik svetrů, bundu, čepici a vlézt pod dvě peřiny, abych se trochu zahřála a tak moc se netřásla zimou. A evidentně jsem celkově citlivější na chlad, někdy mě něco podobného potkalo i venku a nebylo to vůbec příjemné. Tyhle stavy jednoznačně přikládám hormonálním změnám organismu.
Také se zklidnily emoce a už tolik nebulím jako na začátku. Kozičky už asi dosáhly svého maxima a nemám dojem, že by se ještě zvětšovaly…ale budu ráda, pokud se mýlím. A také se, jak již jsem psala, omezil růst chloupků. A změny v psychice jsou kapitola sama pro sebe. Kdybych to měla říci jednou větou, tak bych řekla, že ten pán ve mně nadobro ustoupil té ženě, kterou jsem teď. Sice ho nemohu ušlapat a odstranit úplně, ale je schovaný dostatečně hluboko a snad nebude už nikdy vystrkovat růžky.

A dostala jsem k mému výročí pěkný dárek. Před několika dny jsem se opět sešla s Vlaďkou a několik hodin jsme spolu strávily v útulné kavárničce (stejné jako minule). Kdyby Vladěnka nemusela odjet domů, tak jsme tam spolu byly ještě déle…myslím, že obě dvě jsme se tam cítily dobře a byly jsme rády, že si můžeme popovídat o všem co máme na srdíčku, co nás zajímá, co nás těší, i o tom co nás tíží a zlobí. Je to neskutečná pohoda povídat si s někým, kdo je na tom stejně jako já, protože ta osůbka moc dobře ví jak se cítím, co prožívám a co se mi honí hlavou. Takováto setkání s holkami jako jsem já (a navíc milými a pohodovými), pro mě moc znamenají.
Zítra jedu do Prahy a setkám se tam konečně i se Zuzkou a Radkou. Opravdu se moc těším.

Radka jde zítra k Hance a bude mít své první hormony. Moc se na to těší a já ji to nejen velice přeji, ale také drobet závidím. Na tu krásnou a jedinečnou chvíli se nedá zapomenout, stejně jako nemohu zapomenout na svou první návštěvu u sexuologa, která vše odstartovala…na svůj coming out a na své nadšení, když jsem držela v ruce svůj nový rodný list a mohla si jít vyřizovat nové doklady. Na ty úžasné okamžiky nikdy nezapomenu.

No a ráno jsem si byla na poště vyzvednout pozvánku ke komisi v červnu. Myslíte si, že jsem v naprostém klidu a nejsem drobet rozechvělá a nervózní?? To víte, že jsem.
Věrušce (a myslím že i Vlaďce a Zuzce) jsem říkala, že až přijde ta chvíle a já budu v den operace ráno ležet na lehátku a povezou mě na sál..tak (odpusťte mi ten výraz) se asi poseru blahem. To vzrušení a ty emoce musí být neskutečné!



Broučkové mějte se hezky a hlavně ať již to léto začne bušit na dveře!

Niki

 


Komentáře

1 TS Ženská. TS Ženská. | 9. května 2017 v 11:43 | Reagovat

každá to máme asi trošku jinak a jak by ne, každá jsme jiná, každá jsme svá...

já se daleko víc změnila pro své okolí než sama pro sebe.
protože to co je ted venku bylo uvnitř vždy, jen to okolí to nevidělo, přesněji, já mu to neukázala protože jsem se styděla, bála...

takže, jsem to pořád já, jen asi pro to okolí už jiná.

postupně se život ředí do úplně normálních kolejí a pomalu se stává normálním, běžným.
ale jasně, pořád jsou věci které nás jako ženy potěší, aby ne když tu konečně po takové době jsou.
i hloupost jako když vám soused pokaždé otevře a podrží dveře když se s ním potkáte na chodbě, i to potěší.

návaly zimnice já neměla, spíš období které jak přišlo tak odešlo, takže byla doba kdy jsem si v létě užívala v rozpáleném autě se zavřenými okny / asi 80c :-)/
a ještě do nedávna trpěla zimou v noci při spaní, občas mě zima i probudila, což už je ok.
ale jo, více zima už mi asi bude pořád.
chjoo zase musím doplácet za topení :-?

nejhorší bylo pár měsíců pravidelně každý den v určité hodiny neskutečná únava a bolest kloubů a svalů, uff ještě že je to už za mnou. 8-)  :-)

2 Niki Niki | 9. května 2017 v 13:03 | Reagovat

[1]: Teploučko, to já moc ráda :-)

Máš pravdu Lucko, bylo to v nás vždy, jen jsme to z nějakýxh důvodů skrývaly a potlačovaly v sobě. Někdo pár let,někdo hodně dlouho a určitě jsou i tací, co to v sobě dusí do konce života. :-(

Já doplácím za vodu, moc ráda se koupu nebo sprchuju v hodně teplé vodičce a ne a ne z té koupelny vypadnout.

3 Vlaďka Vlaďka | 9. května 2017 v 13:58 | Reagovat

Niki, tak pěkný dárek jsem hlavně dostala já a moc za něj děkuju. Bylo mi moc příjemně, máš pravdu, ono se strašně dobře povídá s lidmi, co mají stejný problém, ráda poznávám nové a nové. :-)

Taky mám ráda teploučko a musím konstatovat, že i kdyby byl zbytek května slunečný a teplý, tak jde jednoznačně o to úplně nejhorší jaro, jaké jsem kdy zažila. :-(

4 Niki Niki | 9. května 2017 v 15:29 | Reagovat

[3]: Teď jsem se Vladi vrátila domů a skoro jsem litovala, že jsem neměla rukavice, protože bych je použila. Studený vítr, zima, lidi vytahují zimní bundy...co více si v květnu přát, že? O_O

Bylo to moc prima. :-)

5 TS Ženská. TS Ženská. | 9. května 2017 v 15:52 | Reagovat

tak mě to počasí nepřekvapuje, tady je to v normálu i ten sníh jsme tu předpovídali.

ale mohlo být hezčeji to jo. :-(

6 Miriam Miriam | 9. května 2017 v 23:02 | Reagovat

Niki, gratuluju k roku na HRT!

A mimochodem, doufám, že teď už berete vážně, když jsem říkala, že všechny nechám umrznout... :-)

7 Niki Niki | 10. května 2017 v 5:21 | Reagovat

[6]:  Miri, moc děkuji. :-)

Je 10.května a já budu chodit do Praze v zimní bundě! Teď již nezbývá nic jiného, než uvěřit, že vládneš nevídanými silami, jenž nás nebohé smrtelníky mohou kdykoli smést s povrchu zemského! O_O

Buď k nám milosrdná! :-)

8 Miriam Miriam | 10. května 2017 v 7:33 | Reagovat

[7]: Užij si pobyt v Praze, mimochodem!

A jinak; o mých schopnostech netřeba pochybovat... :-)

9 TS Ženská. TS Ženská. | 10. května 2017 v 9:35 | Reagovat

[6]:

[7]:
tady mrzne jen trošku, no tedy, od tebe Miri jsem čekala víc, jsem z tebe velmi ale velmi zklamaná. :-? kde jsou metrové závěje HMMM :-?  8-)

10 Miriam Miriam | 10. května 2017 v 12:00 | Reagovat

[9]: Ale no tak... nejsem zase úplně všemocná... :-) ale uznej, že na to, kolikátýho je, to je docela výkon... :-)

11 TS Ženská. TS Ženská. | 10. května 2017 v 16:59 | Reagovat

[10]: no u vás joo, sem si asi nedosáhla, tady je to vcelku v ročních normách, odpoledne sluníčko a 12c.
jo pamatuji doby kdy o velikonocích už bylo 15 a jen se to zlepšovalo, ale doba ledová je doba ledová, a bude hůř. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama