Niki skončila s oslavami

28. června 2017 v 21:22 |  Články o životě a jak to vidím já

Tak…a už mám to "řádění" za sebou. V pondělí jsem měla poslední naplánovanou akci a ode dneška budu zase hodná holka a budu se chovat vzorně (doufám). Tedy, je otázka co si kdo pod tím slovem představí. Takže, abych to upřesnila, pořád budu veselá rošťanda a puberťačka…jen už se nebudu cpát sladkým, chipsy, smaženými řízky a dalšími dobrotami, které běžně nejím. Své tělíčko a svou trávicí soustavu jsem pořádně potrápila a následky na sebe nenechaly dlouho čekat…ale za to si mohu sama a bylo to mé svobodné rozhodnutí.

Původně jsem chtěla napsat podrobněji, co vše jsem zažívala, co jsem podnikala za akce, a co vše se událo poslední 3 týdny před 26.červnem, ale nakonec od toho upustím, protože to bych se celý článek stejně jen rozplývala. Prostě a jednoduše - byly to krásné tři týdny mého života (možná svým způsobem nejkrásnější) a já si je opravdu užila.
Jak již jsem psala v úvodu, předevčírem byla poslední červnová akce, kdy jsme se (já a Věrka) sešly s Vladěnkou a strávily velice příjemné odpoledne. Věrka Vlaďku už dlouho chtěla poznat (protože jsem o ní hodně mluvila), tak byla ráda, že se to konečně povedlo. Věrce se naše malá dámská jízda líbila (mně samozřejmě také) a když jsme zůstaly samy, tak Vlaďku chválila, že je to moc příjemná a úplně normální pohodová holka. Já jsem dostala od Vlaďky pěkný dáreček, a také její slova, kterými mi přála k narozeninám, mě potěšily….co dodat. Skvělý závěr mých, tři týdny trvajících, oslav a radovánek.
(Vladi, ne abys teď chodila s nosánkem nahoru…).


A ještě pár slov.

Dnes jsem jaká jsem, jsem nad věcí, jsem sebevědomá holka (či žena), cítím se skvěle a žiju svůj krásný nový život. A jak říká má myšička, jsem trochu exhibicionistka (ve smyslu, že se ráda předvádím) a prožívám svou druhou pubertu…teď ale trochu jinou. Už neřeším věci, které jsem řešila na začátku a které mi dělaly starosti. Už se mi nehoní hlavou tisíce otázek a již dlouho spím jako mimino. Ztracené roky již nevrátím, ale trochu se snažím dohnat to, co jsem zmeškala - proto se občas nechovám čítankově nebo podle nějakých brožur a užívám si to jak jen to jde. Jak říkám - jsem rošťanda a jiná už asi nebudu.

Ale abych byla taková jako jsem dnes, tak jsem si musela ujít kus cesty a překonat nějaké překážky. Změny nebyly ze dne na den. Před dvěma (či třemi) roky jsem taková nebyla. Když jsem se po dlouhém váhání a rozhodování konečně rozhodla jít za svým snem, tak jsem ještě mluvila v mužském rodě, používala uni oblečení, byla jsem ze všeho trochu vyplašená, nejistá a nevěděla jaké budou reakce okolí a lidí které budu potkávat. Nedovedla jsem odhadnout kolik ztratím přátel, nevěděla jsem jak budou účinkovat hormony, nevěděla jsem jestli si najdu (již jako žena) přítelkyni či se ještě v životě zamiluju.
Také má vizáž nebyla nic moc…spíše jsem se mnohým jevila jako gay, mimozemšťan , nebo osoba která utekla z Bohnic.
Sečteno a podtrženo. Ohromný posun ve všech směrech. Dnešní Niki je úplně jiná osoba než Péťa před lety. Sice svou minulost nemohu úplně pohřbít, ale už mi nepřekáží. Tady jsem sice ještě použila své staré mužské jméno, ale dnes by mi již dost (hodně) vadilo, pokud by mě někdo chtěl takto oslovovat. Jsem Nikola či Niki a s tím jménem půjdu do hrobu. Pokud by to někdo nechtěl akceptovat…tak sbohem, skončili jsme.


A co HRT?
Dnes to již neřeším a již se tím nechci zabývat. Ustálila jsem si dávku na 3mg denně (ráno v 8hodin) a vyhovuje mi to. Výsledky stejně asi předčily mé očekávání, takže z mé strany spokojenost. A že si stěžuju na malé kozičky? No jasně, brblat budu stále, to bych nebyla já, ale neviním z toho hormony a blbou HRT, spousta cis holek má menší kozičky než já.

A co SRS?
Hlavně pro některé méně chápavé a pořád rýpající - rozhodla jsem se naprosto svobodně, nikdo mě do toho netlačil a nenutil, neměla jsem pistoli u hlavy. Moc se na operaci těším…i když je jasné, že se trochu bojím, aby vše dobře dopadlo.
A…u všech všudy…děsím se nemocničního jídla co budou chtít do mě nacpat. Asi si tam budu muset vzít dva prádelní koše svého jídla z domu.

A co passing?
Jak bych se k této otázce stavěla před 30 či 40 lety je věc jiná, ale dnes si z toho chválabohu hlavu nedělám. Je velice pravděpodobné, že většina z nás chce procházet….a také vypadat co nejlépe…to chci i já….ale ne všem se to podaří tak, jak by chtěly, nemáme stejné fyzické předpoklady, nemluvě o mnoha dalších rozdílech. Buď to tedy přijmeme jako fakt a vyrovnáme se s tím stavem, či budeme nešťastné, v depresích a nadávající na celý svět.
Já si naštěstí vybrala tu první možnost. Vím jaká jsem, vím kdo jsem, nestydím se za to že jsem TS, ani nemám žádný pocit méněcennosti. Proč taky? To spíše já bych se mohla pošklebovat jiným za to jak vypadají či jak se chovají…a tak vůbec. Někdo pozná kdo jsem, někdo ne, někdo si s tím láme hlavu a neví co si má myslet…varianty jsou různé, čert to vem.
Co k tomu dodat. Je to můj život a já ho chci žít tak, abych byla spokojená a šťastná, nebudu se ohlížet na nějakého Ferdu či Frantu, kteří jsou mi stejně lhostejní a pokud se jim něco nelíbí, tak mi mohou políbit

Pa broučkové,

Niki

 


Komentáře

1 anita mindhunter anita mindhunter | 28. června 2017 v 23:08 | Reagovat

heledme se :) opet
dobry 100% cteni
ale.ale co bedynky
piva ty si nevyradila
ze jo.
nostalgie..si umim
predstavit tvou
oslavu..;) a vim proc
nepises me malic
kosti jelikoz mas
v ..ANITA IS ETERNAL :-)

2 anita and nightwatchers anita and nightwatchers | 28. června 2017 v 23:13 | Reagovat

a hlavne kdyz zapom
inas kolik ti je a cpes
se do minisukynek
pro nactilete ze jo
nikk :-)  :-)  :-)

3 sto procent :-) sto procent :-) | 29. června 2017 v 0:09 | Reagovat

tak jsou i případy kdy starej chlap chtěl být batoletem, a stal se jím, dělá ze sebe batole, žije jako batole :D

a proč by ne, tak to má být, že ;-) :-D

TV >> goes to >> TS

4 Vlaďka Vlaďka | 29. června 2017 v 1:44 | Reagovat

Niki, bylo to moc fajn, taky jsem si to užila, Věrka je moc prima. ;-)

A neboj, nosánek nahoru bych nenosila, hned po příjezdu na Vsetín jsem dostala studenou sprchu (tím nemyslím déšť). :-(

5 Niki Niki | 29. června 2017 v 8:19 | Reagovat

Vladi, to já vím dobře, že ty nosánek nahoře nemáš. :-)

Raději se ani nebudu ptát od koho ta studená sprcha byla...od lidí, kteří nám nejsou lhostejní, to může i zabolet. :-(

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama