SRS Ostrava - MUDr. Vřeský

9. srpna 2017 v 13:40 | Melánie |  Názory druhých
Zveřejňuji tady článek od Melánie.


SRS Ostrava-Fifejdy Chirurgie MUDr. Vřeský

Měla jsem příjem v úterý, mohla jsem přespat nebo jet domů a potom přijet až v den operace. Já ale přespala, lepší je se na operační den připravit v klidu v nemocnici. Dostala jsem ráno a večer před operací 2dl projímadla, taková slaná, ne moc dobrá voda, ale neuběháte se po tom.
Pan doktor dělá tyto operace ve výše uvedené nemocnici vždy ve středu, dá se říci, že jsme jeho pacientky, o které se pak starají místní sestřičky. Doktoři do toho nijak nezasahují, jen se při vizitě zeptají jak se cítíte, výsledek vidět nechtějí.
Pří vizitě je to hezké, prostě normálka jako slepé střevo nebo zlomený prst, tady máme změnu pohlaví, dobře a jak se cítíte, tak fajn.
Já měla pokoj deset dní jen pro sebe, pokud vám na pokoj přidělí jinou pacientku, jako mně, tak personál bere ohled na to, jak my říkáme, aby nás nevyoutoval a už jen říkají:"To je pacientka doktora Vřeského."

Tak a den "D".

V 7:00 přiběhla sestřička, že jdu za 15minut na operaci a nikdo jí to neřekl. Tak mi dala nějakou injekci a prášek a už to frčelo, no stihli jsme vše.
V 7:10 přiběhl na pokoj MUDr. Vřeský v civilu, taštičku pod paží, zeptal se jestli jsem připravena, tak fajn, jdeme na to.
A už mě vezli. Na sále je hrozitánská zima, i sestřička co tam seděla, mi řekla že se tam občas klepe zimou, ale že kvůli hygieně je lepší to chladné prostředí. Uspali mě a co se dělo dál už netuším, vlastně to vím, ale o tom až později.

Probudili mě a já potřebovala strašně na malou. No tak čůrejte…já měla pytlíček, ale nevěděla o tom. Odvezli mě na dvě hodiny na pooperační pokoj, já se tam tak šíleně třásla zimou, že mě z toho bolelo celé tělo více než ze samotné operace. Brrr, to už zažít nechci, to nebylo příjemné. Pak jsem na chvíli usnula a už to bylo O.K.
Převezli mě na můj pokoj kde jsem je požádala, aby mě omyli od desinfekce i krve a pak už jsem začala být v pohodě. Více mě bolely záda, pánev a nohy, než samotné operované místo. Několikahodinovým polohováním lůžka (elektricky ovládaného) jsem nakonec dosáhla polohy, kdy se to začalo lepšit a bolesti zad a nohou pomalu ustupovaly. Jíst mi nedali (to bylo od nich kruté), prý mám pooperační dietu. Já hlad sice neměla, ale na něco chuť.

Nějaké injekce, tabletky, kapačka a já večer v pohodě usnula. Taky co chcete dělat, když z vás trčí chobotnice ze tří drenů vedoucích do plastových nádob a hadička na moč s pytlíkem na konci a v ruce máte kapačku.
Opiáty jsem nedostávala, ale říkali že mi je dají pokud by bylo třeba a pokud bych je chtěla. Takže jen injekce proti bolesti s nějakým analgetikem 2x denně.

Ráno jsem šla v doprovodu moc hezké sestřičky, co tam byla na praxi a dostala mě na starost, do sprchy a konečně se umyla. Trochu se mi motala hlava a teklo ze mě i dost krve, ale jinak dobrý, tak jsme si to zopakovaly i večer.
Po deváté večer se za mnou zastavil doktor Vřeský a já už na něj měla připravenu tu nejdůležitější otázku. Jak jsem dopadla co se rozměrů týče, zda je to alespoň trošku přijatelné. Doktor Vřeský řekl že mi to ani nebude říkat, ale jestli chci tak mi to prý rovnou ukáže. Já sice netušila jak, ale jasně že jsem chtěla…tak mi doktor Vřeský ukázal průběh celé operace krok za krokem, protože to měl celé nafoceno na mobilu. U fantomu se zastavil, řekl mi, že jeden fantom byl málo, že museli dávat ještě druhý, protože ten orgán byl nadprůměrný. S tím jsem ovšem nesouhlasila, tak se opravil a vysvětlil mi, že kůže bylo více a byla nadprůměrně pružná, takže i výsledek mám nadprůměrný. Místo aby museli řezat a nastavovali, tak prý ještě museli amputovat či ubírat. MUDr.Vřeskému asistuje mladý doktor (pravděpodobně ho zaučuje), který se na fotkách pod rouškou u mé operace tváří jako na vánočním přání.
No co budu povídat, ty potvory ve mně měly dohromady dobrých 18cm a pan doktor byl viditelně nadšený, že se vše tak povedlo. Já jsem samozřejmě byla nadšena také, tohle jsem opravdu nečekala.

Co mě překvapilo, byly společné záchody…tedy ono je to tak nějak celé společné, jen rozdělené na pokoje mužů a žen.
Sedat si s tím operovaným orgánem (ze kterého lezou hadičky) na WC, které možná pomočil nějaký muž, není pěkná představa a ježily se mi na hlavě všechny vlasy, ale když se musí, tak se musí. Sice u toho to trochu bolí, jak se hýbou ty hadičky, takže to chce trochu trpělivosti a pak to jde. Z WC jsem tedy chodívala celá zpocená, zadarmo to určitě není.
Třetí den už jsem chodila do sprchy sama a čtvrtý den už jsem začala trénovat schody, 3 patra dolů a nahoru, 2x denně (ráno a večer), já měla úplně ztuhlé nohy.

Ještě bych měla něco zmínit o jídle, to je občas těžko identifikovatelné, někdy je to dobré, jindy moc ne, ale pokud rády jíte, máte smůlu. Dočkáte se jen třech jídel denně a to večeře je až po 17 hodině, pak už nic, takže nějaké zásoby sebou (nejlépe celý batoh) nebo je třeba mít dostatek drobných do automatu který je umístěn na chodbě. Je to k neuvěření, ale já měla chvílemi takový hlad a chuť na nějaké mlsky, že jsem jim ten automat doslova vyjedla. No a drobné se hodí i na telku, 10kč/hod.

Personál je opravdu moc fajn, od uklízečky přes ošetřovatelky, sestry i bratry. Dokonce mi jedna ošetřovatelka nosila na snídani jedno kafíčko navíc a na večeři rohlíček, moc hodná paní, která byla nadšená když mě viděla poprvé chodit.

Sedmý den jsem šla na menší operaci, vytažení drenů a přidání asi tří centimetrů stehů. Bylo to také v narkóze a trvalo to asi 20minut, pohoda, a ani ta zima už mi nebyla, díky bohu!

Jinak byla nuda a příšerné horko, to bylo fakt nesnesitelné.
Takže sprcha ráno a večer, chladná voda dělala na novou "Fifinku" moc dobře, hygiena je základ. Chodila jsem večer po toaletě vždy na sesternu pro nové krytí a také po každé sprše. Za dva dny po operaci sice už nic nekrvácelo, ale i tak, jistota je jistota.

Desátý den jsem dostala spolubydlící, která si (boty na klínku) vyvrtla nohu, měla trojitou zlomeninu kotníku, dali ji tam 12šroubů. Holka to byla statečná a chtěla domů, ale musela nejdřív zvládnout berle, jinak by ji nepustili. Takže jsem ji učila na těch berlích chodit, mám s tím již nějaké zkušenosti a hecovala ji, že žádný odpočinek a k té toaletě prostě dojde. Poslední den mi moc děkovala za pomoc a podporu. Když se ptala s čím tam jsem já, tak jsem ji řekla, že jsem po operaci spodku, ale dál jsem to nerozváděla. Myslela že nějaký úraz, ale já ji řekla že úraz ne.

Dvanáctý den mi vytáhli čůrací hadičku a za dvě hoďky se mi chtělo na malou, tak jsem šla a dopadlo to dobře. Sice to šlo do všech světových stran a popíralo to gravitaci, ale jinak to bylo zcela bez problémů a bez bolesti.
Fantom mi doktor Vřeský přišel vytáhnou až odpoledne, den před propuštěním. To bylo nadšení a selfíček jako s pornohvězdou, byla jsem ale ujištěna, že na FB se to nedostane a já tomu budu věřit. Hlavně že už jsem v sobě neměla ten počůraný fantom…fuj. Bolelo jen vytahování stehů, kterými byl fantom přišitý v tříslech.

A třináctý den hurááááá, propuštění. Přijela jsem tam autem, takže jsem musela odjet i domů. Sedla jsem do auta a frčela domů, po cestě jsem si ještě vyzkoušela čurání v přírodě, poprvé jako holka! Než jsem přijela domů tak jsem se ještě stavila do dvou obchodů něco nakoupit, abych si udělala pořádné domácí papání. Nikdo by na mě nepoznal, že jsem po nějaké operaci.

Koho ale musím zmínit, je Niki, které jsem dala vědět, že budu v Ostravě na operaci. Niki už následující den po operaci za mnou přiběhla a pak již chodila na návštěvy i dvakrát denně. Já byla moc ráda že za mnou chodí, vždy mi něco dobrého přinesla a hezky jsme si pak popovídaly. Je to fajn osůbka a skoro stejně ukecaná jako já.
Moc jí za všechno děkuji, jsi zlato Niki.

První dilataci jsem doma přežila, moc to nechtělo jít dovnitř a zjistila jsem, že dilatátor jsem zvolila malý, i když je 17cm dlouhý. A to jsem myslela, že jsem to s tou velikostí přehnala. Pro informaci - dilatátor je z lékařského silikonu, vodotěsný, průměr 3cm...ale není jej pořádně za co držet.

Na to, že podle výzkumů to mají ženy v průměru 6,5 až 15cm, jsem na tom opravdu dobře…na druhou stranu, znáte ty průzkumy. Zatím je to nateklé jako po porodu slůněte, chce to svůj čas.
 


Komentáře

1 Morous Morous | 9. srpna 2017 v 13:52 | Reagovat

Sakra, tak tohle bych nechtěl zažít.

2 Vlaďka Vlaďka | 9. srpna 2017 v 22:39 | Reagovat

Přeji mnoho zdraví a štěstí. ;-)

3 Niki Niki | 10. srpna 2017 v 9:12 | Reagovat

Díky...víš, že jsem za tebou chodila ráda. :-)

4 bluemoon bluemoon | 10. srpna 2017 v 9:15 | Reagovat

Like za návštěvy, to se to určitě líp hojí, když tam někdo s tebou je!

5 Melánie Melánie | 10. srpna 2017 v 14:15 | Reagovat

[2]: Děkuji Vlaďko, zdraví i štěstí se bude určitě hodit. :-)

Tebe také čeká SRS u MUDr.Vřeského, tak snad ti to dopadne tak dobře jako mně. :-)

6 Sue Sue | 10. srpna 2017 v 17:03 | Reagovat

Wow! Gratuluji! Takové štěstí jsem neměla, hloubku jsem musela pracně budovat, i tak na tebe nemám :-) A hlavně, ty dva týdny tam jsem celé proležela, protože se mi povedlo několikrát omdlít, tak jsem dostala zákaz se promenádovat :-) Pořádnou sprchu jsem si užila až doma :-) Ale dopadlo to dobře, jen jsem byla slabá jak kotě,no.

7 Dana Dana | 10. srpna 2017 v 17:58 | Reagovat

Kde a s kým už se dá diskutovat o tíživých či tabu tématech, když to nejde ani mezi svými, s lidmi kteří jsou LGBT+?

Je to vážně zoufalost nad zoufalost. :-(

D.

8 Miriam Miriam | 11. srpna 2017 v 12:23 | Reagovat

Achjo... :-(
Tyhle moderovaný diskuze jsou fakt omrd... :-(
Anita se vypisuje u Libušky a jinak tu chcípl pes kvůli dlouhým reakcím... :-(

9 Melánie Melánie | 12. srpna 2017 v 7:28 | Reagovat

[6]: Děkuji Sue.
Každá jsme jiná a i ten průběh operace u nás může probíhat jinak.
Já už si v životě zažila své,což není nutně závislé od našeho věku. Možná proto jsem trochu odolnější a dlouhé ležení, to je pro mne utrpení. Ale určitě je to i o štěstí a dobré souhře náhod. :-)

10 Niki Niki | 12. srpna 2017 v 11:17 | Reagovat

[8]: Miri, mluvíš mi z duše!! Tohle je k zbláznění. :-(

Opravdu tu chcíp pes i když malinko by se to dalo omluvit letními měsíci, ale to moderování je katastrofa. Jenže to bych pořád musela sedět u obrazovky a mazat a mazat. O_O

Napadá tě co s tím? ???

11 Niki Niki | 12. srpna 2017 v 11:47 | Reagovat

[7]:  Hele, ty už mě neser. To co se tady děje jsi způsobila ty a tobě podobní. :-!

Zoufalost nad zoufalost je to, že tady urážíš kdekoho, včetně mě a nedokážeš své komentáře napsat slušnějším způsobem, což určitě není tak těžké. Doposud neznám ani tvou identitu a nic bližšího o tobě, což je při psaní tak útočných komentářů také problém.

Kvůli třem lidem tady, včetně tebe, jsem zavedla moderování a stojí to za starou belu, takže se moc nedovolávej pochopení LGBT komunity, když sama ji napadáš.

O tíživých, i třeba tabu tématech není špatné diskutovat, ale dá se to i slušně...což ty nedokážeš, snad jen velice sporadicky. :-(

A mezi svými? Ty jsi jedna z nás? Jak se to dá poznat? ???

Je tady dost holek, většinou se mezi sebou známe nejen z blogu a komentářů, ale také mnohé osobně, víme o sobě...a ač to občas mezi některými trochu zajiskří, tak stále to je v mezích slušnosti. A pokud už se některé o něčem hádáme, tak to není anonymní, ale je to adresné, což je dost podstatné.

Tak tu nebreč a začni hledat chyby u sebe. :-)

12 Miriam Miriam | 12. srpna 2017 v 12:39 | Reagovat

[10]: No... co dělat... kromě neustálého mazání nebo moderace asi fakt nic dělat nejde.. :-(
Těm lidem nedojde, že MY TU DISKUTOVAT O PALČIVÝCH PROBLÉMECH TŘEBA POKAŽDÉ NECHCEME!!!

13 Melánie Melánie | 12. srpna 2017 v 15:07 | Reagovat

[11]: Pokud je to jedna z těch dam co myslím.
Nevšimla jsem si že by jí šlo v komentářích o nějakou rozumnou diskusi.
Většinou jsou to jen urážky přítomných holek a stěžování si na svůj problém.

Co čeká od pacientek jako je ona sama, snad radu, aby si na to dávala bylinné obklady a nebo zaříkávání na dálku. S takovými problémy ji přece musí pomoci lékaři, to se na blogu nevyřeší.

14 Niki Niki | 12. srpna 2017 v 15:27 | Reagovat

[13]: Ano Mel...tak nějak to je.
Jenže ona na lékaře v jednom kuse nadává a posílá je do horoucích pekel, takže se asi raději podřeže, než by za nimi šla.
Mám pocit, že tady jsou veškeré rady zbytečné a pomoc se nenajde.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama