Myšička Niki se vrátila

13. ledna 2018 v 17:25 |  Články o životě a jak to vidím já

Tak a jsem zpět.

Kapánek jsem se poslední týdny na psaní vybodla a užívala si nádherného života ve všech jeho podobách. Také jsem v té době uvažovala nad tím že zruším blog, ale nakonec jsem to neudělala a přinejmenším na pár měsíců odložila….což je určitě dobře, protože jsem ještě hodně věcí nenapsala a také je to dobře z toho důvodu, že se mohu vyjadřovat k určitým záležitostem a také (do jisté míry) zabránit řádění trollů a psychicky nemocných osob.



► 1 ◄

Trollové v akci - pokolikáté už?


Stejně jako já, tak i vy všechny (všichni) ostatní co čtete můj blog a blogy ostatních holek, jste si nemohly nepovšimnout další vlny násilností a krutostí….tím myslím násilí páchané na našem střevním systému a mozkových centrech, protože většině z nás je z komentářů určitých osob na blití a bolí nás z toho všeho hlava. Ty nechutné kreatury číhají na vhodný okamžik, aby začaly řádit pod článkem, kde z nějakého důvodu není nastaveno moderování. Tyto kreatury začnou řádit jak pod článkem k Vánocům, tak i pod upozorněním pro trolly, že autorka blogu tam nechce žádné hádky a psaní nesmyslů které s článkem nemají nic společného. Pořád dokola ty samé bláboly o špatné HRT, o zmrzačujících operacích….a další nechutnosti. A pokud se jim někdo snaží něco vysvětlit a používá rozumné argumenty, tak se ještě více rozběsní, urážejí, ale broukají si blahem. To je to co se jim líbí….nekonečné dohadování a to, že jim někdo věnuje pozornost. To vše je naprosto šílené a nechutné.

Tady bych chtěla opět zdůraznit, že jde o bůhvíjaké kreatury schovávající se pod pláštíkem anonymity, které ani nejsou schopny psát pod svým pravým jménem (stejně by si ale nějaké jen vymyslely) a píšou pod mnoha různými nicky. Takže jejich názory nemají naprosto žádnou váhu a neměly bychom se vůbec zabývat tím co ty anonymní kreatury napsaly. Mohou to klidně být páchnoucí a tlustí chlapi, kteří žijí v podkroví domku své babičky, nemají žádné koníčky, žádného partnera a žádný životní cíl…tedy snad jen otravovat lidem život. Cílová skupina trans holek se jim hodí…jupííí, to bude to pravé ořechové, vnášet do jejich řad zmatek a nejistotu. Fuj!

Ano, vím…teď jsem byla dost tvrdá, ale ony si ty osoby nic jiného nezaslouží.

Pokud jim nedáme na blozích prostor a budeme důsledně moderovat, tak se ty příšery možná udáví vlastním vztekem a my budeme mít klid.

Snad už bych téma o nenávistných, nesnášenlivých a nepřejících kreaturách mohla definitivně ukončit a věnovat se něčemu příjemnějšímu.


► 2 ◄

Můžeme být šťastné, i když nejsme dokonalé.

Někdy mám dojem, že některé trans holky se upnuly k jedinému cíli….být dokonalá, krásná, ďábelsky přitažlivá…a zapomněly žít. Jsou schopny tomu obětovat snad veškerý volný čas a utratit statisíce (či milióny) a přesto nemusí být spokojené. Takže tady je něco špatně.
A také je s podivem, že mnoho nás starších vnímá svou tranzici daleko lépe (a i samy sebe vnímáme lépe) než holky mladé, které nejsou poznamenané desítkami let působení testosteronu a mají obecně lepší předpoklady pro dobrý passing.


Corey má 14 let a předpoklady určitě skvělé....

Nestavme si vzdušné zámky, buďme nohama na zemi a radujme se z každého pokroku a zlepšení na naši nelehké cestě.
Jistě, předpokládám že téměř všechny chceme (v rámci možností) co nejlépe vypadat, mít pěkný čumáček, pěknou postavu, pěkný hlas, plné skříně hezkého oblečení….chceme aby nás okolní svět považoval za dívky či ženy a tak se k nám také choval….no a všemi možnými a nám dostupnými způsoby se o to snažíme. To je v pořádku, nezapomínejme však že nejsme střed vesmíru, nezapomínejme na své přátele, kamarády a kamarádky, nezapomínejme na své koníčky…radujme se i z maličkostí a snažme se usmívat na svět okolo….úsměv a dobrá nálada dokáže divy.

A abych nezapomněla, také láska dokáže divy. A to hodně velké. O lásce bylo natočeno mnoho filmů a byly popsány tuny papíru a není se co divit, je to nesmrtelné téma…a říká se, že láska je věčná. Má li nás někdo rád a my jeho (či ji), hned se nám zdá svět krásnější, lépe se zvládají překážky a budoucnost vidíme pozitivně. Nejsme li milovány a nemilujeme li nikoho, nevěstí to nic dobrého a na psychiku to může mít negativní dopad.

Já, kdybych nikomu nemohla dát své srdíčko a kdybych nebyla milována…bych byla moc a moc smutná.

Přeji vám všem (nejen) v tomto roce hodně lásky! A hned půjde všechno lépe.



► 3 ◄

Cestovat vlakem v kupé může být zábava

Toto téma jsem zde zařadila záměrně, protože tím budu reagovat i na jednu konkrétní příhodu z minulého roku při mé cestě do Prahy (článek z 18.května 2017 "Cesta do Prahy a jak to dopadlo").
Jistá osoba se podivovala nad tím, jak mohu mít radost z toho, že někdo v kupé poznal že jsem trans. A ta jistá osoba asi neumí číst a nechápe co jsem chtěla říci. Já nikdy nepsala že bych měla radost z toho že někdo pozná že jsem trans, ale napsala jsem, že jsem se zase utvrdila v tom, že je dost lidí, kteří, i když poznají co jsme zač, tak se chovají skvěle, nemají předsudky a jsou milí a přátelští. A to je moc důležité. Čím více takových lidí, tím lépe pro nás.

Tenkrát byla v kupé opravdu velká pohodička a já si cestu užívala jako málokdy… to, že jsem se tam mohla před příjezdem do Prahy i zkrášlovat a vyměnit si punčošky, jen dokresluje celou situaci. Za to jsem byla ráda, protože minule jsem se převlékala na WC a (vzhledem k výhybkám) jsem tam lítala jako hadr na holi, málem jsem spadla do záchodové mísy.
Pokud si některá řekne:"To já bych takové věci nikdy nemohla dělat před cizími lidmi", tak se to dá pochopit, protože se neocitly v té konkrétní situaci co já, a také protože jsme každá jiná, každá máme jiný postoj k životu, jiné sebevědomí…atd…no a jak se říká "Nikdy neříkej nikdy", o tom jsem se již mnohokrát přesvědčila.

Minulý rok jsem cestovala vlakem mnohokrát a ač ne vždy vládne v kupé taková dobrá atmoška jako tenkrát v květnu, tak vždy jsem si to patřičně užívala (kafíčko a tvarohová buchta také nejsou k zahození) , spolucestující byli v pohodě a komunikace s nimi taktéž.

Hele, zlatíčka…já si ani náhodou nedělala iluze, že nikdo nikdy nepozná že jsem trans holka. No jasně že to někteří poznají, to já si dobře uvědomuji….důležité je ale to, jak se chovají, jak mě vnímají, jak se mnou komunikují….a s tím já žádný problém nemám, protože lidé v mém okolí a lidé které potkávám jsou většinou milí, usměvaví a přátelští…mnohdy pozdraví a dají se do hovoru. A ti další se chovají neutrálně a nevšímají si ostatních kolem sebe.
Já se lidí které potkávám, neptám:"Poznali jste že jsem trans?", takže nevím jestli ten či onen něco pozná či tuší nebo vůbec nic nepozná. To se nikdy nedozvím, ale netíží mě to. Proč bych se tím měla zabývat, když je svět okolo mne přívětivý a já jsem spokojená a šťastná? ? ?


Tak pa,

Niki
 

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama