Pohodová SRS - a už jsem žena!

2. srpna 2017 v 17:45 |  Články o životě a jak to vidím já


SRS je řezničina! - Katastrofální přístup lékařů! - Neúčinná HRT!

Tímto, něčím podobným a dalšími různými nesmysly nás častovaly různé tajemné osoby pod pláštíkem anonymity, které se bály a doposud bojí vystoupit ze stínu, na rozumné otázky nechtějí odpovídat a nechtějí být více konkrétní ohledně svých útoků na některé lékaře a podobné osoby.
Chtějí tady šířit strach a beznaděj? Chtějí, abychom to všechno vzdaly? Nechtějí abychom byly šťastné?


Já měla možnost strávit více jak týden s jednou z nás, která byla na operaci v Ostravě u MUDr. Vřeského. Jsem moc ráda, že jsem měla tu příležitost. Nejen že jsem pak více v obraze, ale poznala jsem další milou osůbku z našich řad.

Jedna osůbka, do té doby pro mě neznámá, mi napsala nedávno mail, že je jedna z nás, tedy TS, a leží v nemocnici. Napsala mi své jméno, ale pro ostatní chtěla zůstat v anonymitě. Mohu jen prozradit, že bydlí v Rožnově pod Radhoštěm, kde prý mě dokonce i jednou viděla, ale nebyla jsem sama, tak se ke mně nehlásila. Říkejme ji třeba Melánie nebo Mel, i když to není její pravé jméno. Melánie chce napsat článek o své SRS, o pobytu v nemocnici, o svých zkušenostech, pocitech a postřezích a já se na ten článek dost těším. Mel nemá svůj blog, tak se mě ptala, jestli bych mohla článek uveřejnit na svém blogu a já ji řekla, že moc ráda.

Já mohu jen v krátkosti říci, tedy napsat, že jsem až byla překvapena v jaké pohodě Melánie byla už následující den po operaci. Něco úžasného, to bych nečekala. Taktéž za týden, kdy byla na sále v narkóze jen asi 30minut, vše dopadlo dobře a já si s Mel už kolem 13hodiny dávala kafe.

Více nechci psát, to už nechám na Melánii…jen ještě malý postřeh. Lékaři byli profesionální a zdvořilí, MUDr.Vřeský udělal dobrou práci a staral se o stav své pacientky, sestry byly milé a usměvavé, skoro bych řekla bez chybky. Já jsem tam byla často mimo návštěvní hodiny a měla jsem pocit, že snad z toho i mají radost, že za Mel někdo chodí a vycházeli mi v čemkoli vstříc. Moc chválím!

Tak to by z mé strany snad stačilo, nemohu to více rozvádět do podrobností, k tomu nemám oprávnění.


A ještě jedna důležitá věc. Znovu jsem se přesvědčila o tom, jak skvělé je, pokud se s některou z nás mohu setkat osobně. Osobní kontakt je nenahraditelný. Je to naprosto nejlepší způsob, jak se navzájem více poznat a zjistit jaké jsme. S Mel jsem strávila nejvíce času ze všech (doposud to byla Vlaďka a Zuzka), bylo mi s ní příjemně a už ji považuji za svou kamarádku. Snad i ona mne.

Když někoho znám osobně, je to naprosto něco jiného, než nějaký anonymní duch v komentářích na blogu. Propastný rozdíl. Když navzájem komunikujeme my holky co se známe a neskrýváme svou identitu, je to v pohodě a o něčem jiném než komunikovat s duchy.

Je pro mě čest, že jsem mohla poznat tolik pohodových holek s kterými mě něco spojuje, jsem za to opravdu moc ráda.

Mel už je tedy ženou a já ji symbolicky dávám k tomu novému životu kytici růží a přeji jí brzké, kompletní uzdravení a vše nejlepší!


Mějte se všechny sluníčkově,

Niki
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | 2. srpna 2017 v 20:03 | Reagovat

:-)  Ahojky, snad budu moct také za pár měsíců vystoupit ze stínu, jem musím dořešit nějaké osobní záležitosti.

Tak jsem si představila, že bych tam byla s váma nebo tam ležela místo Melánie, ach jo. :-)

2 Sue Sue | 2. srpna 2017 v 21:55 | Reagovat

Vřeský je úžasný doktor... jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla pro něj. Ze všech tří tady v Čechách mi byl nejsympatičtější a po profesní stránce jsem na něj slyšela jen chválu - a první den po probuzení z narkózy, kdy jsem viděla výsledek, který rovnou vypadal celkem normálně, a NEVYPADAL jako pro mě hrůzostrašné záběry, co promítá na semináři doktor Jarolím, jsem si oddychla, že to bude fajn. A je :-) Plné zahojení a usazení trvá dlouho, dlouho, v podstatě celý rok a kousek, a dilatace jsou každodenní nuda s proklikáváním internetu... ale holt máme těžší cestu být tím, kým jsme, než obyčejné holky. Aspoň si toho mnohem víc vážíme :-)
Koketovala jsem i s myšlenkou na Thajsko... ale žonglování s financemi, časové výhledy, a taky strach z neznámého prostředí mě přesvědčily, že jsem do toho šla nakonec tady a aspoň jsem si horko těžko přes pár kontaktů zjistila co nejvíc osobních zkušeností s těmi třemi. Upřímně, vždycky je to loterie, nikdy nejde vědět, jestli se něco nepokazí a všichni tři se nakonec k cíli nějak dostanou... ale Vřeský je takový sympaťák, že jsem po první minutě osobního setkání s ním byla pomalu ochotná mu podepsat dárcovství levé ledviny, ať si to klidně vyndá během SRS :-)

3 Niki Niki | 3. srpna 2017 v 2:30 | Reagovat

Vzbudila jsem se ve 2 hodiny v noci (asi nějaký nepříjemný sen), začala jsem myslet na jednu věc která mě trápí a již nemohu usnout. :-(

No nic, udělám si jáhly s ananasem a broskvemi paraguayos (skvělé a sladké ovoce) a budu chvilku meditovat nebo přemýšlet. Mohla bych také začít s úklidem bytu, ale to by se sousedům asi moc nelíbilo. :-D

4 Niki Niki | 3. srpna 2017 v 2:33 | Reagovat

[1]: Leni, všechny se na něco těšíme.
Neboj, dočkáš se....ale já vím, že se to někdy táhne a zdá se to být v nedohlednu. :-)

5 Niki Niki | 3. srpna 2017 v 3:15 | Reagovat

[2]: Je to tak, už jsem doktora Vřeského někde chválila. Pokud by chtěl mou ledvinu, tak bych chvíli váhala, ale kousíček svého srdce bych mu snad dala bez velkého přemýšlení. :-)

A jak říkáš, opravdu je to loterie, žádná z nás neví dopředu jak to dopadne a 100% jistota tady neexistuje. (Ta je v tom, že tady na tom světě nebudeme věčně). Nedá se nic dělat, s určitými riziky, tedy s možností, že se něco nepovede, musíme všechny počítat. Bohužel u některých to vypadá, jako by o rizicích nevěděly. :-(

Máš pravdu Sue, máme to mnohem těžší než běžní lidé...řada z nich si ani neuvědomuje, čím vším si musíme projít, abychom byly alespoň částečně těmi, kterými jsme ve svém srdci a ve své hlavě.

Ale plní se nám (a některým se již splnily) naše sny a tužby, a to je to hlavní. Je to určitá odměna za to, čím vším jsme si musely projít. :-)

6 ts zenska ts zenska | 3. srpna 2017 v 9:02 | Reagovat

Jakou mela cekaci dobu na termin operace.

7 Niki Niki | 3. srpna 2017 v 12:19 | Reagovat

[6]: Luci, myslím že přes půl roku, asi měla špatnou zdravotní pojišťovnu. Holt pech. :-(

8 Vlaďka Vlaďka | 3. srpna 2017 v 15:52 | Reagovat

[2]: Souhlasím. Taky mám s ním dobré zkušenosti a když jsem byla na jedné z posledních kontrol prsou, tak jsem se zrovna domlouvala, že pokud na podzim projdu komisí, tak že se k panu Vřeskému mám už zrovna jít domluvit i na spodek. ;-)

9 ts zenska ts zenska | 3. srpna 2017 v 19:23 | Reagovat

[8]: jake pokud, snad, jakmile. ;-)  :-)

10 Niki Niki | 3. srpna 2017 v 19:39 | Reagovat

Zrovinka jsem na to myslela, jak může Vlaďka napsat "pokud projdu komisí". :-D

U všech rohatých, to je přece víc než jistota...to je absolutní jistota....to je největší jistota všech jistot které známe. Uffff...až jsem se v tom zamotala.
Vladěnko, jak tě členové a členky komise uvidí, tak se ani na nic nebudou ptát a jen ti to přiklepnou! S otevřenými ústy! :-) :-) :-)

11 Sue Sue | 3. srpna 2017 v 20:02 | Reagovat

[8]: Na prsa k němu možná půjdu taky... lehce si přikrmit sebevědomí :-) Sice mi vyrostly, plochá rozhodně nejsem, ale proporčně by mohly být krapet plnější. A vývoj už ustal, tak je pomalu čas :-)

12 Vlaďka Vlaďka | 3. srpna 2017 v 20:42 | Reagovat

[9]:

[10]: Omlouvám se, špatně jsem to formulovala. Ano, pan Vřeský říkal, jakmile. ;-) On to vlastně podal tak, že hned jak budu vědět datum komise, tak už se mám předem objednat ke konzultaci někde po tom datu. :-)

13 bluemoon bluemoon | 7. srpna 2017 v 13:25 | Reagovat

SRS je řezničina...já nevím jak tomu je u Vřeského, ale když jsem měla opakované záněty močáku a ledvin, tak jsem se do Motola několikrát vrátila na ambulanci k Jarolímovi a všechny holky, co tam pokaždé byly na měsíční kontrole po propuštění sotva lezly a ty dvě hodiny se tam na lavičce nedaly vydržet. Za mne osobně SRS byla velmi těžká chvíle a už to, že dostáváte 3dny a každé čtyři hodiny opiáty na bolest o něčem svědčí, stupeň bolesti někde na 8-9 z 10. Ona to zas až taková pohoda nebude ani u Vřeského, přeci jen se pracuje s nejcitlivějším orgánem na těle. Žít se začalo až tak po půl roce a něco po komisuroplastice, kdy se vše zahojilo. Výsledek je docela uspokojivý, orgasmus je téměř vždy a dilatací se dá dosáhnout 3,5cm do šířky, když se příležitostně dilatuje ještě rok a půl poté. Nepopírám tím, že při operacích nemohou vznikat nekrotické tkáně, statisticky mít to dole úplně necitlivé vychází na tak jednu z deseti, ale že by to kazení bylo účelové, to těžko. Všichni se to snaží primárně dělat dobře. Nikomu nejde o to nás mrzačit. Protože jsem jedna z těch spokojených, tak bych dnes neměnila, nelituju svého rozhodnutí. Být ženskou, tak jak to má být i s tím dole, je prostě skvělý pocit.

14 Dana Dana | 7. srpna 2017 v 23:42 | Reagovat

[13]: nezlob se, ale nevěřím ti, to že 90 procent přeoperovaných TS MtF má vzrušivost a dosahuje orgasmu,

ještě bych tak maximálně věřila tomu, že to je 50 na 50

ale spíše věřím, že těch TS MtF které mohou prožívat vzrušivost/orgasmus po srs operaci bude tak mezi 10 až 30 procenty max.

15 TS Ženská. TS Ženská. | 8. srpna 2017 v 23:31 | Reagovat

pooperační komplikace v motole jsou dosti známým jevem, to není nic nového.

kdo ví jak se celkově liší přístup na jednotlivých pracovištích.
ale určitě je vnímání bolesti dost individuální, navíc každá v životě zažila jiné bolesti a tedy i to může dost posunout hranici.

když někdo vypadá v pohodě tak nejspíš i bude.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama