Zpátky do reality

4. září 2017 v 10:43 |  Články o životě a jak to vidím já


► 1 ◄
Když jsme se vrátily s Verunkou z Čech, tak jsme měly ještě naplánovaný jednodenní výletek do Olomouce. Byla jsem tam už 4x sama, tak jsme chtěly jet konečně spolu, ale bohužel migréna u Věrušky vše překazila.
Tak jsem využila toho, že jsem zůstala v Ostravě a sešla se s Luckou. Lucka měla kontrolu na klinice u doktora Vřeského, tak jsem tam na ní čekala před vchodem. A zrovinka když jsme chtěly vejít dovnitř, tak vyšla ven ze dveří budovy jedna z nás, trans osůbka. Já i Lucka jsme sice o ní věděly, ale ještě jsme s ní nemluvily. Takže teď jsme měly příležitost alespoň na pár minut si popovídat. Snad se ještě uvidíme, ta osůbka se zdála být pohodová holka, snad jsme ji moc nevyděsily. (Její jméno prozrazovat nebudu).
Když šla Lucka do ordinace, tak jsem toho využila, na minutku tam vlítla taky a MUDr.Vřeskému jsem dala něco sladkého ke kávě…aby na mě nezapomněl.
A za chvíli jsem se zasmála, když doktor vyběhl na chvíli z ordinace a vracel se za minutku s fotoaparátem. No jak jinak…fotodokumentace je nedílnou součástí.

A pak, když už Lucka byla po prohlídce, jsme si zašly na oběd a kafe s dobrotkou. Velice příjemně strávené odpoledne. S Luckou se mi hezky povídá (už jsem ji nedávno chválila) a jsem ráda za ty dny, kdy máme možnost být pár hodin spolu.
► 2 ◄

A je po prázdninách. Máme tu září. Venku to chvílemi vypadá jako by už ťukal (spíše bušil) na dveře podzim a já z toho radost nemám. Přeci jen mám raději léto a teploučko, zima je pro mě tak trochu utrpení. Vůbec nejhorší je takové počasí, kdy týden v kuse jemně mrholí, je sychravo, obloha je beznadějně zatažená a po sluníčku ani památky. Depresivní počasí jako vyšité. A v takovém počasí mám co dělat, aby i na mě ta depka nepadla. A ona ta mrcha se nám někdy snaží dostat do hlavy a pak se obtížně vyhání.
Jsem sice dost mezi lidmi, tam je to celkem v pohodě, ale také bývám sama doma a pak už je to kapánek horší. Ty holky co mají nejen dost milých lidiček kolem sebe, ale hlavně tu jednu veledůležitou osůbku, (víte určitě koho myslím), jsou na tom nesporně lépe než ty, kterým taková osůbka schází. Já sice takovou osůbku mám, ale nemohu s ní trávit tolik času kolik bych chtěla. Pár dní v měsíci je pro mě málo.
No a když jsem třeba týden bez té důležité osůbky, venku je psí počasí, nakrknou mě nějaké kreatury, já si přečtu pár špatných zpráv, dozvím se nějaké jobovky….navíc mě trápí, že se posouvá SRS a o zářijovém termínu si mohu nechat jen zdát…tak je zaděláno na nepříliš skvělou náladu a obvyklá pohoda dostane nějakou tu trhlinku. To se pak může i stát, že přemýšlím, zdali nemám ukončit svůj blog a mé články nejsou prozářené slunečními paprsky.

Velice ráda bych věděla co bude za rok, za tři roky, za deset let. Ráda bych věděla jaká bude budoucnost. Bohužel další nesplnitelné přání. Nezbývá než čekat co ta budoucnost přinese, případně se mohu snažit ji nepatrně ovlivnit…tedy alespoň tu mou.

► 3 ◄

Jejda. Asi bych se měla jít léčit. Ne proto že mám diagnózu F-64.0, ale proto že mám psychickou poruchu bez diagnózy. (Tedy myslím, ale třeba na to nějaká diagnóza existuje). A jakou že to? No, snažím se vidět svět lepší než je a jsem naivní, když si myslím, že lidé jsou lepší než doopravdy jsou…že dobro zvítězí nad zlem…že všechno vždy dobře dopadne jako v pohádkách či romantických filmech. Já se ráda na takové filmy dívám a někdy nestačím utírat slzičky. Je to takový určitý útěk od reality na hoďku či dvě. Takže zřejmě někde uvnitř cítím, že ten svět občas stojí za starou belu, ale snažím se si to moc nepřipouštět a nechci na to moc myslet.

A jaká je vhodná léčba na tu mou psychickou poruchu bez diagnózy? Rozmlátit mi PC , bušení hlavou do zdi a to 20 minut každý den, operace mozku (nejlépe bez narkózy), elektrošoky či ponoření do ledové vody na 2 týdny.

Dříve jsem si myslela, že trans holky na sebe budou milejší a budou se k sobě chovat lépe. Říkala jsem si - jsme jiné než běžní lidé…něčím se lišíme, něco nás spojuje, budeme snad držet více pohromadě. Bohužel. Kdybychom byly sdružení zahrádkářů nebo holčičí plavecký klub, tak by to vyšlo nastejno. Najdeme osoby s nepříliš dobrou povahou…namyšlené, sebestředné, arogantní i duševně zaostalé…ale naštěstí také osůbky s dobrým srdíčkem, pohodové, veselé, optimistické a přátelské. Doufám, že těch snad bude více. Najít spřízněnou osůbku v této společnosti je ale někdy dost obtížné.


► 4 ◄

Zjistila jsem něco zajímavého. Nenápadně se mění mé vnímání sexuality. Na začátku tranzice jsem se bála, že by se mohlo stát i to, že by mne přitahovali muži a ženy už ne. Po těch letech by to byla vskutku obrovská změna a není divu, že jsem byla z toho trošku vyplašená. Mazlit se a líbat s mužem? Dovolit mu aby mě osahával a hladil? Mě, která byla celý život zblázněná do žen?
Naštěstí nenastala žádná změna "ze dne na den" a stále se mi líbí holky, ale cítím, že není vše tak jednoznačné jako dříve. Už si dovedu představit že bych se více spřátelila s nějakým sympatickým mužem a připouštím, že by mohlo dojít k nějakým intimnostem. Po SRS se zase možná něco změní, těžko říci.
Také jsem zjistila, že bych mohla mít vztah s jednou z nás (nemyslím nikoho konkrétního), tedy trans holkou…a určitě by se mi to líbilo a mohla bych být spokojená. Hm, teď vím tolik věcí, které jsem před 2 či 3 roky nevěděla. Hodně se toho změnilo. Ten posun je neskutečný. Nevím do jaké míry za to mohou hormony a úbytek testosteronu, ale ten proces je komplexní. Mění se náš život, mění se naše myšlení, mění se toho opravdu mnoho a stávají se z nás jiné bytosti. (Nemyslím nějaké holky z Marsu).
Všechny ty změny se mi moc líbí…a hlavně ať mi vydrží ta puberta a ta euforie z toho nového života…z toho co teď prožívám a jak se dívám na svět jinýma očima.

A jestli mi ještě o kousek neporostou kozičky a nezvětší se zadeček, tak zažaluji všechny doktory na světě za špatnou HRT, obrátím se na soudy české, slovenské, italské, egyptské i mexické…obrátím se na intergalaktický soud a poběžím s tím nahoru….hodně nahoru…úúúúplně nejvýše. Jen abych se tam nezadusila bez kyslíku.


Pa broučkové,
Niki
 


Komentáře

1 Michaela Michaela | E-mail | 4. září 2017 v 14:04 | Reagovat

Ahojky Niki :-)

Tak já se po delší dovolené také vrátila zpět do reality. :-(
Ani jsem ještě nestihla přečíst tvé poslední články, nevím kam dřív skočit, ale ono se to už zítra uklidní, pa :-)

2 Niki Niki | 4. září 2017 v 15:04 | Reagovat

No, Míšo, jestli jsi byla tam, kde jsi mi psala že budeš... tak to je opravdu zpět krok do reality.
Přeji ti, ať se brzy aklimatizuješ. :-)

3 Libuška Libuška | E-mail | Web | 4. září 2017 v 16:53 | Reagovat

Ahojky Niki, realita krutá to věc,návrat po dovolené je jako sestoupit do pekla.
Tak to cítím u nás já.Čas běží, taky nevím co bude, nemaluji čerta na zeď,chci se stále smát,někdy to moc nejde ale musím se smát i když mi není úplně do smíchu.Zatím mi nedopadají dobře krevní testy,tak se z toho nesesypu.Jdeme svou cestou a dojdeme do svého cíle, proto protože si to přejeme navzájem.Papa Libuška :-)  :-)  :-)

4 Niki Niki | 4. září 2017 v 17:17 | Reagovat

[3]: Ahojky Libi, je to tak...někdy je to opravdu z ráje do pekla, o tom vím své. Ale snad máme krásné vzpomínky a uvědomujeme si, že může být na světě krásně a že je pro co žít. :-)

Jestli se nepletu, tak my obě si život užíváme a snažíme se, aby těch šťastných a překrásných dní bylo co nejvíce. :-)

Tobě i dalším pohodovým lidičkám s dobrým srdíčkem já vždy přeji jen ten nejlepší život a splnění všech snů, to ty víš. :-)
Měj se krásně, pa :-)

5 TS Ženská. TS Ženská. | 4. září 2017 v 17:36 | Reagovat

Niki, to tvé vlezkozadečkovství mě rozesmálo, ale třeba zabere :-D.

To víš no, rodinné album, byl dál než jakýkoli muž kdy bude :D  :D
navíc mě tak trošku zplodil. ;-)
juj, začíná to připomínat incest, tak nic, radši dál. :-D

6 TS Ženská. TS Ženská. | 4. září 2017 v 17:37 | Reagovat

coto toto. nedopsala jsem O_O

Niki, já s tebou čas trávím taky ráda, však víš :-)

7 Niki Niki | 4. září 2017 v 17:49 | Reagovat

[5]: Luci, to věřím že ta má "akce" s dortíkem ke kávě musela být k popukání....ale co já bych neudělala. :-D

Já bych mu opravdu vlezla kamkoli (tedy pokud bych se tam vešla,nejsem žádné tintítko), políbila cokoli a třeba mu doma týden uklízela a prala....kdybych věděla, že půjdu za dva týdny na sál. :-) :-) :-)

8 Niki Niki | 4. září 2017 v 17:55 | Reagovat

[6]: Vím to Luci, dá se to poznat...je to vzájemné. Vážím si toho, že mám dobrou kamarádku. :-)

9 Miriam Miriam | 4. září 2017 v 22:09 | Reagovat

Libuška: přeju Ti dobrou krev a ať se to zlepší!!!

Niki: no, (tentokrát nerada) přiznávám, že podobnou naivitou trpím i já... :-(
Ale se svým přístupem asi nepřestanu... i když v mém soukromém bodování zatím "ti špatní" vedou tak asi 1000:1, tak ten jeden člověk, který za "TO" stojí, to většinou přebije... je fakt, že tohle je za cenu mnoha vyčerpání mé energie... a dobíjení je čím dál těžší...
Ale co... ;-) život je boj!

Tak Vám všem přeju, ať je Váš boj úspěšný a ať dojdete tam, kam chcete!

10 Niki Niki | 4. září 2017 v 22:26 | Reagovat

[9]: Miri, díky. :-)

Tady se o prvenství určitě tahat nebudeme a zase si to rozdělíme. Ty máš Čechy, já Moravu, Slovensko, Ukrajinu a Maďarsko...ano? :-D

Jak říkáš, život je boj...a co nás nezabije to nás posílí.

A za tu poslední větu Miri děkuji, ale mám z ní takový divný pocit...jako bych mezi řádky četla, že ty jsi už rezignovala a dál nechceš svádět svůj vnitřní (a nakonec i ten vnější) boj. ???

11 TS Ženská. TS Ženská. | 4. září 2017 v 23:27 | Reagovat

holky, mám z vás občas pocit, že podstupujete přeměnu jen pro to aby jste měly ještě větší depky. no tááák, trochu života do toho umírání, vlastně do toho žití :-?  :-)

12 TS Ženská. TS Ženská. | 5. září 2017 v 1:51 | Reagovat

ještě nedávno bych nevěřila, jak blízká mi bude reklama ve které Nerozumí vlastní vagíně. :-D
zjistila jsem že zrovna tyhle tabletky jsem si přinesla z lékárny. :-)

to jsou věci na tom světě. :-D

13 Niki Niki | 5. září 2017 v 6:38 | Reagovat

[11]: Taky to tak Luci vidíš? Mluvily jsme o tom nedávno. Abych pravdu řekla, vrtá mi to hlavou už dlouho a nevím co si mám o tom myslet. ??? A opravdu by mě to zajímalo, proč jen několik holek (a také muž) tady občas něco napíše, ale jinak ticho po pěšině?

Trochu je na vině moderování...ale i předtím to nebylo ono.

Asi jsme jedny z mála co jsme šťastné, chceme psát o svých pocitech, vyjadřovat své názory a komunikovat s ostatními. :-(

14 Niki Niki | 5. září 2017 v 6:40 | Reagovat

[12]: Koukala jsem na to. Holka z reklamy se tváří, jako by své fifince rozuměla méně než ty.

Jak vidno, kromě reklamy na prostatu budeme sledovat i reklamy na vagínu. No my se máme...kdo se tím může pochlubit? :-)

15 Miriam Miriam | 5. září 2017 v 7:52 | Reagovat

[10]: To se Ti zdá... :-)
Naopak si myslím, že jako v globálu docela i vyhrávám...

[11]:  Mé boje nijak nesouvisí s přeměnou... ta mi akorát pomáhá tím, že mám víc energie...

16 TS Ženská. TS Ženská. | 5. září 2017 v 8:11 | Reagovat

[14]: :D  :D  :D tu druhou reklamu ze zásady nesleduji ;-)
zatím není ani důvod. :-)

17 Libuška Libuška | E-mail | Web | 5. září 2017 v 9:45 | Reagovat

[9]:ahojky Miri , děkuji za podporu.Je to jak na dálnici,nejdříve to jede a pak parkoviště :-)  :-), ono to zase pojede.
Občas to potřebuje opravdu dobít baterky. Zatím papa a krásný slunečný den :-)

18 Johanka Johanka | 5. září 2017 v 10:30 | Reagovat

[13]: Nevím jak ostatní, ale já když mám pocit, že nemám co říct, tak holt mlčím... :-)

Třeba k tématu článku vcelku nemám co napsat. Problémy se zimou nemám, blízkého člověka ve společné domácnosti naopak mám, do SRS zatím daleko, s depkou, co mě v průměru tak jednou za měsíc popadne, si většinou poradím během pár hodin, blízcí kamarádi mi zůstali, grafomaniakální sklony nemám... Co o tom psát? Nemluvě o tom, že jsem spíš introvert, takže nemám příliš potřebu otevírat svoje soukromí světu.

19 Niki Niki | 5. září 2017 v 16:41 | Reagovat

[16]: No já ji nesleduji, protože nemám televizi, ale občas jsem ji na návštěvě viděla.

Má prostata je mrška a trochu zlobí, ale já prášky a jiné léky všeho druhu do svého tělíčka dávám nerada.

20 Niki Niki | 5. září 2017 v 16:45 | Reagovat

[18]: Johanko, ty přece občas něco napíšeš, tebe se to netýká, ale ostatních, co třeba za 3 měsíce nejsou schopny napsat ani řádek. A že by to tady byl samý introvert?? Ale snad i ti jsou schopni se občas k něčemu vyjádřit.

21 Johanka Johanka | 5. září 2017 v 17:11 | Reagovat

[20]: Tak já to psala spíš jako jiný úhel pohledu. Protože taky píšu spíš míň.

22 TS Ženská. TS Ženská. | 5. září 2017 v 17:12 | Reagovat

[15]: tak to je fajn. ;-)  :-)

23 Johanka Johanka | 6. září 2017 v 9:57 | Reagovat

Jinak tohle je podle mě obecný jev. Příklad: kdysi dávno, léta před Facebookem, jsem pro kamarády sepsala takovou malou webovou aplikaci na pokec, vyhlašování různých akcí a hlášení účasti na nich. Fungovalo to, žvanilo se tam, ale soustavně tam přispívalo jen pár lidí, přestože čistých konzumentů obsahu bylo řádově víc. Prostě mlčící většina. Přečte si, ale nemá potřebu psát.

Můžeš s tím nesouhlasit, můžeš proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžeš dělat... :-)

24 TS Ženská. TS Ženská. | 6. září 2017 v 15:56 | Reagovat

[23]: u TS blogů je i důvodem ke čtení a nepřispívání.
čtou to lidé kteří zatím k coming outu nemají, nebo sbírají odvahu a mají strach na takový blog cokoli napsat, bojí se odhalení. chápu to.

a potom to čtou i lidé, které to zajímá protože v rodině, nebo třeba mezi známými, mají TS osobu a chtějí se o tom dozvědět něco víc.

a jsou taky i lidé které to jen zajímá.

tyto skupiny většinou na TS blog nepíší, nebo až po čase,až posbírají odvahu.

25 Niki Niki | 6. září 2017 v 16:45 | Reagovat

[23]:

[24]: Tak jo, holky, asi to tak nějak bude a už se tím nebudu zabývat...jsou důležitější věci, to je fakt. ;-)

Hlavně že mi psaní blogu pomohlo a baví mě to.  Asi bych ho psala i kdyby ho četly jen tři osůbky. :-)

26 Třinácticentimetrová Třinácticentimetrová | 6. září 2017 v 19:05 | Reagovat

já ti můžu do diskuzí na blogu klíďo píďo psát, jestli chceš? :-D

27 Niki Niki | 6. září 2017 v 19:44 | Reagovat

[26]: To je Šárko od tebe velice milé, ale s těžkým srdcem a po urputném vnitřním dvouhodinovém boji musím odmítnout. :-(

28 TS Ženská. TS Ženská. | 6. září 2017 v 20:10 | Reagovat

[26]: kdyby ty jsi uměla i o něčem jiném.
prostě normálně poklábosit. :-(
bohužel.

to je marnej boj, nakonec všem nadáš do úchylů a sadistů. a zase pojedeš to své ohrané. jako kdyby to tu ještě nějaká nevěděla.

29 Niki Niki | 6. září 2017 v 21:46 | Reagovat

Luci...ty víš, že já jen žertovala, to jsem si nemohla odpustit. :-)

30 TS Ženská. TS Ženská. | 6. září 2017 v 22:21 | Reagovat

[29]: a já chtěla říct že bohužel.

mě je vcelku jedno co která a její důvody. je to jejich život.

ale jejich přístup k životu, nebo názor na přeměnu, není důvodem k urážení ostatních, nebo důvod k tomu druhé shazovat.

proč se některé neumí bavit úplně normálně a v pohodě.

myslím že by si jich jinak žádná nevšímala.

jenže ony to už jinak neumí. ;-)  :-(

31 Niki Niki | 7. září 2017 v 6:38 | Reagovat

[30]: Ano...to "bohužel" se už mnohokrát opakovalo. Je to smutný fakt, ale na světě jsou bohužel určitá procenta velice problematických a také arogantních a zlých lidí, kteří jsou nenapravitelní. Bohužel se to nevyhlo ani naší komunitě...mohu li to tak říci.

Takže situace je jaká je a i když nás to mnhé mrzí, nic s tím neuděláme. :-(

32 Libuška Libuška | E-mail | Web | 7. září 2017 v 11:50 | Reagovat

[25]:Ahojky Niki,máš pravdu začala jsem psát až po svém vnitřním a společenském comingoutu, do té doby jsem jen četla a tiše záviděla všem ostatním že žijí ten svůj život.Dneska je to jiné občas něco napíšu o svých pocitech a zkušenostech. Každá z nás má tu svou cestičku nějak dlouhou, a myslím si že bude vždy více těch co si blog rády přečtou a jsou spokojené a šťastné že se ostatním sen pomaličku plní.Důležité je někomu můžeme pomoci se aby šel také tou svou cestičkou, z toho mám radost.Zatím papapa zlatíčka užívejte krásný den. :-)  :-)  :-)

33 Niki Niki | 7. září 2017 v 13:14 | Reagovat

[32]: Libi, díky, napsalas to hezky. :-)

Jsem si jistá, že psaní blogu mělo smysl a stále ho má. Poznala jsem tady dost milých osůbek  a jsem za to moc a moc ráda. :-)

Kdybych neměla vás ostatní kolem sebe a procházela tranzicí samotinká sama, tak by to bylo smutné a určitě bych nebyla tak šťastná jako jsem teď.

S některýma komunikuju na blogu, s některýma si volám, s některýma se stýkám osobně a to psychická podpora určitě je. Můžeme si radit, vyměňovat názory a jinými způsoby pomáhat. :-)

Pa, pa Libi a všechny ostatní...ať jste, kde jste...Niki

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama