Jeden neobyčejný den

23. června 2017 v 9:42 |  Články o životě a jak to vidím já


Slíbila jsem, že v příštím článku napíšu podrobněji co vše se událo za poslední dva týdny, ale včerejší den byl přece jen svým způsobem pro mne mimořádný, takže bych teď napsala co všechno jsem v tom jednom dni zažila.

Měla jsem toho naplánováno celkem hodně, proto jsem si napsala podrobný itinerář, protože já jsem trochu roztržitá a někdy hlava děravá. Hlavně jsem si ho nesměla zapomenout doma, protože to se mi často stává. Napíšu si co mám koupit v obchodě, a až v tom obchodě jsem, tak pátrám, pátrám a nic. Papírek s položkami nákupu leží doma na stole.

Meteorologové předpovídali krásný, slunečný den, takže jsem ráno vyrazila jen nalehko v šatičkách a těšila se na nové zážitky. První cíl dne byla má sexuoložka, která mi měla napsat zprávu pro chirurga. Koupila jsem chlebíčky a zákusky pro sestřičky, tak jak jsem jim minule slíbila (jen šampaňské chybělo) a pro doktorku jsem měla bonboniéru Merci. Doktorka mi napsala zprávu, popřála do dalšího života vše nejlepší a pochválila mě, že dobře vypadám. Pak jsem šla do sesterny, kde mi sestřičky popřály vše nejlepší, daly mi dva malé dárečky, také mě pochválily že mi to moc sluší a pak jsme si všechny chvíli povídaly, žertovaly a smály se. Prostě boží atmosféra, ale to ještě nebyl konec. Přišli se na mě podívat dva doktoři (také sexuologové), aby viděli na vlastní oči, jak dobře může vypadat starší trans holka na konci léčby - či přeměny nebo tranzice, říkejme tomu jak chceme. No koho by to nepotěšilo?

Vím, že se teď dost chválím a nechtěla bych se nějak přechválit, ale ten den mi to opravdu slušelo a já to věděla. Měla jsem skvělou náladu, usmívala se a z očí mi zářilo štěstí…což dělá opravdu hodně a na lidi kolem to dost působí.

Další zastávka byla u holek v centru Ostravy, v prodejně obuvi a textilu. Tam jsem již byla minulý den, kdy jsem to s nimi oslavovala (chlebíčky, zákusky, kafe, víno), ale protože jsem od nich dostala krásné dárky (mimo jiné kabelku a pěkný přívěšek s broušeným opálem), tak jsem jim donesla ještě pár kousků lineckého a ještě jednou poděkovala za dárečky. A znovu jsem byla pochválena. Helenka říkala že dnes vypadám ještě lépe než včera, že mám krásně sladěny hadříky i doplňky, a že by si ze mě měly vzít mnohé holky a ženy příklad. Myslím že mám sebevědomí dost velké, ale možná že se mi v tu chvíli o chloupek zvětšilo. Být takhle pochválena třikrát za dopoledne od lidí, kterých si vážím….paráda.

Dala jsem si s nimi tedy kafe a pak jsem měla namířeno do galanterie, kde jsme si s Věrkou odložily povlaky na polštářky, které jsme ve středu společně vybraly. Následující hodinku jsem chodila po obchůdcích, kde mám mnoho známých (poznala jsem jednu novou kamarádku), takže čas krásně plynul a já dostala hlad, tak jsem se rozhodla dát si něco hodně nezdravého. Kuřecí řízky v mandlovém těstíčku, hranolky, tatarka, obloha, malé pivko…to byla ta správná volba a já si pochutnala.

No a pak jsem frčela domů abych se osprchovala, oblékla čisté prádélko, zkontrolovala čumáček a vzala dárečky pro doktora. No a ve 14:00 jsem už seděla v čekárně na LLC klinice. Ono to není jako běžná čekárna u doktora, je to vlastně obrovská hala s velkou televizí a koženými sedačkami, kde si zdarma můžete dát presso, cappuccino, vodu, bonbónky a tak.
A když se konečně ozvalo mé jméno, tak jsem vplula do ordinace a poprvé se setkala s MUDr. Vřeským. Moc příjemný člověk s perfektním přístupem. Probrali jsme spolu nějaké detaily operace a já se mimo jiné dozvěděla, že již operoval i starší TS holku než jsem já. Koukl se také na mé nádobíčko a byl spokojen…říkal, že mám dostatek materiálu a že se mu to bude dělat dobře. No vida. Pravděpodobný termín září, nejpozději říjen. Jupí, už aby to bylo.

Nedaleko od kliniky je obchod, či vlastně kancelář,kde jsem si koupila krásný dáreček…co to ale je, si raději nechám pro sebe. Je krásné si občas udělat radost a někdy i hodně velkou.

Po cestě domů jsem se ještě stavila do obchodu, abych si koupila šunku, tortilly, jadel a černé olivy. Pití bylo v ledničce, takže mé malé večerní oslavičce nic nebránilo. S Věruškou jsem bohužel nebyla, ale dnes máme rezervaci v kavárně Ollies a pak…celý víkend před sebou, tak si to náležitě užijeme.

Jediné co mě zlobilo, byl ten zvětšující se vetřelec v bříšku. Na vlastní kůži poznávám, jak jednoduché by bylo přibrat. Ještě že už to obžérství pomalu končí, protože bych se za chvíli neunesla.

Pa, mějte se hezky a užívejte si sluníčka.

Niki

 


Komentáře

1 Niki Niki | 23. června 2017 v 14:06 | Reagovat

Anito. Když mi posíláš zprávu, tak mi pošli také svůj mail, ať ti mohu odpovědět.
Díky

2 Vlaďka Vlaďka | 23. června 2017 v 18:48 | Reagovat

Jj pan Vřeský je moc fajn. :-)

3 Michaela Michaela | E-mail | 26. června 2017 v 14:27 | Reagovat

Ahoj Nikolko :-)

Dlouho jsem hledala odvahu ti napsat, protože z tvých článků vím, že jsi zamilovaná do své Věrky. Nedá se nic dělat, ale pokud bys chtěla alespoň kamarádku, tak jsem tady, pa, M.

4 Niki Niki | 26. června 2017 v 20:21 | Reagovat

[3]: Ahoj Míšo...abych pravdu řekla, jsem trochu zaskočena, ale děkuji.
S Věrkou máš pravdu, mé srdíčko jí patří...nicméně pohodová kamarádka také není k zahození.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama