Štěstí vs. smutek

11. června 2017 v 20:09 |  Články o životě a jak to vidím já

No a zase je tu malinká změna. Dnes tady měl být veselý článek o mých zážitcích z jízd MHD, ale nakonec tady bude jiný článek….o jedné z nás a tak trochu o životě vůbec.

Já jsem takové ranní ptáče, takže o půl páté jsem již byla vzhůru a připravila si mou oblíbenou snídani…jáhlovo-pohankovou kaši s ovocem. Když jsem si na ni pochutnávala a přitom poslouchala mé oblíbené písničky a brouzdala po netu, tak mi začalo svítit sluníčko do oken a já měla (jako obvykle) skvělou náladu a usmívala se. Tentokrát to bylo vše ještě umocněno nedávnými událostmi a tím, že ještě nějaké krásné zážitky v měsíci červnu čekám.
Bohužel jsem tento víkend bez své myšičky, tak jsem zůstala doma a sama nikam nejela. Stejně ale v sobotu pršelo a já to využila k relaxaci, válela jsem se v posteli (bohužel sama), podívala se na pár filmů a zahrála si jednu z mých oblíbených her, Far Cry-3.

No a na dnešek jsem plánovala, že tak po 9 hodině vyrazím do centra, pak prolezu nějaké obchůdky v OC Karolína,
kde se poohlédnu po nějaké krásné dlouhé sukni a pak si zajdu na prosluněnou terasu, kde si vypiju kafíčko a pochutnám na zmrzlinovém poháru…no a zrovinka jsem narazila na nový článek od Lucy na jejím blogu. A posmutněla jsem. Napsala jsem Lucy krátký komentář a již jsem se její situací dále nechtěla zabývat, protože jsem se už o ni nedávno v jednom článku zmiňovala a protože jsem nechtěla myslet na špatné věci, když mám před sebou tak krásný nedělní den.

V centru Ostravy bylo katastrofálně liduprázdno, takže jsem se tam dlouho nezdržovala a zamířila do OC. Tam už to bylo o něco lepší (nebyla jsem tam úplně samotinká sama, pár lidí jsem zahlédla) a já si v jednom obchůdku konečně koupila krásnou dlouhou sukni (až po kotníky!!!). A protože jsme byly s velice příjemnou prodavačkou samy, tak mi udělala kafe a ještě jsme si moc pěkně popovídaly…a jak jsem odcházela, tak mi ještě zamávala. Prostě velká pohodovka, která moc potěší. Takže, s hřejivým pocitem u srdíčka, jsem vyjela nahoru, kde jsou kavárničky, cukrárny, restaurace a stánky rychlého občerstvení…koupila jsem si (několikatunový) zmrzlinový pohár se zákuskem a šla se posadit na terasu pod vodní stěnu. Vyhřívala jsem se na sluníčku, vychutnávala si zákusek se zmrzlinou a bylo mi moc příjemně. No a najednou jsem se v myšlenkách vrátila k Lucy a jejímu článku.

Uvědomila jsem si opět, jak odlišné životy někdy máme. Já jsem šťastná, usmívám se na svět, mám skvělou náladu a raduju se z mého nového života a ze všech krůčků které jsem udělala… a 200km ode mne žije jedna z nás, která nejenže se neraduje a není šťastná, ale bohužel je často v depresích, pesimistická a má pocit, že se jí hroutí celý svět a přichází o své sny. A mě to mrzí a není mi to lhostejné. Když vím, že se někomu děje příkoří, když vidím že je někdo moc smutný a pláče, tak mě to vždy zasáhne a nechá to na mém srdci miniaturní jizvičku. A já o žádné jizvičky na srdci ani o negativní emoce nestojím…já mám ráda kolem sebe veselé a pohodové lidičky, usměvavé tváře a hodně lásky…a také hodně sluníčka…to vše mě nabíjí pozitivní energií a já si pak mohu užívat ten život plnými doušky.….No jo, Niki, velká idealistka…nic nového pod sluncem.
Vím, že bohužel všude na světě existují škodolibí, nepřejícní, závistiví, zlí lidé a ne vždy se jim můžeme vyhnout…. a je mi jasné, že takové osoby se najdou i mezi námi, trans. Přece jen ale doufám, že jich nebude mnoho a většina z nás má srdíčko na správném místě a dobrý charakter.

Ráda bych Lucy pomohla, ale nevím jak…otázka také je, jestli Lucy o nějakou pomoc stojí. Možná, že kdyby měla více štěstí na lidi kolem sebe, mohlo být vše jinak. Nemusí být pro někoho lehké v sobě najít vnitřní sílu a dostatek odhodlání bojovat o své místo na slunci, o své štěstí, když cítí že se všichni proti němu spikli a odvrátili se…navíc, když se v životě moc nedaří.

Lucy - jestli jsi ještě všechno nevzdala a zůstala ti nějaká vůle bojovat…tak napiš co by ti pomohlo. (Jestli napíšeš, že 30.000$ na operaci v Thajsku, tak na tebe pošlu všechny hromy, blesky a 60-ti tunového draka, velkého jako Boeing 737).

Niki
 


Komentáře

1 bluemoon bluemoon | E-mail | Web | 11. června 2017 v 21:01 | Reagovat

Já si myslím, že když my jsme právě takové ty spokojené a nabili jsme si tu pozitivní energii, tak bychom ji vždy mohli kousek z ní někomu předat...samozřejmě ne všechnu, protože bychom mohli v tom filantropství také vyhořet, ale trochu jí poslat dál někomu jinému neuškodí. Být pozitivně naladěná a syslit si to jen pro sebe taky není dobrý.

I když to teď Lucy bere třeba jako zbytečnost, protože pomoc by měla asi čekat raději od nějakého odborníka, přijde později doba, kdy se bude chtít od něčeho odrazit a bude chtít vidět to světlo v dálce. Není pak nic lepšího než se těšit na zítřek, co bude za týden a co bude po přeměně a pak si na ty dobré rady vzpomene.

Já mám s MHD a spíš s řidiči tady v KV většinou špatnou zkušenost. Ti už vyhořelí jsou, když dovedou telefonovat za jízdy s autobusem plným dětí nebo jezdit na červenou přes přejezd, nerespektovat chodce na přechodech a nejednou je někdo chtěl rovnou zmlátit za to.

2 TS Ženská. TS Ženská. | 11. června 2017 v 21:02 | Reagovat

a nejhorší je, že je to mladá holka která by si měla život užívat, být štastná, vždyt jít do přeměny mladá je hrozná výhoda.

bohužel, mládí není patent na štěstí a na radost. :-(

3 Niki Niki | 11. června 2017 v 21:25 | Reagovat

[2]: Je to tak. Já bych třeba Lucy mohla závidět, že je mladá a má celý život před sebou, ale jak vidíme, není vše tak jednoduché a mládí není záruka pohodové tranzice. :-(

4 Niki Niki | 11. června 2017 v 21:36 | Reagovat

[1]: Já se snažím kolem sebe šířit pohodovou atmošku a když jsem dostatečně nabita, tak kousíčky své energie ráda předávám a snad se mi to (dle všeho) i trochu daří. :-)

Ten článek nebude o řidičích, ale o mých dojmech a o tom, co jsem vše zažila v tramvajích, autobusech a trolejbusech v rámci města Ostravy.

5 Vlaďka Vlaďka | 11. června 2017 v 23:55 | Reagovat

[3]: Taky jsem si myslela, že když je člověk mladý, tak to má všechno v kapse. No teď už vím, že nic není tak jednoznačné. Je mi to moc líto, strašně bych chtěla, aby si Lucy zažila tak hezké chvíle jako my. :-(

6 aurora aurora | 12. června 2017 v 1:16 | Reagovat

a jako za bony?
dobry veksl niki:)
vzdyt vis jak nakupovat:)?

7 Niki Niki | 12. června 2017 v 5:45 | Reagovat

[6]: Víš, že máš stopku do konce června?

8 Niki Niki | 12. června 2017 v 8:07 | Reagovat

[5]: Ano Vladi, nejsme úplně nejmladší (tedy hlavně já, ty jsi mladá atraktivní kočka), ale užíváme si to a za žádnou cenu bychom se nevrátily zpět.

9 Danča Danča | Web | 12. června 2017 v 8:35 | Reagovat

To je moc pěkný, myslet na někoho takovýmto způsobem, je vidět, že máš srdce na pravým místě....

10 Zuzka Zuzka | 12. června 2017 v 12:56 | Reagovat

Moc by mně zajímalo, jak to děláš. To se mi ještě nestalo, aby mně prodavačka pozvala na kafe. :-(

11 Niki Niki | 12. června 2017 v 15:30 | Reagovat

[9]: Děkuji...já to mám tak nějak v povaze, ale stejně myslím, že pokud jsme vlídní k ostatním a snažíme se, v rámci možností, pomoci, tak se nám to vrátí nějakým způsobem.

12 Niki Niki | 12. června 2017 v 15:32 | Reagovat

[10]: Zuzi, to se mi stalo také poprvé či podruhé, aby mi (doposud cizí) prodavačka udělala kafe, ale ona byla naprosto skvělá...takových lidiček více!!

13 Vlaďka Vlaďka | 12. června 2017 v 16:39 | Reagovat

[Smazaný komentář] A proč by měla na ni útočit? Jo proto, že někdo z nás útočil na Tebe? Víš jaký je mezi Tebou a Lucy rozdíl? Lucy si svoje neštěstí nevybíjí na ostatních TS, nenapadá je a neuráží tak jako Ty. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama