Niki zase v Olomouci

7. srpna 2017 v 10:02 |  Články o životě a jak to vidím já



Olomouc - pokolikáté už? Niki se snad zbláznila?

Lidičky….já vím, už jsem s tou Olomoucí možná otravná a říkáte si, proč také nejedu do Brna, Užgorodu, SAE, Izraele nebo nejlépe na Sibiř, aby byl ode mne na chvilku klid? Zlatíčka, to si pište, že z krásné, tajemné a mrazivé Sibiře bych už se nevrátila. Buď bych tam umrzla opřená o nějaký stromek (nejlépe rozkvetlou jabloň) nebo by mě možná zachránil vousatý dědeček Mrazík, který se tam občas potuluje s berlou Mrazilkou, ale zůstala bych až do smrti v jeho domku jako uklízečka, protože na pořádek dědek kašle, má přece důležitější věci na práci.


No, do Brna se někdy chystám, chystám se i do Pardubic, Zlína, Luhačovic a Podgory…ale takové vzdálené destinace jako Izrael, Abú Dhabi nebo sibiřský Irkutsk nejsou v plánu. No, pokud by mi nějaký šejk zaplatil letenku, luxusní hotel a dal mi tučné kapesné, tak by se o tom uvažovat dalo. Ale, na druhou stranu, i kdyby mi Putin zaplatil letenku na Sibiř (pravděpodobně jednosměrnou) a přidal k tomu vědro rublů a 10ha pozemek tamtéž…tak bych se bránila zuby nehty.

Jenže Olomouc je tak blizoučko a já se tam cítím tak dobře. Přijdu tam na jiné myšlenky a pokud chci, tak mohu přemýšlet o životě, o lásce, o tom koho bych nejraději uškrtila….nebo prolézat obchůdky. Před nějakou dobou jsem v článku "Někdy bývám i smutná" napsala, že občas to tak z různých důvodů je a mohu být smutná, něco mě může trápit, zlobit nebo jsem naštvaná. No a protože mě něco trápilo, tak jsem jela do Olmiku. Také jsem se mohla doma opíjet, baštit chipsy, křupky, tyčinky a uzenou kýtu nebo do sebe cpát tuny sladkostí…tak jak to někteří dělají. Ale Olomouc se mi jevila jako nejschůdnější řešení a opravdu to pomohlo, jen ta vedra, ta vedra, ta vedra…..

Teď jsem byla za dámu, ne jak minule ve sportovním. Chtěla jsem se hlavně procházet, nasávat atmosféru, pozorovat lidi, zajít si na dobrý oběd a pak na mou oblíbenou vídeňskou kávu do kavárničky, kterou jsem minule objevila. Bylo to moc fajn, opravdu jsem přišla na jiné myšlenky a domů jsem se vracela spokojená, ale propocená jako myška. Jestliže jste už viděli propocenou myšku, tak si přimyslete, že na ni někdo vylil vědro vody….a tak jsem vypadala já. Ještě že jsem si vzala 6 ručníků, balík Pampersek a náhradní kalhotky…já tušila že se budou hodit.

A dokonce jsem v Olmiku poprvé viděla jednu z nás. Byla odvážně oblečena (sakra hodně odvážně vzhledem k tomu, že postava byla jasně mužská) a držela za ruku nějakou ženu menší postavy. Z toho jsem měla radost, těší mě, že dost holek (doufám že většina) má to štěstí a zůstanou s partnerkou nebo si najdou přítelkyni či přítele. To je moc důležité, já pěkný vztah přeji každé z nás a vůbec každému.

Ve vlaku do Ostravy jsem seděla se skupinkou mladých holek, které si mě nenápadně prohlížely (jedna z nich ale dost okatě, bez nějakých servítek) a já za chvíli pochopila proč. Bydlely všechny v Opavě a já zaslechla jméno Tores, takže už mi to bylo jasné. Svět je někdy tak malý.

A co mě to trápilo a proč jsem vlastně do toho Olmiku jela? Vztah…láska…a otázky kolem, které mi někdy nedají spát.

Já jsem velice citově založená holka a potřebuji nejen mít někoho ráda a někoho milovat, ale potřebuji i lásku cítit, chci být milována a chci s tou osůbkou trávit co nejvíce času, chci ji být nablízku, držet ji za tlapku, hladit ji a dívat se ji do očí. Když se mi toho nedostává, tak strádám a chřadnu jako nezalévaná květinka. A já jsem bohužel většinu času sama a to mě trápí, z toho jsem smutná a hledám nějaké řešení.

Je více osůbek které mám také svým způsobem ráda, také i jim se ráda dívám do očí a také je pohladím nebo chytnu za tlapku….ale nejsem do nich zamilovaná a nerozbuší se mi srdíčko když jsem s nimi. (Teď se na mě některé budete zlobit, že se mi nerozbuší srdíčko, když jsem s vámi, že?).

Takže ta veselá rošťanda a puberťačka Niki bude asi nucena vyhlásit pátrání po pohodové, nekonfliktní a milé osůbce s dobrým srdíčkem, s kterou by trávila svůj volný čas, či alespoň jeho část. Zn: na stavu, věku, výšce, váze, vyznání, orientaci, pohlaví a velikosti bankovního konta nezáleží. Cení se dobrá povaha a radost ze života.

Pa zlatíčka, ještě si užívejme léta než začne sychravý podzim.


Niki
 


Komentáře

1 Miriam Miriam | 7. srpna 2017 v 12:32 | Reagovat

Doufám, že jste se s Věrkou nerozešly... :-(

2 Niki Niki | 7. srpna 2017 v 13:20 | Reagovat

[1]: Miri, jsi zlatá, že se tak ptáš. :-)

Ne nerozešly jsme se, jsme do sebe hodně zamilované, ale nemůžeme být spolu tak jak bychom chtěly. Vždyť víš.

Pomohl by zázrak, ale ty potvůrky jsou dost vzácné. :-)

3 Vlaďka Vlaďka | 7. srpna 2017 v 21:14 | Reagovat

[2]: Taky jsem se lekla a napadlo mě to samé jako Mirku. Ale pořád, Niki, lepší takhle, než nemít nikoho. ;-)

4 Niki Niki | 9. srpna 2017 v 9:58 | Reagovat

[3]: Vladi, je to tak, máš pravdu. Já jsem za Věrušku neskutečně vděčná...jen si velice moc přeji s mou myšičkou být častěji (nejlépe bydlet spolu), ale bohužel jsou překážky které tomu brání.

Čekám na zázrak :-)

5 Andrea Andrea | E-mail | 17. srpna 2017 v 19:10 | Reagovat

Ahoj Niki, kdy jsi byla v té Olomouci? Který to byl den? (datum). :)

6 Niki Niki | 18. srpna 2017 v 8:10 | Reagovat

[5]: No teď naposled jsem tam byla v úterý, ale o tom jsem nepsala. Byla jsem tam i minulý a předminulý týden, ale den teď zpaměti nevím....musím se podívat doma a dak dám vědět. :-)

7 Niki Niki | 20. srpna 2017 v 20:42 | Reagovat

[5]: Andrejko, v Olomouci jsem byla 26.7 a 3.8 a 15.8.

Pohybovala jsem se mezi Hlavním nádražím a centrem...a pak také v centru a přilehlých uličkách. :-)

8 Andrea Andrea | E-mail | 20. srpna 2017 v 22:58 | Reagovat

Tak to jsme se nepotkaly :) Jsem jinak z Ostravy a v Olomouci jsem byla 31.7., jezdím trasu Hl.n. - Šibeník. . Olomouc je fajn, v jednu dobu jsme uvažovaly, že se tam přestěhujeme, ale přijde mi paradoxně přecpanější jak Ostrava, alespoň vždy to hlavní nádraží :)

Copak tam děláš tak často? :)

9 Niki Niki | 20. srpna 2017 v 23:48 | Reagovat

[8]: To je škoda, že jsme se nepotkaly, ale nic není ztraceno. :-(

Olomouc mám moc ráda nejen já, ale i Věrka. Já tam kdysi studovala, hodně jsem tam toho zažila a ráda na to vzpomínám. Kdybych mohla, hned bych se tam přestěhovala...i když s tím nádražím máš pravdu.

K Olmiku mám nějaký zvláštní vztah, nabíjím se tam nějakou pozitivní energií , uklidním se tam a urovnám myšlenky....někdy to je třeba. :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama