Takový obyčejný den - nebo ne?

27. července 2017 v 10:51 |  Články o životě a jak to vidím já


Pohodová středa a další neplánovaný článek.

V pondělí a úterý jsem měla dost práce a povinností, tak jsem si ve středu udělala volno a znovu jsem si zajela do Olomouce. Tentokrát sama, bez Věrušky. Nějak jsem cítila, že potřebuji na chvíli vypadnout z Ostravy, udělat si radost, vyčistit hlavu, urovnat myšlenky a zlepšit si náladu. Což se nakonec vše podařilo a domů jsem se vracela spokojená, příjemně unavená, s novými zážitky a s dvěma taškama plnýma hadříků a jiných věcí….a s jedním důležitým poznatkem o kterém bude řeč v následujícím textu.

Do Olmiku, jak mu také říkám, jezdím moc ráda. Je to moc pěkné město. A navíc je tam z Ostravy perfektní spojení (vlakem necelá hoďka). Jezdím Regiojetem, kde mám zdarma vodu, čaj, kafe a mohu si objednat zákusek nebo něco k jídlu. A je to skoro za hubičku, cesta tam i zpět mě vyjde na 75 kč, protože mám 40% slevu. No není to boží?

Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla jaké bude počasí, vzhledem k tomu, že jsem chtěla pohodlné oblečení, protože jsem věděla, že budu hodně ťapkat a také vzhledem k tomu, že jsem si chtěla něco ověřit…jsem vyrazila v oblečení, které moc žensky nevypadalo. Džíny, tenisky, sportovní bundička…žádná elegance. Neměla jsem ani nalakované nehty, ani paruku, jen svou oblíbenou černou kšiltovku. Měla jsem jen namalované oči, žádný make-up. Takže abych pravdu řekla, moc dobře jsem se necítila, ale mělo to své důvody.

Směrem od nádraží do centra je mnoho obchůdků, kde ráda chodím a kde se vždy na chvíli zastavím. V některých obchůdcích již mě znají a pamatují si mě, ale já včera navštívila i desítky obchůdků kde jsem ještě nebyla a snažila jsem se i dost komunikovat. Až na dva obchody, kde mě prodavačky oslovily v mužském rodě, nikde jinde problém nebyl a vnímaly mě jako ženu. A ty prodavačky v těch dvou obchodech byly už od pohledu nepříjemné, nevrlé a byly asi naštvané na celý svět. Všude jinde byly příjemné, milé a vládla tam pohodová atmoška. Takže jsem si jen ověřila to, co si již dlouho myslím. Je to v lidech! Je to o jejich povaze a charakteru, vnímání života, vnímání světa a také, mimo jiné, informovanosti a vzdělání. Když nám někdo chce ublížit, udělá to, i kdybychom se na hlavu stavěly.
Jasně že tyto řádky se hlavně týkají mě a holek, které jsou na tom podobně. Netýkají se těch, odhadem 10 či 20% (nebo snad 99%?) dokonalých (vizáží, hlasem, apod.), které tyto situace řešit nemusí, protože i 5 minut po probuzení nebo v bikinách na koupališti vypadají jako cis ženy, mají hlas jako cis ženy a nikdo netuší co jsou nebo byly zač. Takže tak nějak.

Navštívila jsem i jeden sekáč, kde jsem měla neuvěřitelné štěstí. Do kabinky jsem si brala 21 kusů oblečení ( a to jsem jen 10 minut vybírala) a 11 z nich jsem si nakonec koupila. Měli tam napsáno, že maximum do kabinky je 5ks, tak jsem se ptala co mám dělat. Prodavačka spráskla ruce, vyvalila oči a řekla: "Můj ty bože," ale nakonec mi povolila ať si to tam tedy vezmu všechno najednou. Byla jsem v kabince samozřejmě déle a zaslechla jsem jak se někdo ptá, proč jsem tam tak dlouho. Prodavačka na to: "No jo, to víte, paní tam má 21 kusů, to chvíli potrvá."
Holky…pár kousků je úplně božích (např super triko Dolce & Gabbana či skvělá džínová sukýnka se vzorem), úplně jsem se tetelila blahem. Nevím jak vy ostatní, ale já to dost prožívám, mám z toho velikou radost a už se těším jak v nich vyrazím ven. Holky či ženy mají pocit, že nemají co na sebe i když mají plnou skříň, ale já ( a Věruška to už říká také) už pravděpodobně mám co na sebe. To mám spíše problém kam to všechno dát, dochází mi místo.

Při cestě zpět na nádraží jsem objevila dvě nové kavárničky, v jedné z nich jsem si dala vídeňskou kávičku s čokoládkou (jen 33kč - neuvěřitelné) a pak jsem ještě objevila pár hezkých míst, které jsem ještě neznala (parky, architektura…).


Včerejší výlet se vydařil a já jsem dnes dobře naladěna i když venku je psí počasí. Hadýrky budou zítra suché, snad i počasí nám bude více přát (zase předpovídají tropy) a já už se těším jak je postupně provětrám.

Jo a také jsem včera, vzhledem k těm dvěma případům, zjistila, jak už mi hodně vadí, když mě někdo osloví v mužském rodě. Snažím se zachovat klid, nevytahovat motorovou pilu abych někomu uřízla hlavu a dotyčnou osobu opravím. Včera to pomohlo, ale pokud by ne, tak tu osobu začnu oslovovat také v jiném rodě...aby poznala jaké to je.

Pa broučkové,

Niki
 


Komentáře

1 Niki Niki | 27. července 2017 v 13:39 | Reagovat

Hele Jitko, Gábino, Šárko, příšerko ze záhrobí... a další tajemné osoby bez jakékoli identifikace.

Jasně, že tvé komentáře, tak jak je píšeš, pouštět nebudu pod žádným článkem. Má trpělivost má také jisté meze a já se rozhodla, že už nezveřejním žádný komentář, který by mi snad připomínal tvůj rukopis nebo rukopis podobných osob.

Vy jste schopny ty kecy o katastrofální léčbě, o hrozných doktorech, o prachbídné HRT, o SRS, apod. nasrat pod jakkoli pohodový článek s neutrálním tématem.

Takže konec, loučím se s vámi.
A přeji hezký den :-)

2 Lenka Lenka | 27. července 2017 v 21:14 | Reagovat

Niki, já nestačím psát komentáře, než se naděju, další článek.

A dovedu si představit, jak ses v tom "Olmiku" cítila, přeji ti to moc. :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama