Štěstí vs smutek

14. října 2017 v 17:22 |  Články o životě a jak to vidím já


Někdy dá dost přemýšlení ta první věta. Jak mám začít? V hlavě se mi honí všelijaké myšlenky, spoustu věcí mám na srdíčku, ale stejně tady v tomto článku napíšu jen něco málo....bude to krátký článek.

Za pár dní to budou dva roky, co jsem poprvé vstoupila do sexuologické a psychiatrické ambulance a odstartovala něco krásného...tak krásného, že jsem občas nevěděla jestli to není jen sen, jestli se mi to vše nezdá. O tom, a také o jiných pocitech, veselých i smutných, napíšu článek až se vrátím do Ostravy.

Ale bohužel jednu velice smutnou věc musím zmínit již teď...a proto také tento článek nebude nijak zvlášť veselý. Rozešla jsem se dnes po roce a třech měsících s Věrkou a musím přiznat, že to dost bolí. Možná že ty pocity znáte, že jste něco podobného v životě zažily. Bohužel život není vždy jen krásný. Takže zažívám zvláštní pocity....jsem šťastná i smutná zároveň. Říká se, že když něco končí, tak něco nového začíná...tak to jsem opravdu hodně zvědavá.
Určitě se tady najdou osoby které budou mít radost, že mé štěstí dostalo trhlinku, a to pořádnou, ale snad bude více těch, které tato zpráva nepotěší a dokonce některé zarmoutí...samy asi ví, jak jsou důležité takovéto osůbky, které mají místo v našem srdíčku. Snad se stane malinkatý zázrak a já budu brzy šťastná tak jako dříve.



Takže....nejsem v Ostravě, jsem v jiném městě...o mnoho menším, ale je to město hezké a dá se řící, že i klidné. Předevčírem a včera tady bylo celkem hezké počasí a já toho využila, abych se dopoledne po tom městě prošla, navštívila nějaké obchůdky a něco málo nakoupila. Po snídani jsem se vždy dala do pořádku (10 minut až 12 hodin v koupelně, abych nevypadala jako čarodejnice) a vyrazila "do ulic" nebo na nedaleký hrad.


Měla jsem dobrou náladu, usmívala jsem se na okolní svět a bylo mi moc hezky. Tu a tam jsem se s někým pozdravila, na někoho se usmála a s někým se dala do řeči. Když jsou lidé kolem v pohodě....milí, usměvaví a příjemní, je to nádhera, hned je na tom světě líp. Pro všechny jsem byla mladá paní, či "jen" paní a nemusela jsem řešit zda někdo tušil, či snad dokonce poznal, že jsem trans holka. Já se nikoho neptala a také k tomu není žádný důvod. Když se okolí chová ke mně slušně a projevuje mi úctu, tak je vše v pořádku a já jsem spokojena.
Nejsem nejmladší ani oslnivě krásná a nemám super postavu...v tranzici jsem přišla o dost lidí na kterých mi záleželo, ale i tak jsem šťastná a dovedu se radovat ze života....bohužel na rozdíl od některých trans holek, které ač mladší a krásnější, toto nedovedou a mohou se někdy i dostat do určitých stresů a depresí.

Mnohé z nás něco trápí, máme pocit že nejsme dost krásné....chtěly bychom toho tolik změnit a vylepšit. Chtěly bychom lepší vlasy, dlouhé a husté řasy, menší nosánek, pěknější nohy, větší ňadra, nádhernou tvářičku, dlouhé nehty....atd., atd., atd. Závistivě se díváme na krásné mladé holky ke kterým byla příroda tak štědrá. (Zrovna ve čtvrtek v čekárně u MUDr.Turčana v Olomouci jedna taková krásná princeznička byla a bylo to nádherné zpestření, protože tam byla nuda....některé osoby se předbíhaly a byl tam i jeden duševně nemocný člověk, který děsil nás všechny ostatní).
Takže jsem si v duchu říkala že bych s tou mladou kočičkou hned měnila, ale kolikrát už jsem psala že takový zázrak se nestane...žijeme v reálném světě. Ano, nemohu se srovnávat s takovými krásnými cis holkami...to nikam nevede, snad jen ke špatné náladě či depresím. Musím se radovat z toho že jsem zdravá, že vypadám jak vypadám a ve srovnání s mnohými průměrnými cis ženami si nevedu tak špatně, že mohu být tou kterou jsem vždy chtěla být, že mám povahu jakou mám a že mám kolem sebe pár lidí na kterých mi záleží a kterým záleží na mně.

A abych nezapomněla....dnes jsem se šla projít s jednou osůbkou do lesa a za hodinu jsme nasbíraly asi 2,5kg pěkných hříbků. Večer bude smaženice a pak sklenička dobrého vína (možná dvě či tři).


Tak se zlatíčka mějte hezky,

Niki
 


Komentáře

1 Miriam (Mia) Miriam (Mia) | 14. října 2017 v 17:31 | Reagovat

Ten rozchod mě mrzí, Niki... :-(
Snad se Tobě i Věrce bude dobře dařit...
Ale tak už to bývá... partnerky, které s námi do tranzice jdou, to mnohdy prostě "nevydrží"...

2 Niki Niki | 14. října 2017 v 18:26 | Reagovat

[1]: Miri (nebo už raději Mio) děkuji...vím že to myslíš upřímně. :-)

Když cis partnerky začnou žárlit na trans holky, je problém.

3 Lina Lina | E-mail | 14. října 2017 v 20:10 | Reagovat

Je mi líto, že si procházíš rozchodem. Je to nepříjemná věc, ale jako každá nepříjemnost tě to posune zase dál. Chce to brát jako zkušenost. Myslím, že to děláš správně. Důležitý je jít dál a užívat život.

Máš absolutní pravdu ohledně toho vzhledu, je to boj, boj co já dost nezvládám. Nejhorší je, že jsem trans a perfekcionalistka. Někdy bych se upsala i knížeti pekel, kdyby mi zaručil, že se narodím jako cis holka.

4 Niki Niki | 14. října 2017 v 20:43 | Reagovat

[3]: Díky Lino za slova útěchy. Každá ztráta bolí, ale někdy není jiné řešení. Snad se brzy objeví "někdo" a já budu zase šťastná jako dříve.

Také bych prodala duši, kdyby to šlo. :-)
Měj se hezky.

5 Erin Erin | 14. října 2017 v 22:33 | Reagovat

:-(
Mrzi ma to co sa stalo. Kazdy rozchod je bolestivy. Prajte si vsak vzajomne stastie a nech sa dari v zivote aj Tebe aj Vierke. Drzte sa obe ❤️

6 Vlaďka Vlaďka | 15. října 2017 v 3:20 | Reagovat

Niki, to mě mrzí. :-(

7 Niki Niki | 15. října 2017 v 8:24 | Reagovat

[5]:

[6]: Holky díky...ono to bývá někdy dost komplikované, ale snad zůstaneme kamarádky. :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama