Říjen 2017

Jak jednoduché je přibrat 2kg

Včera v 17:22 Články o životě a jak to vidím já


Jak jsem v minulém článku psala, že jsme nasbíraly asi 2,5kg hříbků a večer bude smaženice…tak doopravdy byla a moc jsme si obě pochutnaly. Přišlo i na pár skleniček vína, sýr, chipsíky, apod. Moc pěkný a pohodový večer…vlastně, tak jako všechny ostatní.
Já, která chodím spát se slepicemi, jsem chodila na kutě o půlnoci, v jednu, i ve dvě ráno. Já která baštím nejpozději odpoledne v 5 hodin, jsem si pochutnávala na něčem příšerně nezdravém i o půlnoci. Co na to říkal můj metabolismus, mé svědomí a mé nervové buňky, tak to je ve hvězdách. Tedy ve hvězdách ani tak moc ne, protože jsem přibrala příšerné 2kg! A to jsem si já bláhová myslela, že bych u Lucky mohla trochu zhubnout.

A protože ještě dost hříbků zbylo, tak Lucka připravila následující den naprosto skvělé houbovo-kuřecí rizoto (vysoce kalorické) a já mohu potvrdit, že je opravdu dobrá kuchařka. (Na mně zbylo umývání nádobí). Pokud jsem někdy četla na blozích nějaké narážky na její vaření, tak tomu se mohu jen smát.


Varování! Pozor na každou trans osůbku ve vaší blízkosti. Hrozí nebezpečí, že se s ní budete cítit dobře…že si budete rozumět…že si budete chtít ty společně strávené dny pořádně užít…a že se pak nevlezete do legín ani do strečových džínsů, které jste si pořídily na jaře. Že vám bude malá vaše oblíbená sukně a budete se divit proč se vám nějak zmenšily další kousky garderoby do kterých jste nedávno vklouzly tak lehce.

A ještě jsem se chtěla zmínit o sobotě a neděli, kdy bylo překrásné podzimní počasí. Modrá obloha bez mráčku, sluníčko pěkně hřálo a všechno kolem vonělo. Nevím jak je to u vás ostatních, ale já mám o 50% (možná o 186%) lepší náladu když je venku takhle. Už přece víte jak jsem do sluníčka zamilovaná.
Lucka si šla v sobotu po obědě zdřímnout (čivava Žakinka se uvelebila na jejím bříšku a spala taky) a já toho využila a šla jsem se zase projít po městě. (Když je hezké počasí jsem raději venku, až bude plískanice a nevlídno, tak budu zase raději doma). Zašla jsem i na náměstí, kde jsem se uvelebila na lavičce, vyhřívala se na sluníčku a pozorovala okolní dění. Cítila jsem se skvěle a zaplavil mě pocit neskutečné pohody. Takové chvíle já mám moc ráda a vychutnávám si je. Byla jsem jen já a přívětivý okolní svět.


V tu chvíli zapomínám na všechny starosti a intenzivně si uvědomuji jak miluji svůj nový život a jak jsem udělala dobře že jsem se před lety rozhodla poslechnout své srdíčko a jít za svým snem….být tou, kterou jsem se cítila být již od dětství. Kdybych ten krok neudělala, tak bych opustila tento svět s mužským jménem, nepoznajíc to neskutečné štěstí a tu nevídanou euforii.
Teď, i kdyby na mě spadl meteorit nebo mě omylem unesli agenti Mosadu, tak zemřu jako Niki, Nikolka nebo Nikča, která alespoň malou část života prožila tak, jak si vždy přála!

V tu chvíli mě nezajímá nějaké hašteření na blozích a malicherné spory o tom kdo je víc trans, kdo má lepší blog, kdo vyšší IQ…nezajímá mě, že někdo kdo má trans blog, se chce od trans holek distancovat a má pocit, že je cis…nepřemýšlím o tom jestli je účinná dosavadní HRT a jestli je SRS lepší v Motole, v Brně či v Ostravě.
Zajímá mě jen můj život a život osůbek které mám ráda…a pak, do jisté míry, mě zajímá i život ostatních lidiček, kterým přeji též spokojený a šťastný život. Je tady ale procento lidí, kterým nepřeji nic dobrého a doufám, že se budou smažit v pekle. Jsou to lidé zlí, arogantní, rádi ubližují druhým, bez kousku empatie, ale zato s ledovým srdcem.


A na závěr má malinká rada, doporučení…či jen můj postřeh.
Pokud to půjde, tak alespoň ze začátku si nedávejte nereálné cíle…buďte nohama na zemi a pak nebudete smutné že není vše jak jste si představovaly, ale naopak se budete radovat z každého zlepšení vizáže a z každého pokroku v průběhu tranzice.
A mějte se rády, nepodceňujte se a věřte si.


Všem (až na to malé %) přeji pohodový večer,

Niki

Štěstí vs smutek

Sobota v 17:22 Články o životě a jak to vidím já


Někdy dá dost přemýšlení ta první věta. Jak mám začít? V hlavě se mi honí všelijaké myšlenky, spoustu věcí mám na srdíčku, ale stejně tady v tomto článku napíšu jen něco málo....bude to krátký článek.

Za pár dní to budou dva roky, co jsem poprvé vstoupila do sexuologické a psychiatrické ambulance a odstartovala něco krásného...tak krásného, že jsem občas nevěděla jestli to není jen sen, jestli se mi to vše nezdá. O tom, a také o jiných pocitech, veselých i smutných, napíšu článek až se vrátím do Ostravy.

Ale bohužel jednu velice smutnou věc musím zmínit již teď...a proto také tento článek nebude nijak zvlášť veselý. Rozešla jsem se dnes po roce a třech měsících s Věrkou a musím přiznat, že to dost bolí. Možná že ty pocity znáte, že jste něco podobného v životě zažily. Bohužel život není vždy jen krásný. Takže zažívám zvláštní pocity....jsem šťastná i smutná zároveň. Říká se, že když něco končí, tak něco nového začíná...tak to jsem opravdu hodně zvědavá.
Určitě se tady najdou osoby které budou mít radost, že mé štěstí dostalo trhlinku, a to pořádnou, ale snad bude více těch, které tato zpráva nepotěší a dokonce některé zarmoutí...samy asi ví, jak jsou důležité takovéto osůbky, které mají místo v našem srdíčku. Snad se stane malinkatý zázrak a já budu brzy šťastná tak jako dříve.



Takže....nejsem v Ostravě, jsem v jiném městě...o mnoho menším, ale je to město hezké a dá se řící, že i klidné. Předevčírem a včera tady bylo celkem hezké počasí a já toho využila, abych se dopoledne po tom městě prošla, navštívila nějaké obchůdky a něco málo nakoupila. Po snídani jsem se vždy dala do pořádku (10 minut až 12 hodin v koupelně, abych nevypadala jako čarodejnice) a vyrazila "do ulic" nebo na nedaleký hrad.


Měla jsem dobrou náladu, usmívala jsem se na okolní svět a bylo mi moc hezky. Tu a tam jsem se s někým pozdravila, na někoho se usmála a s někým se dala do řeči. Když jsou lidé kolem v pohodě....milí, usměvaví a příjemní, je to nádhera, hned je na tom světě líp. Pro všechny jsem byla mladá paní, či "jen" paní a nemusela jsem řešit zda někdo tušil, či snad dokonce poznal, že jsem trans holka. Já se nikoho neptala a také k tomu není žádný důvod. Když se okolí chová ke mně slušně a projevuje mi úctu, tak je vše v pořádku a já jsem spokojena.
Nejsem nejmladší ani oslnivě krásná a nemám super postavu...v tranzici jsem přišla o dost lidí na kterých mi záleželo, ale i tak jsem šťastná a dovedu se radovat ze života....bohužel na rozdíl od některých trans holek, které ač mladší a krásnější, toto nedovedou a mohou se někdy i dostat do určitých stresů a depresí.

Mnohé z nás něco trápí, máme pocit že nejsme dost krásné....chtěly bychom toho tolik změnit a vylepšit. Chtěly bychom lepší vlasy, dlouhé a husté řasy, menší nosánek, pěknější nohy, větší ňadra, nádhernou tvářičku, dlouhé nehty....atd., atd., atd. Závistivě se díváme na krásné mladé holky ke kterým byla příroda tak štědrá. (Zrovna ve čtvrtek v čekárně u MUDr.Turčana v Olomouci jedna taková krásná princeznička byla a bylo to nádherné zpestření, protože tam byla nuda....některé osoby se předbíhaly a byl tam i jeden duševně nemocný člověk, který děsil nás všechny ostatní).
Takže jsem si v duchu říkala že bych s tou mladou kočičkou hned měnila, ale kolikrát už jsem psala že takový zázrak se nestane...žijeme v reálném světě. Ano, nemohu se srovnávat s takovými krásnými cis holkami...to nikam nevede, snad jen ke špatné náladě či depresím. Musím se radovat z toho že jsem zdravá, že vypadám jak vypadám a ve srovnání s mnohými průměrnými cis ženami si nevedu tak špatně, že mohu být tou kterou jsem vždy chtěla být, že mám povahu jakou mám a že mám kolem sebe pár lidí na kterých mi záleží a kterým záleží na mně.

A abych nezapomněla....dnes jsem se šla projít s jednou osůbkou do lesa a za hodinu jsme nasbíraly asi 2,5kg pěkných hříbků. Večer bude smaženice a pak sklenička dobrého vína (možná dvě či tři).


Tak se zlatíčka mějte hezky,

Niki

Skandální odhalení

7. října 2017 v 21:18 Články o životě a jak to vidím já


Poslední dobou se na trans scéně objevují různé spekulace a nikdo neví jaká je skutečnost. Některé holky pořád přemýšlejí jak to vlastně je, cpou do sebe kila čokolády...nemohou spát, mají děsivé sny a budí se zcela propocené. Tak to dále nepůjde.
Tak se nedá nic dělat, už to dále nemohu tajit....s tak velkým tajememstvím se nedá klidně žít.



Lucka má 3 dvojčata, 2 dcery, jednoho černouška a teď čeká 6 děťátko se mnou. Velmi sofistikovaným způsobem to doposud tajila, ale pak již to dále v sobě dusit nemohla. Já vím, je to šokující, také jsem tomu nemohla uvěřit, když mi to Lucka pošeptala do ouška. Myslela jsem, že je neplodná, sama Anita mi to potvrdila (holka je to chytrá a ví o všem), ale stalo se nemožné. Chirurgům ve Veitnamu se podařil zázrak. Ač to byl malý chirurgický sál v chýši uprostřed rýžového pole (druh parboiled), tak vybavení bylo na světové úrovni. Lucce bohužel nemohli odstranit ze zdravotních důvodů penis mimořádných rozměrů (ztrácela by pak při chůzi rovnováhu), ale podařilo se jim vytvořit funkční ženské pohlavní orgány. Zapomněli ji však říci, že může mít děti. A protože jsme spolu prožily několik vášnivých nocí, tak teď obě stojíme před velkým problémem. CO DÁL??


Necháme si miminko nebo ho dáme do baby boxu? Nebo ho dáme k adopci bohatým rakušákům ať máme na plastické operace? Nebo potrat, ale to bychom neměly ty penízky na plastiky nosu, očních víček, koziček a bůhví čeho ještě.
Tak taková je pravda. Jak to všechno dopadne je ve hvězdách. Anito neboj, cokoli bude nového, hned tě budeme informovat....a děkuji ti, že mi a Lucce přeješ jen to nejlepší.



A nezbývá nám, než se opět přiznat k něčemu naprosto nečekanému a otřesnému. Já a Lucka jsme transvestité....a možná ani ne tak trans, jako vestité. Transsexualita je pro nás neznámý pojem. Dlouho jsme si to neuvědomovaly, ale pravda nás dohnala. Obě se tak neskutečně rády oblékáme do oděvu ženského (tedy doufáme, dnes už je to tak doplantané, že všichni nosí všechno a nikoho to už nepřekvapuje). Ale dvě století zpět byly šaty, sukně, korzety a pásy cudnosti doménou žen, tak to snad platí i dnes.

Tak příšerně rády jsme celé dny chodily v botičkách na 28cm podpatku, šatech s volánky a dámském spodním prádelku (díky bohu za tanga), až se o nás dozvěděli soudruzi z FC Chvojkovice Brod a přišli za námi s návrhem, ať u nich v kulturáku uspořádáme soutěž o nejlepší travesti show. Předpokládaly jsme, že to bude jen na okresní úrovni, ale nakonec se dostavily travesti týmy z Mongolska, Aljašky a Kuby....takže akce byla světového formátu. Myslely jsme, že máme prvenství v kapse, ale zahraniční konkurence nás nemile překvapila, takže první cenu, lístky na koncert dua "Eva a Vašek", si nakonec odvezl mongolský tým 28 krásek. Ale stejně si myslíme, že jsme byly nejhezčí.


My dvě zapíjíme žal v hospodě v Chvojkovicích

Kdo nosí sukně?

5. října 2017 v 19:28 Články o životě a jak to vidím já


► 1 ◄

Včera jsem měla dost vyřizování a běhání, tak jsem byla moc ráda že nepršelo a bylo celkem hezké počasí. No vida, zase možnost vzít si sukni a něco hezkého na sebe. Toho zimního oblečení typu "YETI" či "Aljaška -30ºC" si užiju zanedlouho až nad hlavu.
Takže jsem se rychle namalovala, hodila na sebe pár hadříků a hurá ven. A venku bylo opravdu celkem příjemně, tak jak jsem předpokládala. Co mě ovšem za chvíli zarazilo, bylo to, že já jediná široko daleko jsem byla v sukni. A toho jsem si nevšimla poprvé, už jsem něco na to téma psala. Tak jsem si říkala, že budu počítat, dokud neuvidím někoho kdo sukni má. A byla jsem pořádně překvapena, napočítala jsem poprvé 118 a podruhé 136 dívek a žen, které neměly na sobě sukni. Takže poměr je zhruba 1:125! Na jednu holku v sukni připadá asi 125 holek či žen v kalhotách (jak jinak, ty mladší nemají asi peníze, tak ty džíny mají samou díru).

Vzpomněla jsem si, jak se mě má psycholožka ptala, proč nosím stále džíny…prý jestli ráda chodím ve sportovním…a proč se neoblékám více žensky. Tak nevím, když má sukni jen nepatrné procento (někdy ani to ne) žen, je to ještě vůbec ženské oblečení? No jasně že je, kluci to nenosí (i když by možná chtěli) jen je dnes jiná doba a holky a ženy už si tak moc nepotrpí na eleganci a volí raději pohodlný a nevýrazný outfit.

To my, trans holky, my jsme jiná třída, my sukně či šaty nosíme rády a tipla bych si, že více než polovina z nás je preferuje…to znamená že jsme na tom daleko lépe než cis ženy. A já si myslím, že jsme dokonce lepší i v celkovém pojetí outfitu…my se oblékáme zřejmě lépe než průměrné cis ženy. O důvodech proč to tak je, určitě dobře víme.



► 2 ◄

Za poslední dva nebo tři týdny jsem viděla 3 opravdu překrásné holky…ale nejen hezké, ale opravdu téměř bez chybky a před pár dny jsem koukala na film "Špionáž", kde hrál Liam Hemsworth a Amber Heard. Přiznám se, že pohled na takovou krásu a dokonalost mě vždy kapánek vyvede z rovnováhy a neumím se tomu ubránit. Když se dívám na ty krásné tváře, nádherné vlasy a fantastické postavy, tak určitě nepřemýšlím o tom, zda ty holky umějí vařit, šít a nebo jakou mají povahu, ale říkám si, že pokud bych tak mohla vypadat, tak bych se upsala i samotnému Luciferovi. Dala bych mu nejen duši, ale i pozemek v Alpách, Velorex po STK a účtenku z hospody "U kopyta" (velmi vzácná).

Ale na druhou stranu…někdy si prohlížím holky a ženy okolo mne (hlavně v MHD, čekárnách u lékaře, na úřadech, apod.) a bývám i dost zklamaná. I pokud bych pominula postavy, které jsou mnohdy katastrofální i u té mladší populace, tak nacházím dost dalších nedostatků…často celková neupravenost a zanedbanost nebo třeba jen škaredé nehty, mastné vlasy, absence jakéhokoli líčení, hrozně zkombinované oblečení (někdy dost ošoupané či roztrhané), apod.

Už jsem dříve psala něco v tom smyslu, že denně vidím spousty dívek a žen s kterými bych opravdu měnit nechtěla..ani náhodou. Takže si myslím, i když jsme "jen" trans holky, tak se za sebe většinou stydět nemusíme, určitě na tom nejsme, ve srovnání s běžnými cis ženami, tak špatně. Hledáme na sobě nedostatky a chceme být hezké a okouzlující, ale třeba už jsme hezké i trošku okouzlující a ani si to neuvědomujeme. Také záleží na tom jak vystupujeme, jak se chováme, jak se samy cítíme a co z nás vyzařuje.


Všem přeji, ať se cítíte dobře a jste spokojené,

Niki

Pozastavení blogu

5. října 2017 v 13:09 Články o životě a jak to vidím já





POZASTAVUJI BLOG.

Omlouvám se...bylo to mé impulsivní rozhodnutí coby reakce na nečekanou událost, která mě velmi zasáhla.
Naštěstí už je to minulost a já mohu večer zveřejnit další článek.

Tak zatím pa zlatíčka...jdu vytáhnout z trouby ananasovo-jablečno-banánové muffinky,

Niki





Deprese a mindráky

4. října 2017 v 12:04 Články o životě a jak to vidím já


► 1 ◄

Máme depky?

Já jsem v článku "Potřebuji relaxovat", napsala, že si nejsem jistá, zdali jsem se v nějaké depresi neocitla. Ale skoro jistě ne. Kromě toho, že jsem byla z určitých důvodů trochu smutná, tak to byla jen špatná nálada, podrážděnost a chvilková skleslost s úvahami o životě (s nádechem pesimismu).
Jsem přesvědčena, že každá z nás ví o co jde, protože je skoro nemožné, abychom někdy v životě něco podobného nezažily. Někdo je méně odolnější, někdo více…ale zcela vyhnout se tomu s největší pravděpodobností nedá.

Příčiny jsou různé, od malicherných až po ty vážnější. Ale někdy stačí i málo. Týden v kuse mrholí, je chladno, po sluníčku ani památka…někdo nás předběhne na poště, za stěračem objevíme lístek od policie, pokazí se nám pračka…připálíme buchtu v troubě, někdo nás naštve na blogu, atd., atd.
Některá by pak snědla tři čokolády, některá by se mohla opít, některá by třeba šáhla po kladivu nebo vyndala brokovnici ze skříně.

To opravdové deprese, ty jsou prevít i pokud je míváme jednou za tři roky…ale nedejbože pokud na nás sedají často a jsou silnější, tak je malér na obzoru. Deprese je nemoc.
//Deprese vyvolává trvalý smutek a pesimistickou náladu s pocity úzkosti a beznaděje…//


► 2 ◄
Máme nějaké mindráky?


Tak nejprve bychom si mohly trochu objasnit, co je to mindrák, některá v tom nemusí mít úplně jasno. Takže - pocit méněcennosti, duševního selhání, nespokojenosti (s postavou, s životem)…pocit, že nejsme dostatečně dobří.
Když jsme dostatečně sebevědomé a spokojené se životem, veselé a šťastné, tak nemůžeme být zamindrákované…ono se to jaksi vylučuje. Ano, nějaký ten mrňavý mindráček má 99,99% obyvatel a je to v pořádku pokud to není trvalého rázu a nebušíme hlavou do zdi.

Já občas napsala, že bych chtěla mít větší kozičky, menší nohu….že bych chtěla být krásná 15letá blondýnka…a co já vím ještě. Něco bylo psáno s kapkou humoru, na něčem bylo dost pravdy. Jistě že bych se snad radostí zbláznila, kdybych se vzbudila jako krásná mladá holka a mohla pak prožít celý život… a také bych brala větší kozičky, menší nožku, krásné vlasy, apod. Jenže se kvůli tomu netrápím (jen mě to občas zamrzí a přijde líto) a užívám si život taková jaká jsem, protože vím že jsem na tom lépe než velké procento cis osůbek i o dost mladších. Jsem spokojená, šťastná, dostatečně sebevědomá, ráda se směju a miluji svůj život…a děkuji za každý den, ať již sluníčkový či zamračený! (Sluníčkové mám raději).

Takže jen naprostý blb by si o mně mohl myslet, že jsem v depresích a zamindrákovaná.





A ještě něco...

Já jsem prozatím holka bez SRS a Lucka mě doposud zaživa nesnědla...i když k tomu měla příležitost. Teď jsem se prohlížela a ani žádné kousance na těle nemám.
Ty, které odsuzují ty jiné, je třeba hledat jinde.

Co vím, tak má Lucka opravdu dobré názory a až na pár drobností s ní ve všem souhlasím. Vážím si ji a jsem ráda že jsem měla tu čest ji poznat osobně a být, byť na chvíli, malinkou součástí jejího života.

Také jsem poznala (ať již osobně či tady na blozích) i několik dalších trans holek se srdíčkem na správném místě, které jsou moc prima a přesvědčily mne, že empatie, vlídnost, skromnost, laskavost a přátelství nejsou jen prázdná slova. Usmívající se

Kdybych tyto osůbky nepoznala a nevěděla že jsou tady nablízku (i když ve skutečnosti i dost daleko), tak by možná už tento blog neexistoval.

A že Lucka zrušila svůj blog, který nikomu neubližoval a byl nám některým zdrojem informací, i pro potěšení oka a duše...tak to mě bolelo včera a bolí i dnes….a bude i zítra. Je to tím, že existují nepřejícné a záludné mrchy a ty mají taktéž na svědomí, že skončilo i dost dalších blogů prima holek.


Už jsem psala, že nejsem matka Tereza a proto mám ve svém srdci i prostor pro hněv...a že jsem tedy rozzlobená, tak na to vemte jed.



Doufám, že mi některé osoby už nikdy nepolezou na oči!

Niki

Stačí se usmát...a ukončit to.

2. října 2017 v 10:17 Články o životě a jak to vidím já


Dívám se z okna na modrou oblohu, dívám se na sluníčko a myslím na krásné věci, které mě v příštích dnech čekají. Moc se těším! Sice jsem ještě úplně nevyhnala ty potvůrky z mého tělíčka, ale i tak mám na srdíčku hřejivý pocit a usmívám se. Opravdu miluji svůj život a jsem šťastná...jestli tomu někdo věří, či ne, není důležité a na tom jak se cítím, to stejně nic nezmění.


Myslím si, že je ta pravá chvíle (nebo také nejvyšší čas) vše ukončit a už se nezatěžovat nějakou BM, jejím životem, jejím blogem, jejími komentáři a jejími názory.

Mohla bych reagovat zase já a říci k tomu své, jenže to by zase vyvolalo reakci a tak bychom se tady mohly přetahovat do nekonečna. A bylo by to k něčemu? Dále se hádat a přesvědčovat toho druhého opravdu nemá cenu. Nikam by to nevedlo, jen bychom rozdmýchávaly vášně.
Potlačím v sobě toho diblíka, který mi našeptává abych to tak nenechala…a uzavřu to, nechci mít kolem sebe negativní emoce. Já mám svůj život ráda.

Budu si dále psát svůj "infantilní" blog a budu si užívat svůj krásný nový život a radovat se z každého dne. Ano, jsem v druhé pubertě a také se někdy na těch 15 či 18 cítím…vím to…ale neskutečně si to užívám. (A třeba mi to i někdo závidí). Jestli se to někomu líbí nebo ne, není tak důležité…je to můj život a já si ho nenechám kazit některými osůbkami, vždyť já jsem úplně někde jinde než ony.

Nedá se nic dělat, některé si nebudeme rozumět zcela jistě a nemá cenu se o to snažit. Každá máme svůj život a nenecháme si do něj moc mluvit.

Takže milá Dominiko…žij si se svou drahou polovičkou v míru a šťastně až do smrti.

To ti přeji já, Niki…zamindrákovaná depkařka s infantilním blogem, co nedávno vyšla z pralesa a nestačí se divit co se to kolem ní děje.

Niki

Bolí mě u srdíčka

1. října 2017 v 16:40 Články o životě a jak to vidím já

No vida, ta potvůrka depka už byla ve středu večer pryč a já se zase mohla smát a být šťastná. Jenže ve čtvrtek mě jako na potvoru přepadl zákeřný virus či krvelačná bakterie (nevím přesně, na tak blizoučko už nevidím moc dobře) a já z toho žádnou radost neměla…když jsem nemocná, tak to není ono, asi to znáte. Vylezla jsem z postýlky, protože jsem chtěla něco napsat a za chvíli tam zase skočím…musím se potit a popíjet bylinkové čajíčky.

Je to opravdu smutné.


Milá BM, stačilo tak málo….uznat že nemusíš mít vždy pravdu, nedělat ze sebe nejchytřejší a případně se malinko omluvit za to, že jsi nás některé bezdůvodně napadala a osočovala v komentářích, kde se řešilo, zda je SRS nezbytná pro splnění podmínky §29 OZ. Ale to ty zřejmě nedovedeš, asi potřebuješ mít pravdu za každou cenu, a omluvit se je pro tebe nadlidský úkol.

Také nevím kde jsi proboha přišla na to, že některá z nás, co o tomto diskutujeme, nechce jít na konverzi a vymýšlí si způsoby jak se tomu vyhnout. No jasně, jak říkám, jsi někdy doplantaná a překrucuješ fakta.

A s těmi záchodky…cítíš se dobře? Nemáš horečku? Snad tady nechceš naznačovat, že smíme chodit na dámské toalety až po SRS? Nebo že celou tu dvouletou anabázi podstupujeme jen proto, abychom mohly oficiálně na holčičí WC? Nebo co to mělo znamenat?

A nakonec tomu všemu dáš korunu a ještě budeš tvrdit o Lucce, že ona je ta, kdo má kastraci. Tvá nenávist k ní je patrná už poměrně dlouhou dobu, ale tady si to fakt přepískla.
Víš, nejlepší na tom je, že Lucka je jediná o kom vím s naprostou jistotou, že je žena…opravdu se vším všudy….což o tobě třeba vůbec nevím. Mé tvrzení, či tvrzení Lucky je zrovna tak důvěryhodné jako to tvoje že ty SRS máš, je to jen tvé tvrzení….nic víc.
To už by pak tady nikdo nemohl věřit nikomu.
Jasně, chápu, mohu tvrdit co chci, pro tebe jsem nedůvěryhodná osoba, protože dle tebe jsem nejen její dobrá kamarádka, ale….můj ty bože, třeba i milenka s kterou celé dny dovádím jen v posteli, protože je naprosto nemožné, abychom byly čtyři dny v jednom bytě a chovaly se k sobě jen jako kamarádky. Je to tak?

Ale ať již je to jakkoliv, tobě i komukoli jinému je po tom houbelec, já také nepátrám po tom s kým kdo co má…je to každé soukromá věc. A s kým se válíš v posteli ty? Mělo by nás to zajímat nebo je to tvá soukromá věc?

A vrátím se ke komentářům. Ty jsi nezveřejnila před časem jeden můj komentář a já nezveřejnila nějaké tvé a dokonce jsem nějaký smazala. A to hlavně proto, že zveřejněním tvých komentářů by se zase rozpoutalo emoční peklo…a o to tady málokterá stojíme.

Tvé vidění a vnímání trans scény a trans problematiky je jiné než mé…v tomto směru si nikdy moc rozumět nebudeme….ale to nám určitě ani jedné nevadí. Ty mi můžeš být ukradená, já zase tobě, takže je to vyřešeno.


A ještě něco pro dokreslení.


To bych nevěřila, že jsou tady takové nechutné trans osoby, jímž se hnusí trans holky, které mají vztah (nebo jim nevadí přátelství) s tzv "transkomilem". Jak krásné slovo. Transkomil je vlastně každý, kdo o nás ví co jsme byly nebo co jsme zač, a má o nás zájem…jedině osoba která nás bezvýhradně považuje za biologické ženy, transkomilem nemusí být.

Ale pokud se podívám vpravo či vlevo, tak většina z nás má, nebo někdy něco měla s "transkomilem". A je na tom snad něco špatného??
Trans opovrhuje muži (nebo i ženami) kteří jsou na trans nebo jim trans nevadí….teda to je fakt super.


A také bych nevěřila, že jsou tady trans potvory, které pohrdají těmi z nás, jenž se rozhodly pro tranzici až po 40, nedej bože po 50 - to musí být naprosto úchylné transky a asi to nemají v hlavě v pořádku. Do Bohnic s nimi! A já, jako nejstarší trans osůbka musím být mnohým trnem v oku….no a ještě jsem si dovolila být tak šťastná a milovat svůj nový život…prostě něco neslýchaného.
Ty trans potvory si o nás myslí, že jsme po těch mnoha letech vylezly z jeskyně či z nory a najednou si uvědomily, že jsme ženy a chceme být ženy…jen si nad námi odplivnout.

No tedy…že bychom si stanovily nějakou věkovou hranici? Co tak třeba 21? A nad tuto hranici šmytec, smůla….dožij si ten život v cizím těle jak chceš…přece se to dá vydržet, ne?

Jistá osoba tvrdí…já už to věděla v pubertě, že jsem v cizím těle a ve 30 jsem začala s tranzicí, ale vy co jste si to uvědomily ve 40 či 50 jste padlé na hlavu.
No, já nevím jak kdo četl třeba můj příběh, ale já když to říkala před pubertou rodičům, tak jsem byla bita jako žito a málem skončila na psychiatrii….a to bylo v době, kdy ta jistá osoba ještě vůbec nebyla na světě a spermie odpovědná za její život byla ještě v jiné galaxii.


A také bych nevěřila, že jsou tady trans čarodějnice, které zesměšňují blogy jiných trans holek a některé se chlubí, jak jen ten jejich blog je super a jak nemají vysokou návštěvnost.

Vlastně se ani moc nedivím, že tolik holek už zrušilo své blogy, protože někdy to tady je vážně k pláči.


Mějte se hezky,

Niki




A ještě dodatek od Lucky


Nebudu tu psát jak se SRS provádí v Motole, neb nic o tom nevím a nejsem z modrého světa abych to dělala.
U druhé operace pan doktor Vřeský neposouvá poševní vchod ani samotnou vaginu, proč by to dělal, toto už je pevně dáno po první operaci a není na tom nic zlepšovat, dělá spíše jen menší vnější úpravy, úpravy spíše estetické. Takže po druhé operaci se pochva nezmenší ani nezvětší, toto je dáno už první operací.
Spíše jen doladí případné nedostatky a hlavně vymění fantom za nový a čistý. Fantom odstraňuje po dvanácti dnech, den před propuštěním domů.
Fantom je tvořen stočenou gázou a pevně ovinut zřejmě obinadlem, každopádně má povrch obvazu a je opravdu pevný tvrdý a drží tvar. Není tvořen molitanem a prezervativem, jak se snažila dělat moudrou ta z modrého světa.
Jak to mají po operaci jiné to nevím, já mám rozhodně větší rozměr než byl ten původní, jak to pan doktor Vřeský udělal netuším, ale je to tak. Mně jen řekl že záleží i na pružnosti kůže. Nechci lhát a nebudu tvrdit že jiná musí dopadnout stejně, to nevím, možná může a nebo nemusí.

A není pravda tvrzení spekulantky z modrého světa, že orgán po první operaci kvůli převazu neuvidíte.
Doktor Vřeský dává pouze vrchní krytí přelepené páskou a zkontrolovat si stav svého orgánu můžete hned jak se vzbudíte, nejlépe vlastním zrcátkem.
Krytí vám vymění kdykoli bude špinavé, nebo požádáte o jeho výměnu z důvodu znečištění krví.
Tedy žádné převazy, pouze krytí po celý pobyt v nemocnici. Doporučuji, pokud vám to sami nenabídnou, vyžádat si po pár dnech síťované kalhotky, aby se krytí lépe vyměňovalo, můžete i samy po každé toaletě či při sprchování.

Spekulace a výmysly některých osob /osoby/, které údajně nesaháme ani po kotníky, která o tom ve skutečnosti vůbec nic neví, mě vážně zaráží, i když vlastně nepřekvapuje.


To, že o mě pisatelka blogu (z modrého světa) šíří pomluvy, už jsem si zvykla, třeba právě to, že já mám kastraci a ne SRS operaci, nad tím už se ani nepozastavuji. Rozeznat pindíka od vaginy snad umím, netuším jak ona.
Ale co mě překvapilo bylo to, že tvrdí že konečně mohu navštěvovat dámské toalety.
Co to vypovídá, že před operací pohlaví/ bůh ví jakou/ tedy navštěvovala toalety pánské, že k návštěvám dámských toalet potřebuje úřední potvrzení že je žena, jinak by jí z dámské toalety vyprovodili, nejspíš ano.
Tak to jí lituji, pokud je na tom vizuálně tak špatně. Ale každá jsme jiná, nikomu se neposmívám.