Říjen 2018

Muž? Žena? Něco uprostřed? 2 část

25. října 2018 v 18:35 | Niki |  Život kolem nás - vážně i nevážně


Pokračování předchozího článku.

Končila jsem větou - a ejhle, z muže je za dva měsíce žena.

A vzhledem k okolnostem to může být v danou chvíli třeba i žena, která jako žena moc nepůsobí a nevypadá...navíc s mužským nádobíčkem. Jestli si ho nechá nebo půjde časem na operaci (konverzi) to záleží na mnoha faktorech a hlavně na tom, je li to opravdu TG osůbka s úmyslem dotáhnout vše až do konce.

Ten, u nás zavedený, zhruba dvouletý proces přeměny, je pro (značnou) část holek obdobím, kdy se "vžívají" do své nové identity a životní role - coming out, RLT, hormony, laser, obměna šatníku, zdokonalování se v líčení....atd., atd.,...prostě to chce čas. A i přes to všechno se najdou takové, které se po čase vrátí k původnímu životu, zpět do mužské role. Některé jsou i po SRS značně nespokojené, v depresích, a zřejmě by docela rády vrátily čas, protože si uvědomily, že ten původní život jim vyhovoval více. Tam už je to ale hodně velká komplikace.

Takže znovu opakuji...nemyslím si, že (pokud to trošku přeženu) rozdávat novou identitu na počkání je dobrý nápad. Nebo že by to bylo pojato jako RLT? Vyzkoušet si to a když to nebude ono, tak přijď a my ti zase vystavíme staronový rodný list a dáme původní občanku? Nebo je to vstřícný krok těm, kteří mají nastoupit do vězení a nová identita by se jim hodila?
Čím jednodušší bude cesta dostat se z mužského světa do ženského (a naopak), tím větší chaos a zmatek, hlavně v očích majoritní společnosti, v tom může nastat. Většina společnosti má ráda určitý pořádek, normy a mantinely a pokud to někdo narušuje a bourá jim jejich vidění světa a jejich klid....tak to nelibě nesou a vnímají to negativně, aniž by se nad tím hlouběji zamysleli.
A to raději nechci ani rozebírat, jak moc zneužitelné to bude.


U nás v ČR je prozatím praxe taková, že až po určitých vyšetřeních dostaneme potvrzení a můžeme si změnit jméno na neutrální. Je to určitá pomoc v té naší tranzici a skoro všechny toho využijeme. Já si vzpomínám, jakou jsem měla radost, když jsem držela v ruce potvrzení pro matriku a pelášila s ním na příslušný Městský úřad,
abych už co nejdříve měla novou občanku. Najdou se ale i takové, co se hrdě hlásí ke svému mužskému jménu a říkají, že jim to nevadí a nedělá žádné problémy....no ony některé naznačují, že jim nijak zvlášť nevadí ani to mužské nádobíčko...že Jakube? Ale to jsem trochu odbočila.

Takže...když si konečně vyzvedneme občanku se jménem např. Andrea Nováků nebo Saša Krejčí, je to jistá úleva a vítaný krůček v naší přeměně....ale jedno je jisté. Pokud bychom už mohly používat libovolné, jasně ženské jméno ( např. Hana Sobotková) a měly bychom i nové rodné číslo a "F" v občance, pak by pro nás bylo vše jednodušší a vyhnuly bychom se mnoha nečekaným a někdy ne zrovna příjemným situacím.

Ale je celkem nepochybné, že určití lidé (lékaři, psychologové, právníci, politici, apod.), kteří měli co do činění s legislativními změnami, úpravami a také navrhovali znění zákonů které se nás dotýkají.....tak kromě jiného zvažovali i možnosti zneužití výhod změny identity určitými osobami....a šlo i o nejlepší možnou eliminaci těchto osob.

No nic, tuhle část bych uzavřela....uvidíme co přinese budoucnost.


Závěrečná část článku bude za pár dní.

Niki

Taková malá nevěra

25. října 2018 v 10:07 | Niki |  Život kolem nás - vážně i nevážně



Nevěra...jen pouhé slůvko?

Některé dobré či špatné skutky jsou tady už od nepaměti a na naší modré planetě se toho odehrálo tolik, že lidská mysl by nebyla schopna vše obsáhnout a pochopit. Asi bychom potřebovali statisíce či milióny a milióny knih, abychom řádně zdokumentovali veškeré dění za pouhých několik tisíc let naší historie.
Tak si říkám....co všechno se na naší Zemi odehraje jen za jeden jediný den. Kolik zla, kolik násilí, kolik smutku...naštěstí je to alespoň částečně vyváženo radostí, štěstím, dobrotou, lidským přístupem, vzájemnou pomocí....a také nějaká ta spravedlnost existuje a někdy i následuje určitý trest.

Teď jsem si vybavila jistá rčení - Kdo po tobě chlebem, ty po něm kamenem. Nebo že by naopak? A co třeba: "Oko za oko, zub za zub". Nebo: "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá".

Za jeden jediný den spáchají (v průměru) 4 lidé v ČR sebevraždu. A kolik je na světě vražd, krádeží, vloupání, znásilnění, týrání...to ani nejde spočítat. A v neposlední řadě...a to jsem chtěla v tomto článku vypíchnout...bude i nespočet osůbek nevěrných svému partnerovi, příteli, či přítelkyni. Bohužel už to tak na světě chodí. Pokud se to utají a nikdo se nic nedozví, tak je to ještě do určité míry přijatelné, i když třeba obtížně omluvitelné. Ale jakmile se to provalí, pak to může skončit i špatně. A vejít nečekaně do ložnice a objevit tam svou manželku s milencem, jak si to zrovna rozdávají a jsou v tom nejlepším....tak to je opravdu pecka a málokdo by nad tím mávl rukou...možná by se někdy manžel i přidal, ale to se asi tak často nestane.
Kolik už bylo na světě vražd či sebevražd ze žárlivosti, zhrzené lásky a nevěry.

A také není dobré, když si ta nevěrná osůbka odnese nějaký dárek, bohužel ne hezky zabalený v krabičce a převázaný mašličkou - třeba kvasinky, chlamydie, kapavku a nedejbože syfilis nebo AIDS. No jo, kdo by zrovna myslel na kondom, že??


Pokud o těchto záležitostech jen čteme, slyšíme, či je vidíme ve filmu....můžeme se jen usmát....nás se to přece netýká Pokud to ale zažijeme na vlastní kůži, většinou nás smích přejde. Jak se vše pak vyřeší a co se bude dále dít, je jen ve hvězdách.

Dozvěděla jsem se od kamarádky o jedné z nás, která byla nevěrná a její přítel, který o ni věděl všechno, se to dozvěděl. Když se pak o tom, v atmosféře ne zrovna moc příjemné, bavili a on chtěl znát důvod, tak mu prý řekla, že si chtěla ověřit, zda bude nějakým cizím mužem vnímána jako cis holka a zdali nic nepozná ani při sexu. No jo, z pohledu té holky se to může jevit jako celkem rozumné vysvětlení a trochu omluvit to co provedla, jenže přítel to tak nevnímá a vidí to jinak....prostě normální nevěra. Navíc...a to je také dost důležité, vlastně hodně, je ztráta důvěry a v ruku v ruce s tím přichází různé nevítané myšlenky a podezření, že by se něco mohlo, pokud k tomu bude vhodná příležitost, opakovat, což může být velice špatné pro další vztah...pokud ten vztah vydrží i nadále.

Takže pozor...jsme na tom stejně jako každá jiná holka a s nějakými experimenty musíme být hodně obezřetné a neukvapovat se. Nevěra je nevěra...u gayů, u trans, u cis či možná u Venušanů...bolí stejně a dovede zničit vztah či manželství.


Niki

Recept na utopence

24. října 2018 v 3:28 | Lucka |  Zdravá výživa a recepty


Recept na utopence, ne oběšence, ti se nejedí.
Koupíme špekáčky, nebo levnější a dobrá varianta, táboráčky, případně točený kabanos.
Oloupeme a nakrájíme na kolečka nebo podélně na čtvrtky.
Jednu střední cibuli rozpůlíme a nakrájíme na nudličky.
Připravíme si litrovou sklenici s víčkem.
Vše do ní navrstvíme a můžeme přidat i feferonku.
Zhruba do jedné třetiny nalijeme ocet, kdo má rád méně kyselé, může raději trochu méně.
Přidáme lžičku sterilovaného kopru.
Lžičku deka.
Bobkový list.
Cca 5 kuliček pepře a nového koření.
Dvě lžičky cukru.
Můžeme přisypat trochu červené papriky.
A zhruba půl lžičky soli.
Jen zlehka zakápneme olejem.
A vše zalijeme vroucí vodou a uzavřeme.
Občas otočíme dokud nám láhve nevychladnou, potom dáme do lednice, a alespoň den, dva počkáme (nejlépe týden).
Vydrží samozřejmě i déle, pokud se ovšem nesní.
Lucka

Trable s diagnózou

23. října 2018 v 17:45 | Niki |  Transgender - transsexualita na talíři


Chtěla jsem dnes zveřejnit dokončení včerejšího článku, ale posunu to o den či dva, protože musím napsat něco jiného.

- 1 -

Dnes jsem měla jít na dvě vyšetření....CT a EMG. Žádanky byly vypsány ještě na neutrální jméno a se starým rodným číslem...nějak jsem to nestihla, připravovala jsem se na konverzi a měla hlavu plnou jiných a příjemnějších starostí. Takže jsem zašla za sestrou na neurologii, jestli by mi nevypsala nové žádanky s novým jménem a novým rodným číslem. Ona ale řekla, že to je zbytečné a jen přepsala příjmení, přepsala r.č a dala pod to razítko. Nu dobrá, řekla jsem si.
Přišla jsem na oddělení radiologie, odevzdala žádanku a hodinu čekala v čekárně, než se ozvalo mé jméno. Já myslela, že už jsem přišla na řadu, ale nebylo tomu tak...sestra držela v ruce mou žádanku a ptala se:"Tady máte změnu příjmení, vy jste se vdala?" a než jsem stačila odpovědět, protože mě to trochu zaskočilo, tak na mě vyhrkla znovu, jako by odhalila, že jsem zavraždila Kennedyho:"Vy tady máte nové rodné číslo!"....no a koukala na mě, jako že to jsem si opravdu dovolila hodně a jaké že mám pro to vysvětlení.


No...vysvětlovat v čekárně, kde čeká 6 pacientů, proč mám nové rodné číslo, se mi tedy vůbec nechtělo. Udělala jsem udivený obličej a řekla sestře:"Mohu se podívat?"...sestra mi podala žádanku, já do ní koukla, řekla jsem že v tom je nějaký zmatek a s žádankou v ruce jsem odkráčela ven z budovy. Sestra za mnou sice něco volala, asi jsem ji dost překvapila svým odchodem, ale já byla naštvaná, šla jsem pryč a tady už jsem se nehodlala vrátit.
Na EMG vyšetření jsem ani nešla, tam to mohlo dopadnout podobně a jela jsem přímo za doktorkou, která mi skoro před rokem napsala ty žádanky, ať je tak hodná a napíše je znovu...na nové jméno a s novým rodným číslem.

Doma jsem se na googlu koukla na CT vyšetření v Olomouci, zavolala jsem tam a jsem už objednaná na příští středu. Takže to využiju a zajedu si i za Turčanem...zjistím jak dopadly výsledky z laboratoře, jestli už jsem vyhrála nad otravnými a zlomyslnými bakteriemi a nechám si předepsat hormonky.


- 2 -

A když už jsem tady vzpomněla doktora Turčana, tak mám jednu zajímavou informaci.

Ptala jsem se ho, co říká na používání vibrátoru při dilatacích a říkal, že je to pro pipinku prospěšné.
Něco v tom smyslu říkal i doktor Netočný, který mě operoval (byl asistent MUDr.Vřeského)...prý je to prospěšné na obnovení citlivosti nervů v operační oblasti.
Já několik měsíců používala jen obyčejné anální dildo bez vibrací (má modrou barvu, tak mu říkám modrý delfínek), ale když jsem viděla Lucku co všechno používá (samozřejmě že s vibracemi), tak jsem šla do sebe a pořídila si růžový vibrátor. A mohu říci, že vibrace jsou prima a dokonce se mi lépe dilatuje. Už jsem dosáhla hloubky 13,5cm, ale myslím že více už to nepůjde....ale i tak jsem spokojena.
Lucka má hloubku kolem 18cm, ale té dosáhne s vibrátorem značně větším (asi 3x oproti mému)...kdyby mě s ním bouchla po hlavě, tak bych viděla 2 hodiny andělíčky nebo skončila na JIPce.



- 3 -

Diagnóza F528

Když už jsem se dnes tak přehrabovala těmi lejstry od lékařů, tak jsem se dívala i na papír s výsledky hladin hormonů z laboratoře...a všimla jsem si, že nahoře je uvedena diagnóza F528. Minulý rok, ještě před operací, jsem byla minimálně dvakrát na odběrech krve ohledně hladin hormonů a vždy tam byla uvedena dg. F64.0

Tak jsem se koukla co ta diagnóza znamená a nestačila jsem se divit. Je to v kategorii "Duševní nemoci a poruchy chování".
A jsou tam vedle tedy velmi zajímavé diagnózy.


F514 - spánkové děsy
F515 - noční můry
F523 - poruchy orgasmu
F524 - předčasná ejakulace
F528 - jiné sexuální poruchy, které nejsou způsobeny organickou poruchou nebo nemocí.

Takže tak. To jsem to dopadla. Jdu si vyhledat vhodný strom, seženu pevné lano a tradáááá....sbohem modrá obloho, sbohem hřejivé slunce, sbohem kuřecí řízky s bramborovým salátem (ty jsem si chtěla zítra udělat).

Pa, Niki

Muž? Žena? Něco uprostřed?

22. října 2018 v 19:44 | Niki |  Život kolem nás - vážně i nevážně


Kdo je kdo.

Zase se tady nakousla minimálně dvě témata, která mi vždy dokázala zvednout tlak do nebeských výšin. No, možná ne tak vysoko, ale chladnou mě to určitě nenechalo.

1 - svobodná volba pohlaví dle vlastního uvážení
2 - genderqueer (nebinární osoby)

Genderqueer - osoby, které odmítají pevné kategorie pohlaví a dávají najevo nestálost genderové identity a často i sexuální orientace. Osoby, které se označují jako genderqueer, se mohou vnímat jako muži i ženy, případně ani jako muži ani ženy, nebo být zcela mimo tyto kategorie.

A aby to nebylo tak jednoduché.

Agender - osoby neidentifikující se s žádným pohlavím
Bigender - osoby, které se identifikují s oběma pohlavími

Genderově nestálé - jsou osoby, které se neidentifikují s jedním pevným pohlavím a vyjadřují nestálou genderovou identitu. Vyjádření pohlaví takových osob se může měnit podle okolností.

Takže já bych to označila jako chaos. I pro dost lidiček patřící do LGBTQ skupiny není lehké se v tom všem orientovat a co teprve pro běžnou populaci, která si teprve postupně (a někdy i dost obtížně) zvyká na trans lidi...i když i tam kolikrát tápou a neví co si o tom myslet.

Co se týče bodu 1 (svobodné volby pohlaví)....tak o tom už jsem psala minulý rok na starém blogu. Psala jsem, že se mi to vůbec nelíbí a že je to nedomyšlené a ukvapené...tedy jedná se o ty státy, kde je to (v jisté míře a za jistých podmínek) umožněno.
V ČR musíme splnit dost podmínek, abychom dosáhly svého cíle (být úředně žena) a tranzice trvá většinou 2 až 3 roky. Tady se tak nějak odstraní zrno od plev a ti nerozhodní mají dostatek času si uvědomit, je li ta cesta na kterou se vydali, ta správná. Ta cesta není mnohdy lehká....bývá trnitá, obtížná a občas i bolestivá a tak by se i dalo říci, že když to všechno zvládneme, tak ta změna identity je naprosto zasloužená.

A teď si představme, že se (například) nějaký muž dostaví k soudu, tam oznámí že se cítí být ženou...podepíše nějaké papíry a soud mu dá potvrzení pro matriku. A ejhle...z muže je třeba za dva měsíce žena.


Pokračování příště S vyplazeným jazykem

Thajsko...země zaslíbená?

21. října 2018 v 18:58 | Niki a Lucka |  Transgender - transsexualita na talíři

Takže dnes zabrousíme i do exotických krajin.

Dostala jsem dotaz, jak se dívám na operace (SRS) v Thajsku a co bych doporučila....jestli operaci v ČR nebo tam.
No....doporučit takhle od pasu nic nechci a nebudu, ale mohu napsat, co si o tom všem myslím.


Takže. O Thajsku se v trans kruzích hodně mluví, je takové "profláknuté". Naskýtá se otázka, proč? Je to proto, že pro mnoho holek z různých států, kde si operaci hradí samy, vyjde v Thajsku levněji? Nebo je to proto, že s operacemi tam mají větší zkušenosti a dělají je kvalitněji než jinde ve světě?

Je pravda, že o tom, jak kvalitně jsou prováděny a jak dopadají tyto operace v jiných zemích, není dostatek přesných a věrohodných informací. Dejme tomu, že v USA, Irsku, Dánsku či třeba ve Francii mohou být tyto operace také velice dobře provedeny....ale o těchto zemích se moc nemluví, takže těžko říci, a také je otázka, kolik takováto operace bude stát.

O ČR již máme relativně dostatek solidních informací a můžeme proto i srovnávat. Velká výhoda je, že u nás jsou tyto operace hrazeny ze zdravotního pojištění, případně z jiných zdrojů....takže abychom se rozhodly pro jinou zemi, navíc pokud bychom si pak musely vše hradit z vlastní kapsy...tak to bychom k tomu musely mít opravdu vážný důvod nebo velký balík peněz a také víru v to, že tam vše dobře dopadne...tedy spíše bych měla napsat "nadmíru dobře" nebo "přímo fantasticky".
Ale to je právě to, co dopředu vědět nemůžeme, jen to můžeme do jisté míry předpokládat nebo v to doufat. A zaplatit za vše kolem půl milionu a pak doufat či věřit, že nebudou žádné komplikace, pipinka se povede a my budeme nadmíru spokojené?


Něco jiného je letět do Thajska na dovolenou a užívat si sluníčko, moře, pláže...případně poznat noční život v Bangkoku, něco jiného je strávit po operaci 14 dní někde v hotelu v posteli, být odkázána na pomoc nějaké blízké (nebo vzdálenější) osoby a doufat, že nenastanou nějaké komplikace. A žádné záruky, že operace dopadne dobře a podle našich představ, nejsou jak v ČR, tak Thajsku. A otázka je, jaké záruky máme, že nás bude operovat námi vybraný chirurg?

Bohužel to vidím tak, že jediný důvod, proč letět do Thajska, je předpoklad, či pouhá naděje, že pipinka bude lépe udělaná a více podobná pipinkám cis holek.
Ale vím o mnoha důvodech proč tam neletět a hezky zůstat v Česku a rozhodnout se pro Prahu, Ostravu...případně Brno.
V nemocnici zůstáváme 6 až 12 dnů, máme kvalitní pooperační péči a veškerý servis. Po ruce jsou sestry, lékaři a další personál. Průběžně se monitoruje náš zdravotní stav a pokud by byl nějaký problém, dá se rychleji a lépe řešit, než na pokoji v hotelu v Bangkoku....také se určitě lépe domluvíme doma, než tam. Cestovat přes půl světa 15 dní po operaci, také nebude nic úžasného. A to je jen částečný výčet všech výhod, pokud zůstaneme v Česku.

Poslední o kom vím, že byl na konverzi v Thajsku, je Martina...tam se ani není co divit, ona byla, či ještě stále je, posedlá svým vzhledem a dokonalostí a myslela si, že pipinka vytvořená chirurgy v Thajsku bude dokonalá. Dnes už to vidí trochu jinak a zřejmě svého kroku lituje.


Co se týče SRS v Česku...o tom již jsem psala. Dle mého názoru, mých zkušeností, zkušeností dalších několika holek a dostupných informací, lze říci, že Ostrava je v tomto směru lepší volba. O důvodech jsem již psala také. Je ale na každé, jak se rozhodne...je to její život.

Niki


Nikolka to napsala dobře a většinu zásadních věcí už zmínila, já jen trochu doplním.
V ČR se provádí pouze Penilní konverze, tedy, že pochva je tvořena kůží z penisu a z kůže šourku je tvořena vagina a vnější labie.
V Thajsku se provádí jak konverze Penilní tak i konverze Non Penilní.
Non Penilní konverze má lepší předpoklady co se vizualizace týče, může se více opticky přiblížit reálnému orgánu. Může, ale také nemusí.
U této operace je pochva tvořena kůží ze šourku, což je předpoklad větší hloubky samotné pochvy a samotná vagina je tvořena z kůže penisu, u této operace se obvykle tvoří i vnitřní labie, což se u Penilní operace standartně nedělá.
U Non Penilní konverze je více řezání, více šití, což je předpoklad přerušení většího počtu nervů a možných nekróz a horšího hojení.

Dokonalý výsledek ale stejně není zaručen, např. u Non Penilní konverze jsem viděla i dost prapodivné výsledky a pochvu mimo samotnou vaginu. Prostě to nebyl jeden celistvý orgán. Navíc hloubka je relativní, co pomůže 20cm hloubka, když je pochva třeba jen 1,7cm v průměru široká.
Ale i u Penilní konverze jsem viděla nepovedený výsledek.
Prostě bohužel, lékaři jsou jen lidé, ne bohové.

Za poslední dobu jsem z Ostravy viděla pár konverzí a výsledky vypadaly dobře, holky po operaci byly v pohodě.
Za sebe mohu říci, že jsem s prací v Ostravě u pana doktora Vřeského a Netočného spokojena ( bývají u ní oba dva).
Muž nic nepoznal, tedy na vzhled si nestěžuji a jak já říkám, otočí se mi tam i autobus ;-):-)
A orgasmu je moje pipina taky schopna.
Za sebe mohu říci, že se to povedlo.

Lucka

Velké životní chyby

20. října 2018 v 16:45 | Lucka |  Transgender - transsexualita na talíři



Neudělejte životní chybu.

Dříve jsem byla toho názoru, že do přeměny je nejlepší jít co nejdříve, a že proces přeměny je zbytečně dlouhý.
Už si to tak úplně nemyslím.
Do přeměny by měl jít člověk s naprostou jistotou že opravdu trpí transsexualitou a s vědomím, že se cítí být opačným pohlavím. Raději to neuspěchat, lepší jít později zcela jista a být potom šťastná, než honem honem a potom toho litovat. RLT je dostatečně dlouhé na to, aby si člověk uvědomil že tohle opravdu chce, bude se cítit lépe a pomůže mu to ke spokojenosti žít a být tím kým se cítí.
Pokud někdo čeká že SRS operace pohlaví něco změní, nebo že ho to utvrdí, že se nepletl a rozhodl se správně, to už je pozdě, pokud zjistí, že udělal chybu, až po SRS.
Pokud se ženou vnitřně necítíte, nebo si nejste jisti a ta pohlaví ve vás občas bojují, raději počkejte než udělat chybu, ale když se i přesto rozhodnete podstoupit změnu pohlaví, ale necítíte se jako žena ani na RLT, tou ženou se po SRS zcela jistě více cítit nebudete, po SRS už je to nezvratné a není cesty zpět.
Přeměna z Muže na Ženu, není zcela přesné označení, tohle opravdu nejde.
Je to přeměna ženy, která má fyzické tělo muže.
Berte to jako takovou hormonální plastickou operaci těla.

Není to operace mozku. Mozek a vnímání sebe sama vám hormonální léčba nezmění, nezmění vám to ani plastické operace a rozhodně to nezmění ani samotná operace SRS.
Tou ženou se musíte cítit už před zahájením změny pohlaví.


A proč to píšu.

Protože se za poslední dobu objevilo pár nespokojených trans holek, které zjistily, že udělaly chybu a bohužel jsou i takové, které na to přišly až po SRS, tedy operativní změně pohlaví.
To už je bohužel pozdě naříkat a brečet.
A bohužel, přeměna nemusí být dokonalá a nemusí se zcela povést každému, s tím je potřeba trochu počítat, že nemusí dopadnout tak, jak bychom si přáli.
Že jedna holka po přeměně vypadá skvěle, neznamená že vy tak budete taky vypadat, můžete a nemusíte, každá jsme jiná.

Lucka

Doktoři coby inkvizice?

20. října 2018 v 8:48 | Niki |  Transgender - transsexualita na talíři


Tak jsem si řekla, že už je načase napsat něco o lékařích, sestrách, pomocném personálu a dalších lidech co mají něco společného s transgender lidmi na jejich cestě, až ke konečnému cíli a ještě pak i dál.
Jsou to nejen mé zkušenosti a postřehy, ale také něco vím o zkušenostech několika jiných holek.

V každém oboru najdeme lidi slušné, chápavé, vlídné...ale také namyšlené, arogantní, necitlivé škarohlídy. Najdeme lidi co ovládají své řemeslo a snaží se odvést skvělou práci...ale i takové, co je jejich práce nebaví a odvedené výsledky tomu mnohdy odpovídají. A nejinak je tomu i ve zdravotnictví.

Popsala bych nejdříve své vlastní zkušenosti za poslední tři roky - od první návštěvy sexuologa.

Sexuologie - MUDr.Svobodová PhD. - skvělý přístup, velká dávka empatie, vstřícnost....naprostá spokojenost.
Sestřičky bez chybky, usměvavé, pohodové...jednou jsem tam, myslím na své narozeniny, donesla zákusky a chlebíčky....v sesterně jsme si všechny povídaly, smály se....nemělo to chybu.

Endokrinologie - jméno lékaře si nepamatuji (jako jediný kroutil hlavou nad tím, že se do toho pouštím tak pozdě), ale jinak vyšetření trvalo asi 15 minut, nemusela jsem na žádné odběry ani nic jiného a hned mi napsal souhlasné stanovisko.

Genetika - jeden odběr krve, vyplění formuláře s údaji o rodině...pohoda, žádný problém...dobrý a profesionální přístup doktorky i sester...výsledky za tři týdny

Pletysmografie - myslím, že dost zbytečné a nepopulární vyšetření....i když citlivý přístup lékařky, co jej prováděla. Ale co se dá dělat, v Ostravě ho požadují (nebo tehdy požadovali), tak jsem ho musela absolvovat. Jinak výsledek O.K - zjistili, že nejsem žádný zvrhlík.

Psycholog - PhDr.Mayzlíková - profesionálka, která se snažila jít do hloubky a odrazovala mě od tranzice a SRS (chtěla zjistit, jak pevně jsem rozhodnuta překonat překážky a jít za svým cílem).
Tady nutno podotknout, že u ní je obvyklé absolvovat více sezení, čímž se celý průběh tranzice protáhne...v myšlenkách už jsem ji chtěla roztrhnout jako hada, ale nakonec doporučení dala.

Gynekolog - MUDr.Turčan - sympaťák, skvělý přístup, dost se snaží a nad našimi problémy nemávne rukou. Sestřičky usměvavé(jsou tam dvě)....celkově pohodová atmosféra. Dvě poslední návštěvy jsem si s nimi hezky popovídala a dost jsme se nasmály. Útulná čekárna s velkou televizí (samé písničky) a k dispozici je voda + kelímky.
(Dříve tam bývala jedna trochu méně empatická sestra, tu jsem nepozala osobně, tak nevím).

Chirurgie - prim.MUDr.Vřeský (LLC klinika) - charismatický chirurg, milý, vlídný, perfektní přístup.
Sestřičky milé, usměvavé. V čekárně nejen voda, ale i možnost si udělat kafe (presso,capuccino....) a cumlavé bonbónky v miskách.
Když jsem ležela v nemocnici, tak doktor Vřeský za mnou několikrát přišel na pokoj a to i třeba v 9 hodin večer (taktéž chodil za Luckou i za ostatníma holkama)...zajímal se o aktuální stav, radil ohledně léků a dalšího postupu v rekonvalescenci.
Těsně před operací, když už jsem ležela na operačním sále a měla dostat anestetika, abych spala jako mimino...tak přišel, zjistil jestli jsem to já (aby neufiknul penis někomu kdo přišel se slepým střevem...to by byl poprask), ptal se jak se cítím a jestli jsem v pohodě.
No a já byla v neskutečné pohodě, strašně moc jsem se těšila a neodradilo by mě ani celé osazenstvo pekla. Věděla jsem, že to chci podstoupit za každou cenu....rizika jsem znala a říkala si...buďto natáhnu bačkory na sále nebo se to povede a já budu ta nejšťastnější pacientka v nemocnici.


A povedlo se. MUDr.Vřeský spolu s asistentem MUDr.Netočným (také pohodář a sympaťák) odvedli skvělou práci a můj 12 denní pobyt v nemocnici byl jedna báseň a taktéž stravování jsem si nemohla vynachválit. Sestřičky i ostatní personál byly v pohodě až na jeden malý incident, kdy jsme si chtěly s Luckou udělat kafe, Lucka šla do kuchyňky bez povolení (v dobré víře, nechtěla pořád někoho obtěžovat) a potom jsme byly za to zprdnuty...ale za chvíli to odeznělo a už nám zase nosili kafe až na pokoj.



Kdybych nechodila loni za Luckou do nemocnice každý den a neviděla jak se věci mají...že je Lucka v naprosté pohodě (myslím že už od 3 dne chodila sama po schodech a ven z budovy), tak bych mohla mít i obavy...protože jak jsem viděla některá videa na YouTube a četla některé články...no, málem z toho šel strach.
Už den po operaci jsem byla sama ve sprše a bez větších problémů jsem se sama o sebe postarala (i když si dovedete představit, že jsem nebyla mrštná jako liška...3 drény + hadičky + močový katetr), měla jsem dobrou náladu, byla veselá a usměvavá.

Ale aby můj pobyt nevypadal jako z říše snů....pár dní po operaci, jsem, vzhledem k podrážděnému močovému měchýři, měla asi 3 dny nepříjemné pocity při močení a také hadičky od drénů, které byly přišity v tříslech, dost otravovaly život....ale vzhledem k tak náročné operaci to jsou jen drobnosti. Po vytažení drénů po 7 dnech už zůstal jen močový katetr a to byla brnkačka. A 11 či 12 den sestra vytáhla močový katetr a vše bylo skvělé. V den propuštění jsem ještě dostala snídani i oběd (to mě velmi potěšilo)...kolem půl jedné mě odvezla sanitka až domů, řidič mi pomohl s taškou až ke dveřím bytu....no co více si přát.

A ještě k MUDr.Vřeskému...jediné, co mi příšerně vadilo, bylo to čekání na termín operace. Možná to byly objektivní příčiny, možná ne....napadalo nás Luckou několik možností proč tomu tak bylo. Já už byla po pár měsících ve stavu, kdy bych mu doma za odměnu uklízela, vařila, prala (a možná ještě něco jiného)....jen abych už šla pod kudlu. Naštěstí jsem mu nemusela uklízet, ani skákat pod vlak jako Iveta....konečně mi jednoho krásného dne oznámil datum (říkal, že nás s Luckou "udělá" v jeden den) a já skákala radostí. Já měla jít na SRS a Lucka pouze na estetickou úpravu. Jen jsem se pak až do operace bála, ať se něco nepokazí....něco nepřihodí, co by zase operaci oddálilo. To by bylo na....viz obrázek.


A dále bych chtěla zmínit, že i má praktická lékařka byla skvělá, zajímala se o celý průběh a již od začátku tranzice máme lepší "vztah" než byl dříve. V současnosti bych ohodnotila její přístup ke mně jako dost nadstardantní a já jsem velice spokojena. Taktéž můj kardiolog (ten se velice zajímal o trans problematiku a u kávy v jeho ordinaci jsme si asi 20 minut povídali) či urolog jsou naprosto v pohodě, sestry nevyjímaje.

Měla jsem jistou písemnou i verbální komunikaci s dvěmi lékařkami z ministerstva zdravotnictví....milé, ochotné a nakonec u komise v Praze také proběhlo vše bez problémů.
A ještě bych poděkovala i Hance Fifkové, která mi vyšla vstříc a já si ji velmi vážím. Ač se může stát, že některé či někteří nebudou sdílet můj názor....já si myslím že je to osůbka, které můžeme být všechny a všichni za dost vděčni a některým z nás, trans osůbek, určitě dost pomohla.

Takže bych to uzavřela. Já jsem s lékaři a potažmo i sestřičkami a ostatními lidičkami ve zdravotnictví naprosto spokojena a celý průběh hodnotím jako velice vydařený a pohodový. Jen, dle mého mínění, by se ta doba....od začátku k cíli....mohla výrazně zkrátit. Bohužel jsou ale takoví, kteří neví co chtějí, kazí nám to a dávají zapravdu lékařům, kteří argumentují tím, že všechna možná vyšetření, HRT, RLT, komise, atd.....jsou zde proto, aby se předešlo omylům, aby si ty, jenž v tom nemají zcela jasno (a že jich tedy je dost), uvědomily kdo vlastně jsou a kým chtějí být....protože SRS je nevratná...pak je pozdě bulit v koutku.

A nejen bulit, ale obviňovat všechny kolem sebe....jen ne sebe samotnou. Že Šárko, osobo s mnoha nicky....

Niki

Když je někdo zabedněný

17. října 2018 v 22:51 | Niki |  Transgender - transsexualita na talíři


Chtěla bych napsat pár řádků, trochu osvětlit to, co napsala Šárka v komentáři č.11 pod článkem "Když už to začíná být k smíchu."

Nedělám to kvůli ní, ta to stejně nechápe nebo nechce pochopit, ale hodí se to některým co jsou na začátku nebo se rozhodují zda do přeměny jít, či ne.

Lucka, jako obvykle, napsala pár skvělých komentářů, které by vydaly na celý článek…snad to udělá příště.

Ano, může se stát, že TG žena i po změně pohlaví (po SRS) může vypadat, jak říká Šárka, jako čitelná trans holka.
Jenže to pak stejně vypadala i před operací a zřejmě i v průběhu tranzice a měla na výběr. Buďto s tím praštit a vrátit se k původnímu životu, nebo pokračovat a počítat s tím, že bude špatně procházet a že hodně lidí (třeba i drtivá většina) pozná, že není biologická žena.
Ne každá máme skvělé výchozí podmínky….věk, robustní postava a mnoho dalších faktorů tuto situaci zhoršuje.
Hormony a Androcur jsou nám sice dost nápomocny a myslím že snad každá zaznamená a bude vnímat postupné fyzické a psychické změny (někdy méně, někdy více)….ale ony ty chemické potvůrky nejsou všemocné a všespasitelné a z robustního a svalnatého chlapa s dunivým hlubokým hlasem, který je zarostlý jako yetti, neudělají křehkou a krásnou blondýnu s něžným hláskem.
Stejně tak SRS. Když nejste se svou vizáží spokojené 2 týdny před operací, tak po ní to lepší nebude….jen přijdete o mužské nádobíčko a budete tam mít vytvořenu neovaginu. Vizáž bude stejná, hlas bude stejný. Ano….už budete oficiálně žena, což některým může pomoci po psychické stránce, ale to je tak vše.

Takže ještě jednou…od HRT a SRS nečekejte zázraky, je to hlavně na vás samotných....samy se musíte dost přičinit, pracovat na sobě….a hlavně už před HRT byste měly (spíš bych řekla musíte) vědět, kdo vlastně jste a že cesta k dosažení cíle nemusí být úplně jednoduchá.

Nemůžeme čekat že se nějak změní legislativa, chce to určitý čas a více kvalitních a přínosných informací, pak se snad obecně situace ještě zlepší…i když jsem přesvědčena, že ideální to nebude nikdy, vždy bude nějaké to procento lidí, pro které jsou gayové "buzny či buzeranti" a TG osůbky "transky"…. kteří za žádnou cenu nepřipustí, že bychom jim mohli být rovni. Většinou jsou tito lidé hloupí, arogantní homofobové bez kousku empatie, s nízkým IQ…nebo ti, kteří o nás vědí prd, případně mají velice zkreslené a neúplné informace, na jejichž základě se na nás dívají skrz prsty.

A co si o takových lidech můžeme myslet? Polibte nám (viz dole)...vždyť my jsme lepší než vy.


Většina z nás musí počítat s tím, že se občas najde někdo kdo to pozná či bude mít tušení co jsme zač. No a co? Proto snad nebudeme skákat z mostu….důležitější je jak se k nám lidé chovají a to hodně záleží na tom jak se chováme my samy, co z nás vyzařuje…jestli jsme milé, usměvavé, dbáme na svůj zevnějšek, apod.
Já sama jsem před přeměnou neměla nijak zvlášť dobré výchozí podmínky, ale myslím že jsem to zvládla celkem dobře, jsem spokojená, šťastná a raduji se ze života. Nikdy jsem si nedělala iluze, že budu dokonalá holka a proto nejsem zklamaná.
Nevím s jistotou jak dobře procházím a nikdy se to nedozvím….neptám se lidí kolem, zda poznaly že nejsem cis…chovají se ke mně jako k normální ženě, oslovují mě tak a většinou jsou milí a přátelští…tak jsem spokojena.


Včera jsem byla na návštěvě u Péti, svého dlouholetého kamaráda a když jsem odcházela, tak jsem dostala hezký polibek na rty….a to, když přičtu minulou návštěvu a nějaké další věci o nichž jsme mluvili, mě utvrdilo v tom, že už mě jasně vnímá jako ženu.
Občas koukají chlapi na nohy nebo na kozičky....občas mě pochválí i nějaká žena a já cítím, že je to upřímné.
Ono se to zdají být drobnosti, ale zvedají sebevědomí a my jsme spokojenější a hřeje nás to.

Není třeba nadávat na HRT, doktory, SRS, legislativu a celý svět….to je lepší hledat chyby v sobě a na tranzici raději ani nepomýšlet (pokud už není pozdě). Koupit si láhev rumu a smířit se s osudem.


Niki

Trochu nostalgie

16. října 2018 v 0:25 | Niki |  Transgender - transsexualita na talíři

Dostala jsem dnes dva, v jistém smyslu podobné, maily, kde holky napsaly, že je mrzí, že neví co bylo na "starém" blogu.
Část těch starších článků jsem uveřejnila na jiném blogu (už jsem ho ale zrušila), ale jako malou upomínku bych zde zveřejnila něco malinko z toho, co již jsem před časem napsala.

Když jsem si pročítala některé loňské články a články pár dní a pár týdnů po operaci, tak jsem se neubránila příjemným nostalgickým vzpomínkám a byla jsem trošičku naměkko.

Takže tři starší články jsou zde.


► 1 ◄
Můžeme být šťastné, i když nejsme dokonalé.

Někdy mám dojem, že některé trans holky se upnuly k jedinému cíli….být dokonalá, krásná, ďábelsky přitažlivá…a zapomněly žít. Jsou schopny tomu obětovat snad veškerý volný čas a utratit statisíce (či milióny??) a přesto nemusí být spokojené. Takže tady je něco špatně.
A také je s podivem, že mnoho nás starších vnímá svou tranzici daleko lépe (a i samy sebe vnímáme lépe) než holky mladé, které nejsou poznamenané desítkami let působení testosteronu a mají obecně lepší předpoklady pro dobrý passing.
Nestavme si vzdušné zámky, buďme nohama na zemi a radujme se z každého pokroku a zlepšení na naši nelehké cestě.
Jistě, předpokládám že téměř všechny chceme (v rámci možností) co nejlépe vypadat, mít pěkný čumáček, pěknou postavu, pěkný hlas, plné skříně hezkého oblečení….chceme aby nás okolní svět považoval za dívky či ženy a tak se k nám také choval….no a všemi možnými a nám dostupnými způsoby se o to snažíme. To je v pořádku, nezapomínejme však že nejsme střed vesmíru, nezapomínejme na své přátele, kamarády a kamarádky, nezapomínejme na své koníčky…radujme se i z maličkostí a snažme se usmívat na svět okolo….úsměv a dobrá nálada dokáže divy.
A abych nezapomněla, také láska dokáže divy. A to hodně velké. O lásce bylo natočeno mnoho filmů a byly popsány tuny papíru a není se co divit, je to nesmrtelné téma…a říká se, že láska je věčná. Má li nás někdo rád a my jeho (či ji), hned se nám zdá svět krásnější, lépe se zvládají překážky a budoucnost vidíme pozitivně. Nejsme li milovány a nemilujeme li nikoho, nevěstí to nic dobrého a na psychiku to může mít negativní dopad.
Já, kdybych nikomu nemohla dát své srdíčko a kdybych nebyla milována…bych byla moc a moc smutná.




► 2 ◄
Cestovat vlakem v kupé může být zábava

Toto téma jsem zde zařadila záměrně, protože tím budu reagovat i na jednu konkrétní příhodu z minulého roku při mé cestě do Prahy (článek z 18.května 2017 "Cesta do Prahy a jak to dopadlo").
Jistá osoba se podivovala nad tím, jak mohu mít radost z toho, že někdo v kupé poznal že jsem trans. A ta jistá osoba asi neumí číst a nechápe co jsem chtěla říci. Já nikdy nepsala, že bych měla radost z toho že někdo pozná že jsem trans, ale napsala jsem, že jsem se zase utvrdila v tom, že je dost lidí, kteří, i když poznají co jsme zač, tak se chovají skvěle, nemají předsudky a jsou milí a přátelští. A to je moc důležité. Čím více takových lidí, tím lépe pro nás.
Tenkrát byla v kupé opravdu velká pohodička a já si cestu užívala jako málokdy… to, že jsem se tam mohla před příjezdem do Prahy i zkrášlovat a vyměnit si punčošky, jen dokresluje celou situaci. Za to jsem byla ráda, protože minule jsem se převlékala na WC a (vzhledem k výhybkám) jsem tam lítala jako hadr na holi, málem jsem spadla do záchodové mísy.

Pokud si některá řekne:"To já bych takové věci nikdy nemohla dělat před cizími lidmi", tak se to dá pochopit, protože se neocitly v té konkrétní situaci co já, a také protože jsme každá jiná, každá máme jiný postoj k životu, jiné sebevědomí…atd…no a jak se říká "Nikdy neříkej nikdy", o tom jsem se již mnohokrát přesvědčila.
Minulý rok jsem cestovala vlakem mnohokrát a ač ne vždy vládne v kupé taková dobrá atmoška jako tenkrát v květnu, tak vždy jsem si to patřičně užívala (kafíčko a tvarohová buchta také nejsou k zahození), spolucestující byli v pohodě a komunikace s nimi taktéž.

Hele, zlatíčka…já si ani náhodou nedělala iluze, že nikdo nikdy nepozná že jsem trans holka. No jasně, předpokládám že to někteří poznají, to já si dobře uvědomuji….důležité je ale to, jak se chovají, jak mě vnímají, jak se mnou komunikují….a s tím já žádný problém nemám, protože lidé v mém okolí a lidé které potkávám jsou většinou milí, usměvaví a přátelští…mnohdy pozdraví a dají se do hovoru. A ti další se chovají neutrálně a nevšímají si ostatních kolem sebe.
Já se lidí které potkávám, neptám:"Poznali jste že jsem trans?", takže nevím jestli ten či onen něco pozná či tuší nebo vůbec nic nepozná. To se nikdy nedozvím, ale netíží mě to. Proč bych se tím měla zabývat, když je svět okolo mne přívětivý a já jsem spokojená a šťastná? ? ?




► 3 ◄
Takový obyčejný den

No, nevím....možná je obyčejný, možná ne, ale pro mě je přece jen něčím výjimečný.
1 - Mám dnes narozeniny
2 - Jsou to už 4 měsíce, co jsem se probudila v nemocnici na lůžkovém oddělení chirurgie, už jako žena...po úspěšné operaci
3 - Včera jsem byla poprvé na mamografu a sono prsou - vše v pořádku, prsíčka jsou v pohodě, žádné známky malignity
4 - Dnešní den oslavím s osůbkou, kterou mám moc ráda a kterou mám hluboko ve svém srdíčku
5 - Zrovinka mi začalo do oken svítit sluníčko a já mám už po ránu skvělou náladu
6 - Sice jsem už začala hubnout, ale dnes si dopřeju a zbaštím nějaký příšerně sladký a dobrý dortík
Před chvilkou mi gratuloval můj dlouholetý přítel Péťa a ptal se:"Niki, zrovna jsem přemýšlel, které ty máš vlastně narozeniny." No a shodli jsme se, že vlastně první a Péťa říkal:"No, vzhledem k tomu, že máš své první narozeniny, tak to už jsi dost vyspělá a dokonce umíš číst, psát a plynně komunikovat."

A co bych tak ještě doplnila? Má gynekoložka v Ostravě nejevila dostatečný zájem o mou neovagínu, tak jsem se rozhodla pro změnu a jela jsem do Olomouce k MUDr.Turčanovi, kde jsem se zaregistrovala coby nová pacientka a asi po půl hodině čekání v útulné čekárně s velkou televizí, jsem šla do ordinace. Byla jsem poprvé "na koze", byla mi vyšetřena pipinka a byly odebrány nějaké stěry. Doktor konstatoval že vše vypadá v pořádku, pipinka prý vypadá dobře a krásně se hojí.
Mimochodem, doktor Turčan je velice milý člověk a opravdu se snaží...což se o všech lékařích říci nedá. Takže z mé strany naprostá spokojenost.
Na nový rodný list jsem čekala asi 7 týdnů, ale již mám vyřízeny všechny doklady...a že to bylo běhání a úsměvných situací.
V nemocnici Fifejdy teď leží dvě holky po úspěšných operacích (SRS) a v neděli budou obě propuštěny. Doktor Vřeský s asistentem MUDr.Netočným obě operoval v jeden den....tedy, klobouk dolů. Holky se cítí skvěle, obě jsou prozatím moc spokojené a já si jen potvrdila to, co říkáme já a Lucka už dlouho...Ostrava je lepší než Motol...nakonec některé holky z Prahy jezdí na konverzi do Ostravy! Smějící se

Pipinka se hojí skvěle, dilatuji už jen jednou denně, myslím že to bohatě stačí. Než použiju dilatátor, tak občas nejdříve prozkoumám mušličku prstíkem...je nádhera zjišťovat, jaké to je uvnitř. Pokaždé také čichám k prstu zdali je vše v pořádku...zjistila jsem, že postupem času se v neovagíně vytvořilo prostředí podobné, či dokonce stejné, jako mají cis ženy...je to taková lehce kyselá, ale příjemná vůně.

Takže jaké to je, jak vnímám svůj "nový" život a jak se cítím 4 měsíce po SRS?
Jedním slovem...je to paráda! Je to něco neskutečně krásného, takový malý (spíše i velký) zázrak a splnění mého snu, mohu li to tak říci, na který jsem čekala několik desítek let. Konečně žiju tak, jak jsem si to vždy přála....ty pocity z toho všeho jsou tak krásné, že kdo to nezažil, tak to nemůže úplně pochopit. Ne že bych nežila před tranzicí nebo před SRS...ale teď je to něco jiného....teď opravdu žiju svůj život a vnímám sebe i svět okolo jinak.
Párkrát se mě někdo zeptal, zdali mi neschází "TO",co jsem měla dole před operací. Můj ty bože....ani na vteřinu jsem nikdy neměla myšlenku nebo pocit, že by mi tam něco scházelo...právě naopak....to co tam mám teď, vnímám jako normální, správné a vzhledem k možnostem dnešní medicíny, jako téměř dokonalé. Dokonce jsem se už naučila správně čůrat...v těch prvních týdnech jsem kolikrát vyprskla smíchy když jsem viděla na jaké světové strany se to vydalo nebo když jsem si počůrala nohu nebo kalhotky. Zážitků bylo dost.

Jsem šťastná, šťastná, šťastná....co víc k tomu říci.


Takže vy všechny pohodové osůbky (i ty méně pohodové)...užívejte si života a buďte samy sebou, spokojené a šťastné. Vždyť život je tak krátký!

Doplnění...tu část článku pod číslem "3" jsem psala v červnu, takže teď už je to 8 měsíců po SRS a u Turčana jsem byla několikrát, protože se našly v pipince nějaké nevítané bakterie a byla potřeba je zneškodnit. Mina, profesionální zabiják ani těžký kulomet by nebyly to správné řešení, takže na řadu přišla stará dobrá antibiotika (a zjistila jsem, že dnes už tak dobrá nejsou).


Pa, Niki